„Už jsi jedla?“ Zní to skoro příliš obyčejně na to, aby se podle této věty jmenovala kniha. Ming-Na Wen ale letos právě takovou kuchařku vydala: Have You Eaten Yet? Family Recipes From a Restaurant Daughter.
V rozhovoru pro Associated Press vysvětluje, že u ní doma právě tahle otázka fungovala jako způsob, jak dát člověku najevo péči. Když někdo přišel, první nebylo velké emocionální prohlášení. První bylo jídlo. Dnes Wen slaví 63 let a její kuchařka je možná silnější jako rodinný příběh než jako celebrity cookbook.
Vyrůstala v restauraci, kterou tehdy ne vždycky milovala
Wen se narodila v Hongkongu a jako dítě se s rodinou přestěhovala do Spojených států. Její rodiče později otevřeli restauraci Chinatown Inn v Pittsburghu. Jako „restaurant daughter“ pomáhala prostírat stoly, mýt nádobí a dělat další práci, která k rodinnému podniku patřila.
V rozhovoru přiznává, že jako dítě z toho nebyla vždy nadšená. Restaurace jí brala čas, který chtěla trávit s kamarády. Až později pochopila, kolik jí tenhle svět dal.
Věci, které jako dítě odmítáš, se někdy vrátí jako domov
Když se jako mladá herečka přestěhovala do New Yorku a neměla moc peněz, vaření se jí hodilo velmi prakticky. Najednou zjistila, že všechny drobné kuchyňské dovednosti, které roky sledovala v rodinné restauraci, má uložené někde v těle.
Postupně začala vařit víc a rodinné recepty se staly součástí jejího vlastního života. Kuchařka proto obsahuje čínská i západní jídla a není jen sbírkou receptů. Je to cesta mezi Hongkongem, Pittsburghem, rodinnou restaurací a vlastními dětmi.
Wontony jako rodinný archiv
Jedním z receptů jsou Popo’s Wontons. Wen je jako dítě skládala s matkou a později stejnou tradici přenesla na vlastní děti. Sama popisuje, že právě chvíle společného skládání byly způsobem, jak na chvíli uniknout chaosu a být spolu.
To je vlastně velmi přesná ukázka toho, jak se rodinná kultura předává. Nejen větami. Pohybem rukou. Chutí. Tím, jak přesně se něco skládá. Tím, co se vaří, když přijde návštěva.
Každá rodina má svůj zvláštní jazyk péče
Někde je to „napiš, až dorazíš“. Jinde „vezmi si svetr“.
„Máš dost benzínu?“
„Mám ti něco koupit?“
„Nechceš ještě přidat?“
„Dej vědět, kdyby něco.“
Tyhle věty někdy umějí být otravné. A někdy si jejich skutečný význam uvědomíme až ve chvíli, kdy je dlouho neslyšíme. Ne každá rodina umí říkat „miluju tě“ snadno a nahlas. To samozřejmě neznamená, že jídlo nebo praktická péče nahrazují citovou blízkost tam, kde chybí. Ale jsou rodiny, ve kterých se láska opravdu servíruje spíš na talíři než ve větách.
Možná máš podobnou větu taky
Zkus si někdy všimnout, co u vás doma znamená „záleží mi na tobě“. Možná je to polévka přivezená při nemoci. Krabička jídla do práce. Telefonát po příjezdu. Opravená zásuvka. Nakrmená kočka, aniž ses musela ptát.
Velká vyznání jsou krásná. Jenže velká část života se skládá z mnohem obyčejnějších vět. Třeba: už jsi jedla?
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další příběhy o jídle, rodině a každodenních vztazích najdeš na Poudrée.
Zdroje: Associated Press – Actor, ‘restaurant kid’ Ming-Na Wen reflects on the Asian American experience in 70 recipes [1], Associated Press – Ming-Na Wen’s recipe for ‘Popo’s Wontons’ is as good as gold in her family [2].