2 min

Touhle přísadou mrví polévky miliony Češek. Naučily se to od svých matek.

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Vegeta a podobné univerzální ochucovadla jsou v českých domácnostech už přes půl století. Co vlastně obsahují, proč jsme si na ně tak zvykli a má smysl se od nich odpoutat?

Touhle přísadou mrví polévky miliony Češek. Naučily se to od svých matek.

Zdroj: unsplash

V české kuchyni existuje málo věcí tak samozřejmých jako žlutý prášek v červeném obalu. Vegeta od chorvatské Podravky – nebo její četné napodobeniny – stojí v drtivé většině našich spíží hned vedle soli a pepře. Stala se natolik běžnou součástí vaření, že si málokdo klade otázku, co vlastně do jídla přidává.

Když se podíváte na složení, zjistíte, že nejde primárně o sušenou zeleninu, jak by napovídal obrázek na obalu. Hlavní složkou je sůl – tvoří kolem 55–60 procent celého produktu. Následuje sušená zelenina (mrkev, pastiňák, cibule, celer), ale skutečným tahounem chuti jsou zvýrazňovače: glutamát sodný a ribonukleotidy označované jako E631 a E627. Právě kombinace těchto látek vytváří charakteristickou intenzivní chuť, kterou z polévky poznáte na první lžíci.

Proč chutná tak silně

Glutamát sodný sám o sobě zesiluje vnímání umami – té páté chuti, kterou spojujeme s masem, sýry nebo zralými rajčaty. Zajímavé ale je, co se stane v kombinaci s ribonukleotidy. Výzkumy ukazují, že tyto látky společně působí synergicky – efekt umami může být znásoben až osmkrát oproti samotnému glutamátu. Proto stačí jedna lžička a polévka má najednou plnou chuť.

Tady ale začíná problém, na který upozorňují někteří kuchaři i nutriční specialisté. Tak silný chuťový impulz má tendenci překrýt jemnější nuance – sladkost kořenové zeleniny, nahořklé tóny bylinek, komplexnost domácího vývaru. Polévka sice chutná intenzivně, ale různé polévky s Vegetou začínají chutnat podobně. Jako by ztratily svou identitu.

Jak se dostala do každé kuchyně

Vegeta byla v Jugoslávii uvedena na trh v roce 1959 a do Československa pronikla během následujících desetiletí. Její úspěch nebyl náhodný – přišla v době, kdy se ženy masivně zapojovaly do pracovního procesu a čas na vaření se dramaticky zkracoval. Zároveň nebyl vždy snadný přístup k čerstvým surovinám a rozmanitému koření.

Univerzální ochucovadlo slibovalo jednoduché řešení: jednu lžičku do čehokoli a máte zaručenou chuť. Pro generaci našich babiček a maminek to byla praktická pomůcka. Jenže z pomůcky se postupně stal standard – a z něčeho, co mělo doplňovat, se stalo něco, bez čeho si mnozí vaření nedovedou představit.

Photo by zweifelsfreimitb | Zdroj: Unsplash.com

Slaná stránka věci

Stranou chuťových preferencí stojí otázka zdravotní. Jedna lžička Vegety (asi 5 gramů) obsahuje zhruba 2,5–3 gramy soli. Světová zdravotnická organizace přitom doporučuje nepřekračovat 5 gramů soli denně. Jediná lžička do polévky tedy pokryje polovinu denního limitu – a to nepočítáme sůl, kterou přidáváme zvlášť, ani sodík obsažený v ostatních surovinách.

Dlouhodobě vysoký příjem sodíku je spojován s vyšším rizikem hypertenze a kardiovaskulárních onemocnění. Nejde o to démonizovat jednotlivý produkt, ale uvědomit si, že jedna nevinná lžička v sobě může skrývat jed.

Co říkají profesionálové

V profesionální gastronomii se s univerzálními ochucovadly prakticky nesetkáte. Šéfkuchaři budují umami jinak – z kvalitních vývarů vařených hodiny, ze zralých rajčat, sušených hub, parmezánu nebo miso pasty. Umění je vytáhnout chuť ze surovin, ne ji nalít z prášku.

Zdroje článku: WHO, Státní zdravotní ústav, nespechej.cz

Reklama

Další články z NESPECHEJ.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů NESPECHEJ.cz

Nespechej.cz je pozvánka zpomalit – a znovu si všimnout věcí, které běžně přehlížíme. Web nabízí inspiraci k jednoduššímu, vědomějšímu životu, který není o výkonech, ale o rovnováze. Témata se točí kolem zdraví, duševní pohody, rodiny, vztahů i smysluplného využití času. Namísto radikálních změn...

Touhle přísadou mrví polévky miliony Češek. Naučily se to od svých matek.

Dovolená, na kterou nezapomenou. Svěřili mu psy i klíče od bytu, po návratu našli doma cizí ženy

Zjišťovali jsme, kolik bere kurýr, který na kole po Praze rozváží jídlo. Částka nás ohromila

Kvalitní hráč, ale jako člověka ho neuznávám, pálí kouč. Český talent popudil výlevem

Vědci konečně našli kompas poštovních holubů. Ukrýval se v místě, kde ho nikdo nečekal

Chtěli zemřít, ale sebevražda byla hřích. Tak vraždili kvůli vlastní popravě - nejtemnější trend v historii, který opravdu existoval