Retro historka z jedné dávné chmelové brigády

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Ten kluk se jmenoval Prokop, ale představil se nám jako Proky a od té doby mu nikdo jinak neřekl. Takto spolužák, který s námi kdysi v dávnověku první poloviny sedmdesátek minulého století sdílel stejný středoškolský ústav.

Retro historka z jedné dávné chmelové brigády

Doba čtení 6 min

Článek byl publikován 14.10.2026 06:05

Retro historka z jedné dávné chmelové brigády

14. 10. 2026

„Sehnal jsem ty nové Purply a na oplátku za Zeppeliny ti je půjčím nahrát. Ale nesmíš mi to poškrábat, proboha!“ Kdo by si myslel, že největším potěšením bylo pro nás středoškolské študáky nasávání nových informací, ten by se hluboce mýlil. Měli jsme tam partičku fandů počínajícího hard roku, tedy muziky, která se u nás nehrála, ani legálně neprodávala, a ta pro nás byla přednější než cokoli jiného. Zbytek třídy byl taková směska, dva šachisté, jeden judista, pár šprtů, a holek jen pomálu, neb jsme byli áčko, tedy přírodovědná větev.

A mezi tím vším vynikal Proky. On nebyl šprt, aby si o něm někdo nemyslel, však taky třeba takový dějepis mu nic neříkal. On byl jen nadán bohem do techniky, dá-li se to tak říct a obrovský fanda do elektrotechniky především. Což o to, i já občas bastlil s odpory a kondenzátory, ale když na mě Proky vyrukoval, jestli bych náhodou neměl doma klystron, tak jsem na něj zazíral s otevřenou pusou a zadumal, jestli to náhodou není nějaká zbrusu nová metalová skupina z Anglie. Když to na Prokyho přišlo, tak se dokázal pohádat i s fyzikářem a většinou měl pravdu.

Jenomže mládí bylo mládí, my kluci zažívali i další pocity a tužby, a na Prokyho občas přišlo i něco jiného. To na chvilku zapomněl na svoje klystrony a povzdechnul si: „Pánové, ani si nedovedete představit, jak já bych potřeboval ženskou.“ Pomoct jsme mu sice nedokázali, leda tak poradit, aby si teda nějakou sbalil, ale paradoxně stoupl v našich očích odhalením, že není jen suchým vědátorem. Tedy zárodkem suchého vědátora.

No jo, sbalit, to se sice lehko řekne, ale hůř už udělá, zvlášť když s balením na tom byl Proky asi jako s dějákem. Dvakrát to zkusil na nejhezčí holky ze třídy, dvakrát dostal košem, a tak se radši rychle vrátil ke svým klystronům. Nějaký nakonec přece jen sehnal, předešel dobu a doma postavil mamince jakéhosi předchůdce mikrovlnné trouby.

***

„Pavel a Petra, Jarda a Božena, Prokop a Vendula...“ Na jaře třetího ročníku se jelo na chmel. Ne, to není omyl, nešlo totiž o trhání, ale o navěšování. Jelo několik tříd, profesoři nás rozdělili do dvojic, poslali na chmelnici a vše mohlo začít. Kluk vzal do ruky háček, přidělal na něj tenký drát, tyčí to zaháknul nahoru na nosný drát, dívka odcvakla druhý konec štípačkami a speciálním rýčem uchytila do země. Sláva, chmel se měl o co ovíjet, a přitom nikdo neřešil genderovou nevyváženost naší práce.

Vendulka, nu. Holčina z humanitního déčka. O žádné dívce či ženě se nedá říct, že by byla ošklivá, na každé lze něco hezkého nalézt. Na Vendulce to rozhodně byly oči, a nakonec vždyť kobylka je užitečné zvíře a navíc krásné, zvlášť z profilu.

Na chmelnici jsme mohli pozorovat zvláštní úkaz, všechny dvojice v jednom šiku pilně navěšovaly ve svých řádcích, jen Proky s Vendulkou se vždy courali kdesi vzadu. Bodejť by se necourali, kdybyste šli náhodou kolem nich, mohli jste zaslechnout hluboké rozhovory na téma elektroniky, ve které vynikal on a dějepisu, jenž byl pro změnu její doménou. Vždy jeden hovořil, druhý ho napjatě poslouchal, a jak běžel čas, do jejich tváří se začal vkrádat zamilovaný úsměv. Co zamilovaný, to je slabé slovo, přímo roztoužený.

„Heleďte, kluci, my bychom potřebovali trochu soukromí, venku je na to zima a všude je vidět, nevíte o něčem?“ Svěřil se nám kamarádům Proky jednoho večera v hospodě, kam si nás pár již osmnáctiletých mohlo legálně skočit na jedno jediné pivo. Učinil tak ve chvíli, kdy si Vendulka odběhla na panenku.

My zbystřili, no bodejť by ne, vždyť od takového suchého vědátora nikdo nic podobného nečekal. Po chvilce se Vendulka vrátila z panenky, ti dva zaplatili, opustili nás za účelem večerní procházky a my začali spekulovat, jak jim pomoct. Kde ale sehnat na chmelu šmajchlkabinet, ve kterém by ti dva měli chvilku úplného soukromí? Nic nás nenapadalo, už, už jsme se chtěli vrátit k tématu naší oblíbené hudby, když v tom to přišlo.

„Koukejte, pánové, já vás tady už hodnou chvíli poslouchám a něco bych pro vás možná měl,“ přitočil se k nám hostinský. Byl to takový podsaditý chlapík s duší obchodníka, který hravě nosil v každé ruce věnec piv a jehož utopenci nebo zavináče byly nepřekonatelné. Zamrkal očkama, které se mu téměř ztrácely v baculaté tváři a pokračoval: „Vidím, že ty vaše dvě hrdličky jsou slušní vzdělaní lidé, tak kdyby náhodou chtěli, za čtyřicet korun bych jim na pár hodin půjčil pokoj nad lokálem. Je tam sice jen gauč, ale ten jim určitě bude stačit a musí mi slíbit, že mi tam nenadělají bordel.“

Zprávu jsme ještě týž večer předali Prokymu, kterého jsme po návratu z hospody nalezli, jak za přítomnosti šachistů dole u stolku sní na své palandě s otevřenýma očima a zamilovaně se trápí přetlakem v gatích. Vyskočil nadšením, že si málem rozbil hlavu o strop a hned nás poprosil, jestli bychom mu nepůjčili po pár pětikorunách, protože čtyřicet byl tehdy velký obnos a on by ho celý nedal dohromady. Inu, co bychom pro svého spolužáka neudělali, zvlášť když šlo o tak pikantní záležitost.

Proky se trochu strachoval, jestli se Vendulka nebude stydět a na tuto možnost přistoupí, ale jeho obavy se záhy ukázaly býti zbytečné. Hned následujícího večera vpustil hostinský zamilovaný pár dovnitř domovním vchodem, takže tito se v lokále ani neukázali.

Proky, kluk věčně zahleděný do své elektronické vědy, tedy přišel o panictví jako jeden z prvních ze třídy, dávno před námi rockery. Celá ta věc měla ještě dva zajímavé důsledky. Proky s Vendulkou na sebe po zbytek brigády sice stále hleděli zamilovanýma očima, ale práce jim začala jít od ruky a jak se s ní prve loudali, tak teď byli s navěšováním stále před námi. Druhý důsledek se ukázal, až když jsme se vrátili do školních lavic, Proky si výrazně polepšil prospěch v dějepise a Vendulka ve svém déčku ve fyzice.

***

Léta jsem ty dva neviděl a až po dlouhém čase jsem na ně čirou náhodou narazil na ulici. Chvilku jsem je pozoroval, mluvili naprosto nesrozumitelnou řečí vědátorů, ale stéle se přitom drželi za ruce a občas se dokonce zastavili, aby se mohli obejmout a něžně políbit. Kdybych se sám neozval, tak by si mě nejspíš v zaujetí svou vědou a sebou navzájem ani nevšimli.

Pozdravil jsem je tedy jako první, oba se zarazili, chvíli usilovně dumali, s kým vlastně mají tu čest. Pak se ve stejném okamžiku jejich obličeje roztáhly do širokých úsměvů, Vendulka maličko zrůžověla, Proky ji objal okolo pasu a prohlásil: „Ahoj, ty starej brachu, nebejt tehdá tý vaší rockový party, neměl bych to dneska na doživotí. Na krásný doživotí, to ti teda povím, jakože se Prokop jmenuju.“ Ještě jsme prohodili pár slov, a pak když odcházeli, tak jsem se chvíli kochal, jak jim to spolu náramně sluší.

Autor: Jan Pražák

Reklama

Další články z i60.cz

Do Prahy přijede tibetský buddhistický mistr Džamgön Kongtrul rinpočhe

Máme doma "poklad" ze zámku

Nejdříve si můžete přečíst něco o nedávné historii našeho zámku v Holešově a neutěšeném osudu poslední...

Zdravotní prohlídka nemusí pro seniory znamenat konec za volantem

Velká část seniorů se zdravotní prohlídky kvůli řízení obává, protože neví, že její výsledek nemusí být jen...

Staré porcelánové nádobí cibulák už stojí i desítky tisíc. Vzácný kus může mít doma v podstatě kdokoliv

Ne všechno, co je staré, je bezcenné. Některé věci, které se nám mohou doma jen tak bez povšimnutí...

Ještě jednou o hruškách

Než se s vámi podělím o recept na francouzský hruškový koláč, tak zde vložím ódu na hrušky coby...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Retro historka z jedné dávné chmelové brigády

Zběsilý úprk Prahou. Auto jelo až 210 km za hodinu, policie se nakonec hodně divila

Zdravotní drama na dovolené. Marii Tomsovou museli z Rakouska převézt do pražského IKEMu

Fanoušek LEGO postavil dokonalý kruh jen z hranatých kostek. Použil techniku, kterou firma zakazuje

Země pod jejich domovy se pomalu propadá. Satelity odhalily, kterým městům hrozí největší škody

Atentátník střelil Roosevelta do hrudi. Ten pak se zakrvácenou košilí mluvil dalších 84 minut