Holešovský zámek (někdy zvaný "Hanácké Versailles") má kořeny sahající až do středověku, kdy na jeho místě stála vodní tvrz. Je to raně barokní zámecká stavba s francouzským parkem a vodními kanály. Poslední šlechtický rod, který vlastnil holešovský zámek do prosince roku 1948, byl aristokratický rod Bruntálských z Wrbna. Posledním šlechtickým majitelem zámku byl Rudolf Ludvík z Wrbna (1892-1936), který zámek vlastnil do své tragické smrti. Poslední holešovskou hraběnkou byla Barbora Wrbnová. Měla život jako z románu. Její život připomíná román plný dramatických zvratů už jenom tím, že zažila Uherské mocnářství, První republiku, německou porobu i komunistický režim.
Mladý holešovský hrabě Rudolf Ludvík Ferdinand ji poznal během 1. světové války ve vojenském lazaretu, kde ležel se zraněním, a kde Barbora - tehdy ještě Wiedemannová, působila jako ošetřovatelka. Byla z toho láska jako trám. Jenže okolnosti oběma mladým lidem příliš nepřály. Barbořin milý byl aristokrat, zatímco ona jen prostého "neurozeného" původu. Sňatku bránili především hraběcí rodiče Rudolfa, kteří měli o synově nevěstě jiné představy. Hrabě Wrbna si na svou milou musel počkat patnáct let. Svatba proběhla až po smrti starého hraběte Rudolfa Kristiana Wrbny. Barboře a Rudolfovi bylo tehdy stejně osmatřicet let. Zámeckou paní se stala v roce 1930. I když zůstalo manželství bezdětné, bylo šťastné.
Nepřízeň osudu uhodila už šest let po sňatku, kdy manžela paní Barbory zranil kůň tak nešťastně, že hrabě ve svých čtyřiačtyřiceti letech zemřel. Tím začaly pro vdovu krušné časy. Jako dědictví jí sice připadl celý zámek a k tomu ještě nedaleký les. Jenže panství bylo zatíženo starými dluhy.
Poté se Barbora měla co ohánět, aby svůj zámek udržela. Však také ze zámku odešlo veškeré služebnictvo, protože zámecká paní neměla na jeho zaplacení. Ale přišly ještě horší časy, zvláště během druhé světové války, kdy byl zámek uvalen do nucené správy.
Nepřízeň osudu dokonala své dílo zkázy po únoru 1948, kdy jí zámek přestal patřit. Mohla v něm sice stále ještě bydlet, ale pro tehdejší komunistické mocipány byla trnem v oku. Nakonec ji dostali na spiritistické seance, během nichž se chtěla spojit se svým mužem. V roce 1957 byla obviněna z protistátní činnosti a odsouzena na tři roky nepodmíněně, které si odseděla ve věznici v Ilavě. Když se v roce 1960 s podlomeným zdravím vrátila, bydlela u své sestry Vlasty v Holešově. Barbora zemřela 13. února 1962. Pochována ale není vedle svého manžela v hraběcí hrobce pod Černou kaplí v holešovském chrámu Nanebevzetí Panny Marie, což tehdejší holešovští mocipáni striktně zakázali, nýbrž na holešovském hřbitově.
Hraběnka Barbora Wrbnová se svým chrtem Agilem
Tolik o nešťastném osudu naší poslední hraběnky, jak nám to předložila Wikipedie.
Od března roku 2005 patří holešovský zámek městu Holešov. Následně proběhly rozsáhlé opravy, a nyní už slouží všem Holešovákům. Probíhají v něm různé kulturní akce, a upravená zámecká zahrada zve všechny k procházkám v každém ročním období.
Ve velkém sále se pořádají každoročně reprezentační plesy města a koncerty klasické hudby
V krásné historické Salla terreně se konají koncerty a slouží také jako obřadní síň, kde se konají svatby. I naše dvě dcery tady měly svatební obřad
Každý rok v létě se koná na zámku výstava mečíků
V zámeckých sálech se konají i jiné výstavy profesionálních i amatérských umělců. Vystavoval u nás i Karel Gott své obrazy a Eva Pilarová své fotografie
Toto je ukázka z výstavy kreslíře Petra Urbana
Každý rok se na zámku koná výstava Letní iluze holešovských "umělců" amatérů
A už se dostáváme k jádru věci, jak se k nám do obývacího pokoje dostal obraz, který na zámku visel na začátku minulého století. Jak jste si mohli přečíst, hraběnka Barbora Wrbnová, když byla v těžké životní situaci, dala tento obraz své služebné místo platu. Když potom příbuzní po její smrti vyklízeli dům, odnesli obraz k prodeji do bazaru. Tam jsme ho uviděli my, a za 700 Kč koupili.
Obraz namaloval malíř František Toman, který žil v letech 1886 - 1942.
Je na něm zachycen holešovský zámek a staré domy v zimní sněhové vánici. Pohled je z dnešní Masarykovy ulice.
Tak to by bylo všechno o našem "pokladu" ze zámku.