Od začátku září rakouská přírodovědná organizace Naturschutzbund eviduje přes 200 hlášení. Odborníci zatím potvrdili 175 pozorování.
Proč se jim říká tarantule, když to nejsou sklípkani?
V rakouských zprávách se objevují názvy Südrussische Tarantel a Schwarzbäuchige Tarantel (v doslovném překladu jihoruská tarantule a černobřichá tarantule). Německé označení Tarantel se totiž nepoužívá výhradně pro sklípkany. V evropské tradici se tak říká také některým velkým pavoukům z čeledi slíďákovitých. V češtině si ale pod slovem tarantule obvykle představíme sklípkana, tedy pavouka z čeledi sklípkanovitých (Theraphosidae). Je to matoucí, nicméně jde jen o lidové názvosloví, nikoli o příbuzenské zařazení.
Původ názvu sahá do italského města Taranto. V jeho okolí žije slíďák označovaný jako tarantule apulijská (Lycosa tarantula). Ve středověku se lidé domnívali, že jeho kousnutí vyvolává zvláštní stav neklidu a nutkavou potřebu tančit. Věřili dokonce, že postiženého může zachránit divoký tanec za doprovodu hudby. Odtud pochází také název tarantella. Postupem času se označení tarantule rozšířilo i na další velké slíďáky. A dodnes se s ním setkáváme také u rakouských druhů.
Dva velcí pavouci, kteří se v Rakousku objevují stále častěji
Odborný název prvního pavouka je slíďák tatarský (Lycosa singoriensis). Patří k největším evropským slíďákům. Jeho tělo může měřit až čtyři centimetry, takže působí opravdu mohutně. Vyhledává teplá a suchá stanoviště s řídkou vegetací, kde se přes den ukrývá v podzemních norách. V Rakousku se vyskytuje především ve východních oblastech.
Druhým je slíďák jižní (Hogna radiata). Je menší, jeho tělo dorůstá přibližně 2,5 centimetru. Dává přednost teplým a suchým místům s písčitou nebo kamenitou půdou a řídkým porostem. V Rakousku se nachází především na jihu a jihovýchodě země. Jeho výskyt souvisí se středomořskými oblastmi, ale postupně se objevují také nové záznamy ze severnějších lokalit.
Oba druhy jsou teplomilné a jejich rozšíření v Rakousku se v posledních letech mění. Vyšší průměrné teploty jim mohou pomáhat, a to zejména při vývoji mladých jedinců. Oba druhy se nicméně v zemi vyskytují přirozeně a odborníci jejich výskyt dlouhodobě sledují.
Proč se teď objevují v blízkosti domů
Podzim je pro tyto pavouky obdobím zvýšené aktivity. Samci se vydávají hledat partnerky a při svých cestách překonávají poměrně velké vzdálenosti. Samice naopak hledají bezpečná místa, kde přečkají zimu. Mohou se proto dostat do zahrad, garáží, sklepů nebo jiných prostor v blízkosti lidských obydlí. Zvláště za mírného počasí jsou jejich přesuny nápadnější.
Nejvíce pozorování zaznamenali rakouští přírodovědci ve Štýrsku, kde lidé nahlásili 66 případů. Následuje Dolní Rakousko se 49 a Burgenland se 43 pozorováními. Pozornost vzbudil také nález slíďáka tatarského u města Tulln v Dolním Rakousku. Z této oblasti totiž odborníci dosud neměli žádné podobné hlášení.
Jsou nebezpeční pro člověka?
Přestože oba pavouci vypadají hrozivě, odborníci uklidňují, že pro člověka nepředstavují vážné nebezpečí. Jsou plaší a před lidmi se zpravidla snaží uniknout. Kousnutí může způsobit bolest a lokální reakci, ale vážné zdravotní komplikace se běžně neočekávají.
Naturschutzbund proto doporučuje pavouky nezabíjet. Pokud se některý zatoulá do domu, lze ho opatrně přemístit ven pomocí sklenice a pevného papíru. Není vhodné ho chytat holýma rukama ani zbytečně pronásledovat.
Oba druhy mají v přírodě důležitou úlohu. Loví především hmyz a další drobné bezobratlé, čímž pomáhají udržovat jejich počty pod kontrolou. Jejich zvýšený výskyt zajímá především přírodovědce, kteří díky hlášením veřejnosti mohou lépe sledovat, jak se mění rozšíření jednotlivých druhů.
Zdroje článku: naturschutzbund.at, derstandard.at, arachnology.cz, cs.wikipedia.org, nespechej.cz
Autor článku: Kateřina Urbanová