Flajšhans vyučuje na Střední škole informatiky a finančních služeb v Plzni. Vedení školy nechtělo situaci pro redakci Plzeňské Drbny blíže komentovat a odkázalo nás na vyjádření pro Deník N . Tomu ředitel školy Přemysl Šmídl sdělil, že neměl o minulosti svého zaměstnance ani tušení, přesto v jeho působení na škole nevidí žádný problém. „Nějak se s tím musím popasovat a musíme to vyřešit, ale nemohu to vyřešit ze dne na den. Nevidím však důvod, proč by nemohl vyučovat, když se to nebude promítat do školy a výuky. Je to o tom, že politika do školy nepatří,“ sdělil na dotaz novinářů z Deníku N.
Také doplnil, že kandidáty předem nelustrují. V případě Miloše Flajšhanse to ale není zrovna složité. Po zadání jeho jména do vyhledávače vyběhne hned jako první článek Českého rozhlasu z května 2021 s titulkem: Takový obyčejný Čech v Moskvě. Ruská státní televize za něj vydávala redaktora Sputniku .
Zmíněná reportáž už není na YouTube dostupná, nicméně se obsáhle věnovala krizi mezi Českem a Ruskem. Uváděla příběhy lidí, které toto období nepříznivě zasáhlo. Vystoupil tam přitom právě Flajšhans. Televize ale zamlčela jednu podstatnou věc. Onen ztrápený Čech pracoval pro státní mediální holding Rossija Segodňa, pod který spadá například tisková agentura RIA Novosti, televize a weby RT nebo Sputnik.
Novinářům Flajšhans na dotazy neodpověděl. Pokud tak učiní, budeme článek aktualizovat. Před několika lety vystoupil v podcastu dezinformační platformy Svobodný vysílač. Pořad, který je stále k dohledání , má tři hodiny a otevřeně tam hovoří i o zkušenostech z Ruska. Tam odjel studovat na Lomonosovovu univerzitu.
[clanek:898579]
„Seznámil jsem se s kolegyní, která se učila česky. Začala potom fungovat pro československou redakci Rossija Segodňa a začali hledat Čechy, protože o to byl z české strany zájem. Já jsem seděl v průmyslové společnosti a dělal něco úplně jiného. Nakupoval jsem díly z Thajska, Japonska a Číny pro výrobu tady v Plzni na Borských polích. Pinkla mi SMS z čistého nebe, že dělají československou redakci a jestli chci, nebo nechci,“ popisoval ve zmíněném rozhovoru.
Podle svých slov měl pomáhat budovat redakci v Moskvě To se psal rok 2015/2016. „Sídlí tam několik mediálních projektů. V českém prostředí to byl Sputnik Česká republika. Je to velký barák, pracuje tam několik tisíc lidí a je to extrémně zajímavý,“ líčil. „Jel jsem tam s tím, že budu redaktor. Ukázali mi, co se ode mě chce. Ač už to nedělám a je to nějaká doba, tak ty lidi, co tam jsou, znám a mám je rád. To, že tam nepracuji, neznamená, že si s těma lidma nepíšeme na svátky nebo neplánujeme, že se uvidíme, až to ‚šílenství‘ poleví. Jsem té společnosti vděčný, vytvořila mě jako novináře,“ vyzdvihoval.
Měl prý dělat klasickou redaktorskou práci. Psal zprávy, sledoval aktuality a zajímavosti, které se kolem děly. Zároveň dohlížel na kvalitu češtiny. Dělal tak zároveň i editora. Kolektiv dle jeho slov nebyl velký a web se musel neustále plnit. „Kdybych neměl pocit, že je to výborná práce, tak bych sbalil kufr. Moje původní plány nebyly být tam šest let, ale můžu říct, že úroveň, na jaké se v této konkrétní agentuře dělají věci, to, do čeho se tam jde, jaké máte možnosti, to je jak prostě, jak se říká rusky, kosmos. Nebavíme se o technologiích, ale o úrovni novinářské práce,“ shodl se s moderátorem Svobodného vysílače.
„To, co se tady kolem alternativních médií v českém a slovenském prostoru děje, to je čistá ideologie a čistá snaha diskreditovat toho, kdo není ten, koho si tu přejí. Je to čistá snaha někoho poškodit a vymýtit. Nemá to nic společného s tím, co se dělá a jak se dělá. Je to boj o pozornost posluchačů, o pozornost na tom českém a slovenském území. To nic jiného není,“ dodal. Jenže právě česká zpravodajská služba BIS a bezpečnostní komunita považuje média, pro která učitel pracoval, za hlavní nástroje ruské státní propagandy.