Co se skrývá pod „neumíme bruslit“
Formulace zní jako nadsázka. Extraligoví hráči samozřejmě stojí na bruslích. Jenže bruslení na profesionální úrovni není jen „jet rovně rychle“. Je to první krok z místa, agresivita odrazu, práce na vnitřních a vnějších hranách, schopnost měnit směr bez ztráty rychlosti, a hlavně exekuce všech těchto vzorců v zápasovém chaosu, pod tlakem soupeře, ve zlomku sekundy.
Právě tady česká mládež podle dostupných dat zaostává. Srovnávací měření platformy Athletix, která porovnávala české a americké mladé hráče, ukázala deficit především v rychlosti a akceleraci. Na menším prostoru byli Češi konkurenceschopní, ale jakmile šlo o dynamiku prvního kroku a přenesení rychlosti do herní situace, rozdíl se otevřel. Pokud Koreis mluvil o propadu, nejspíš mířil přesně sem: ne na to, že by hráči doslova neuměli stát, ale na to, že tempo českého hokeje ztrácí krok se světem.
Diagnóza stará nejméně šest let
Koreis není osamělý hlas. Už v roce 2019 řekl tehdejší šéftrenér Filip Pešán na hokej.cz větu, která zněla ještě ostřeji: „Naši hráči mají chabé dovednosti v bruslení, střelbě, skórování, vedení kotouče.“ Spojoval to s delším historickým zanedbáním individuální práce, které datoval hluboko za „naganskou dobu“.
Svaz na to reagoval. Projekt Výchova talentované mládeže běží od roku 2015 a v sezoně 2019/20 byl explicitně přesměrován na dovednosti včetně bruslení. Do systému se vtáhli kouči dovedností, vznikly metodické materiály k rozvoji bruslení mimo led. Český hokej tedy o problému ví. Otázka je, jestli kroky stačí a jestli se dostanou až na klubový led.
Proč zlato na MS nic nevyvrací
Námitka se nabízí okamžitě: Česko v roce 2024 vyhrálo domácí mistrovství světa. Jak může hokej, který „neumí bruslit“, brát zlato? Odpověď je jednodušší, než vypadá. Reprezentační A-tým je výběr nejlepších individualit, z nichž řada hraje v NHL nebo v silných zahraničních ligách. Jejich bruslení formovalo jiné prostředí než domácí extraliga.
Problém se netýká špičky pyramidy, ale její šířky. Na MS 2025 Česko skončilo šesté. Sparta v Lize mistrů 2024/25 prošla do vyřazovací fáze, ale zastavil ji švédský Färjestad. Extraliga stále má elitní bruslaře, Pavel Kousal patří k nejrychlejším hráčům soutěže. Jenže jeden Kousal nestačí, pokud průměrná bruslařská úroveň klesá. A právě o tu úroveň jde.
Kde se tempo ztratilo
Nejkonkrétnější diagnózu nabízejí lidé z praxe. Richard Lobo, kouč dovedností, opakovaně zdůrazňuje, že dovednosti začínají ve chvíli, kdy se dítě poprvé postaví na brusle, a že je chyba přeskočit základy kvůli spěchu na systémy a součinnosti. Libor Procházka upozorňuje na ještě hlubší vrstvu: dnešním dětem chybí spontánní pohyb. Méně venkovního hraní, méně přirozené koordinace, méně rovnováhy. Na ledě se to pak projeví v kvalitě odrazu, v jistotě na hranách, v celkové atletické gramotnosti.
Český hokej příliš dlouho sázel na týmový trénink a herní myšlení. Svět mezitím dřív a tvrději zapojil individuální rozvoj od nejnižšího věku. Výsledek není kolaps, je to pozvolné rozevírání nůžek, které se na jednom turnaji neprojeví, ale za dekádu ano.
Co s tím
Recept není tajný. Začít s bruslařskými dovednostmi co nejdřív, nepřeskakovat základy, přidat individuální práci na ledě i mimo něj: rovnováha, koordinace, síla, flexibilita. A hlavně měřit objektivně místo spoléhání na dojem trenéra. Data z Athletixu ukazují, že to jde. Zbývá, aby se to stalo standardem, ne výjimkou.
Koreis svou debatou neobjevil nový problém. Pojmenoval starý. Největší riziko českého hokeje není v tom, že by přestal produkovat hvězdy, ale v tom, že mu může ztenčit půda, z níž hvězdy vyrůstají.
Zdroj: SportyŽivě
Autor: Vojtěch Zelenka