Online prostorem aktuálně rezonuje kauza hromadného znásilnění na Cornellově univerzitě, která patří do elitní Břečťanové ligy amerických univerzit. Znepokojení přitom vyvolává i způsob, jakým se vzdělávací instituce snažila jednání svých studentů řešit. Je znovu na místě pokládat si upřímné otázky: jak o sexuálním násilí mluvíme, co jsme ochotni tolerovat ve svém okolí a zda i křesťanské prostředí dokáže důstojnost oběti upřednostnit před ochranou vlastních lidí.
Česká policie loni evidovala 1 086 případů znásilnění, nejčastější trestný čin v kategorii mravnostní kriminality, která jako celek meziročně vzrostla o 8,8 procenta. Samotné číslo se ale nedá jednoduše přeložit do věty, že se v Česku odehrálo víc znásilnění než dřív, protože tento trestný čin patří dlouhodobě mezi nejvíce zamlčovaný a statistiku ovlivňuje i ochota obětí obrátit se na policii nebo způsob, jakým se případy evidují.
Svou roli hraje také nová právní úprava platící od ledna 2025, která znamená poměrně zásadní obrat v tom, jak český trestní zákoník znásilnění vůbec definuje. Zákon už nestaví tento čin především na použití násilí, ale na pohlavním styku vykonaném proti seznatelné vůli druhého člověka. Výslovně počítá i se zneužitím bezbrannosti, tedy se situací, kdy je schopnost člověka projevit vlastní vůli podstatně snížena návykovými látkami.
Za touto právnickou změnou se skrývá mnohem širší kulturní posun, podle kterého sex přestává být automaticky v pořádku jen proto, že se druhý člověk nedokázal dost účinně ubránit. A právě v tomto světle stojí za pozornost případ, který v posledních dnech otřásá Spojenými státy.
Sedm mužů a jeden skupinový chat Bývalá studentka Cornellovy univerzity, jedné z prestižních škol americké Břečťanové ligy, podala v září civilní žalobu, podle které ji v říjnu 2024 v domě studentského bratrstva Chi Phi sexuálně napadlo sedm mužů poté, co požila alkohol, marihuanu a ketamin. Podle žaloby byla dvacetiletá žena postupně natolik intoxikovaná, že nebyla schopná dát souhlas, a násilí mělo pokračovat několik hodin. Žádný ze sedmi jmenovaných mužů zatím nebyl trestně obviněn.
Nejznepokojivější vrstva celého případu se ale neodehrávala jen v jednom pokoji, protože součástí žaloby je i screenshot skupiny na Snapchatu nazvané „Chi Phi Actives“. Krátce před druhou hodinou ráno tam jeden z mužů podle žaloby vulgárně oznámil ostatním členům bratrstva, že je nahoře žena „zdarma“ k sexu. Podle žaloby na tuto zprávu reagovali další členové bratrstva a začali do místnosti přicházet.
Americká studentská bratrstva jsou něco mezi spolkem, komunitou a společenskou sítí. Mívají vlastní dům, kde členové bydlí nebo se scházejí, pořádají večírky a vytvářejí si vazby, které často pokračují i po škole. Pro řadu studentů znamenají zázemí a kontakty, zároveň ale bývají spojovaná s velmi uzavřenou skupinovou kulturou, silným tlakem na loajalitu a večírky, kde hraje velkou roli drogy a alkohol. Právě proto se kolem nich opakovaně vedou debaty o tom, nakolik takové prostředí má místo v moderním školství.
Cornell oficiálně uvádí, že Chi Phi mělo na podzim 2024 celkem 57 aktivních členů, z čehož ale nelze usuzovat, že zprávu v reálném čase vidělo všech padesát mužů mimo sedm žalovaných. Nevíme, kdo zprávu četl, kdo v tu chvíli spal a kdo byl v domě vůbec přítomný, víme ale, že chat existoval a že na něj někteří jeho účastníci reagovali.
Na celém případu je šokující i to, jak snadno se odpovědnost může rozplynout, když jste součástí větší skupiny. Když se o silně intoxikované ženě začne mluvit jako o někom, kdo je ostatním k dispozici, a taková zpráva mezi lidmi projde bez výraznějšího odporu, posouvá se i představa o tom, co je vlastně ještě přijatelné. Pozornost proto nemíří pouze k mužům, kteří měli ženu napadnout, ale také k účastníkům chatu, v němž se něco takového mohlo odehrávat. I člověk, který sám násilí nepáchá, může svým mlčením přispět k tomu, že se hranice druhého přestanou brát vážně.
Cornell a problém instituční sebeobrany Pobouření vyvolala také reakce univerzity, i když ani tahle část příběhu není tak jednoduchá, jak může působit na sociálních sítích. Cornell po oznámení události suspendoval místní pobočku Chi Phi i několik studentů, zahájil interní vyšetřování a spustil řízení. Univerzita dnes tvrdí, že disciplinární řízení skončilo různými sankcemi včetně suspendací a vyloučení, a nepopírá, že součástí postihu některých studentů bylo i psaní reflexivních esejí, odmítá ale tvrzení, že by esej byla jediným následkem jejich jednání.
Podle právníka ženy byli vyloučeni dva studenti, u ostatních veřejnost kvůli pravidlům chránícím soukromí přesně neví, jak univerzita jejich jednání posoudila. Teprve po obnovení veřejné pozornosti Cornell souhlasil s nezávislým externím přezkoumáním vlastního postupu.
Ani trestní rovina případu zatím není uzavřená. Okresní prokurátor Matthew Van Houten původně obvinění nevznesl, protože podle jeho interpretace prvotní výpověď ženy z roku 2024 popisovala část užití drog i sexuálního jednání jako dobrovolnou. Později zveřejněný přepis policejního rozhovoru ale obsahuje i její jednoznačné tvrzení, že si je stoprocentně jistá, že byla znásilněna, a prokuratura proto případ znovu otevřela a chystá se předložit důkazy velké porotě.
Všechny tyto podrobnosti je důležité uvádět, protože právě v kauzách sexuálního násilí nesmí oprávněné rozhořčení nahradit dokazování. Presumpce neviny by neměla být překážkou soucitu s člověkem, který tvrdí, že byl znásilněn. Upřímné i důsledné naslouchání oběti neznamená automatické odsouzení obviněného bez řádného procesu. Obě tyto věci je potřeba udržet pohromadě, i když to v dnešní diskusi na sociálních sítích často působí jako protiklad.
Když se odpovědnost týká vlastního prostředí Pro křesťanské prostředí má celý případ nepříjemnou rovinu. O sexualitě umíme mluvit poměrně často, ať už se rozhovor týká partnerských vztahů, pornografie nebo sexuální morálky. Obtížnější chvíle přicházejí tehdy, když se sexualita propojí s mocí a když se podezření ze zneužití objeví uvnitř společenství, které považujeme za vlastní. Snadno se pak začneme ptát, kolik toho žena vypila, proč vlastně šla sama na cizí pokoj nebo proč něco neřekla dřív. Problém nastává ve chvíli, kdy tyhle okolnosti postupně překryjí otázku, jak se zachovali lidé kolem ní. Pozornost se potom přesouvá od jednání těch, kteří měli situaci pod kontrolou, k člověku, který se ocitl ve zranitelné pozici.
V českém kontextu je proto podstatné, že Česká biskupská konference letos v červnu podepsala memorandum o spolupráci se spolkem Někdo Ti uvěří, který sdružuje lidi se zkušeností se zneužíváním a odborníky zabývající se touto problematikou. Dokument počítá s podporou lidí, kteří zneužívání zažili, s prevencí a také s reflexí minulých i současných selhání církevních institucí.
Na memorandu je důležité i to, že bere vážně zkušenost lidí, kteří po samotném zneužití narazili ještě na mlčení nebo neochotu jejich případ řešit. Předseda spolku Jiří Kylar při podpisu připomněl dobu, kdy někteří představitelé církve o zneužívání raději nemluvili, a dohodu označil spíš za začátek další práce než za hotové řešení. Právě tady bývá problém často nejméně nápadný. Nikdo nemusí násilí otevřeně schvalovat. Stačí obava ze skandálu, pochybnosti o tom, kdo mluví pravdu, nebo snaha vyřešit všechno potichu uvnitř vlastního prostředí.
Cornell je od české katolické církve vzdálený prostředím i okolnostmi jednotlivých případů a nebylo by poctivé mezi nimi vytvářet jednoduchou rovnici. Společná je však otázka, jak se instituce zachová ve chvíli, kdy oznámení sexuálního násilí ohrožuje její pověst nebo člověka, kterého zná a kterému dosud důvěřovala. Nestačí mít správně formulované zásady, pokud člověk po oznámení zjistí, že jeho zkušenost musí nejprve obstát proti zájmu instituce chránit samu sebe.
Výše zmíněné memorandum je v tomto směru důležitým krokem, ale jeho význam se bude nakonec měřit tím, jak bude podobný přístup fungovat v konkrétních případech. Samotný spolek ostatně vznikl z přesvědčení, že lidé, kteří o zneužití promluví, potřebují prostředí, kde jejich zkušenost nebude zlehčována a kde mohou znovu získávat vlastní důstojnost a autonomii.
Jak se tedy vlastně v rámci církve postavit k tématu znásilnění či zneužívání? Stačí vzít vážně představu člověka jako osoby, jejíž hodnota nezávisí na tom, zda se v rozhodující chvíli dokázala ubránit nebo zda se zachovala způsobem, který bychom od ní zpětně očekávali. Opilost člověka nedává druhému právo překročit jeho hranice a předchozí souhlas prostě nelze automaticky přenášet na další situaci.