Dnes se na tyto drobné retro symboly téměř zapomnělo. Pokud jste si ale tehdy schovali jeden konkrétní kousek a nechali ho netknutý v šuplíku, můžete mít doma nečekaný poklad. Sběratelé jsou totiž za něj dnes ochotni vyplatit až 25 000 korun. O co přesně jde a jak poznat, že máte doma ten správný unikát?
Ikonický plastový symbol 90. let, který změnil naše životy
Řeč je o fenoménu, který v devadesátých letech doslova pobláznil celé Československo – o telefonních kartách. Když se 14. května 1991 v pražské Olšanské ulici zprovoznil první kartový telefonní automat od francouzské firmy Schlumberger, byla to technologická revoluce. Najednou jsme nemuseli neustále shánět drobné mince a modlit se, aby je automat nesežral.
Telefonní karty s integrovaným čipem o rozměrech 85 × 54 mm se staly okamžitým hitem. Nosil je v peněžence nebo kapse úplně každý. Brzy se z nich ale stal víc než jen platební prostředek – lidé je začali sbírat pro jejich pestrobarevné motivy, od historických památek až po reklamy. Kdo by si nepamatoval tu radost, když jste dostali kartu s novým motivem?
Od první výstavy až po sběratelské šílenství
Historie tohoto sběratelského oboru, odborně nazývaného telekartie, se u nás začala psát s první vydanou kartou. Ta nesla motiv „Všeobecná československá výstava v Praze 1991" a vyšla v limitovaném nákladu 10 000 kusů. Hlavním emitentem se stal národní podnik SPT Telecom (později Český Telecom) a Eurotel. Karty byly osazovány pokročilými čipy typu SL4, SL5 či SL7 od Schlumberger nebo GEM od společnosti Gemplus.
V dobách největší slávy v devadesátých letech se kolem karet strhlo nefalšované šílenství. Lidé zakládali kluby, vyměňovali si vzácné kousky na burzách a věřili, že investují do budoucnosti. Český design těchto karet byl na špičkové úrovni a dodnes v pamětnících vzbuzuje silnou nostalgii po éře před nástupem mobilních telefonů.
Detektivka v šuplíku: Jak odlišit bezcenný plast od pokladu za tisíce?
Možná jste teď dostali chuť prohledat staré krabice od bot. Jak ale poznat, zda držíte v ruce skutečný unikát? Klíčem je stav, náklad a specifické detaily. Běžné použité karty, které prošly čtečkou automatu, jsou poškrábané a ohmatané, mají dnes hodnotu pouhých 5 až 10 korun.
Sběratelé hledají výhradně karty v perfektním, netknutém stavu, ideálně ještě v původním obalu. Cení se limitované edice, dárkové či zkušební emise a karty se specifickými chybami tisku nebo vzácným lesklým logem „Moreno".
Absolutním svatým grálem české telekartie je karta s označením „Konference B", vydaná k mezinárodní konferenci ITU. Většina z nich skončila v rukou zahraničních delegátů, kteří je vyhodili, a proto je dnes extrémně vzácná.
Pohádkové jmění, nebo jen nostalgická vzpomínka?
Rozdíl mezi realitou a mýtem je v tomto oboru obrovský. Pokud najdete krabici s 80 kusy běžných opotřebovaných karet s motivy hradů z konce 90. let, pravděpodobně je neprodáte ani jako komplet za 150 korun. Pokud ale máte štěstí a vlastníte nepoužitou raritu, specializované aukční portály jako Aukro mohou cenu vyhnat až k hranici 22 000 až 25 000 Kč.
Přesto stojí za to staré krabice na půdě či v sekretáři prozkoumat. Co když se právě mezi vašimi zapomenutými věcmi ukrývá netknutá zkušební karta Schlumberger z roku 1991? Máte doma ještě schované své staré telefonní karty, nebo jste je už dávno vyhodili? Podělte se s námi o své vzpomínky na éru telefonních budek!
Zdroje článku: Telefonní karta – Wikipedie, pribram.cz, sberatel.info, aukro.cz, nespechej.cz
Autor článku: Barbora Jelínková