Pomalu vysychající krajina „Čtyřicet procent České republiky trpí suchem prakticky po celý rok,“ upozorňuje klimatolog Pavel Zahradníček z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Ačkoliv se to po bouřích nemusí zdát, pravda je taková, že nebýt extrémních povodní, Česko by už dávno uschlo. Problémem už není jen to, že by málo pršelo, ale zvyšující se teplota vzduchu a extrémní odpařování vody.
Rok 1996 byl posledním studeným rokem a posledních dvanáct let láme rekordy. Česká republika se od té doby oteplila o 1,8 stupně, globální teploty se oteplily jen o 0,7 stupňů. "I když přijde rok, kdy normálně zaprší kvůli vysoké teplotě vzduchu se nic moc nezmění," vysvětluje Zahradníček.
Sníh, který dříve sytil podzemní vody, mizí. Počet dnů se sněhovou pokrývkou nad deset centimetrů klesl za šedesát let o dvě třetiny. Vědci proto nyní modelují takzvaná „digitální dvojčata“ povodí – jako například pro řeku Dyji – aby si na počítači nanečisto vyzkoušeli, co se s krajinou stane při různých klimatických scénářích.
Fekální bakterie místo živé vody V Česku je zhruba 6 500 studánek a panuje o nich romantická představa – voda vyvěrající z lůna přírody musí být zdravější než ta kohoutková. Analytičtí chemici ale tento mýtus nemilosrdně bourají.
Laboratorní testy padesáti monitorovaných studánek na Brněnsku, v Beskydech a Žďárských vrších přinesly znepokojivé výsledky. Ve většině z nich se objevily koliformní bakterie, nechyběly ani intestinální enterokoky či bakterie Escherichia coli.
• Koliformní bakterie : Běžně se vyskytují v půdě i na rostlinách. Jejich nález ve studánce většinou znamená, že do pramene zatéká povrchová voda (např. po dešti) a zdroj není dobře utěsněný.
• Escherichia coli (E. coli): Ukazatel čerstvého fekálního znečištění. Bakterie pochází ze střev teplokrevných živočichů a do vody se dostává z blízkých pastvin, lesní zvěře nebo netěsnících jímek.
• Intestinální enterokoky : Rovněž značí znečištění výkaly, ale v přírodě přežívají déle než E. coli. Jejich přítomnost ukazuje, že voda byla kontaminována opakovaně nebo před delší dobou.
Z idylického pramene se tak snadno stane zdroj zdravotních potíží. „Voda z neprověřené studánky by se měla vařit nejméně dvacet minut, než se z ní budete chtít napít," varuje Eliška Maršálková z Botanického ústavu AV ČR.
Podvodní kombajny a křehká rovnováha Když se povede vodu v krajině udržet, nastupuje další boj – o její kvalitu. Dříve se o rybníky starali hospodáři tradičně. Kosení rákosí a vodních rostlin obstarávali koně tahající po dně speciální kosy. Dnes do vod o hloubce jednoho až dvou metrů vjíždějí speciální vodní kombajny.
Vědci z Botanického ústavu AV ČR řeší takřka sisyfovský úkol: jak nastavit metodiku péče o tyto vody. Pokud se vodní rostliny (makrofyta) nechají nekontrolovaně růst, vodní plochu zadusí. Pokud se ale vysekají úplně, uvolní se prostor pro masivní rozvoj sinic a řas. „Rostliny musíme sklížet, ale část jich i ponechat, aby svým růstem vodu čistily, stabilizovaly sediment a poskytovaly úkryt živočichům,“ ukazuje přístup vědců Maršálková. Jde o křehký balanc, do kterého navíc promlouvají přísné právní aspekty na pomezí vodního hospodářství, ochrany přírody a někdy i památkové péče.
Tajemství ukrytá v hlubinách a zapomenutých lesích I přes moderní výzvy spojené s klimatem zůstává voda v české krajině fascinujícím fenoménem plným neprobádaných tajemství. A k jejich odhalování už nestačí jen lidské síly. Historici dnes do lesů vysílají drony. Ty v terénu nacházejí zapomenuté vodní kanály.
Ještě modernější technika se noří do temnot Hranické propasti. Zatímco hladina propasti je přímo napojena na řeku Bečvu a reaguje na povodně, to, co se skrývá pod ní, připomíná jiný svět. „Speciální robot zde v roce 2022 dosáhl hloubky 450 metrů a v plánu je nasazení nového stroje, který zvládne ponor až do 1300 metrů,“ sdělil František Kuda z Ústavu geoniky AV ČR.
Odborníci z Ústavu geoniky navíc v prostorách takzvané Suché rotundy – kterou si dnes může veřejnost projít ve virtuální realitě – objevili až patnáct tisíc let starý netopýří trus a prastaré mykobakterie. Zdejší minerální voda ukrývá teplé proudy a její složitý podzemní oběh zatím nikdo úplně nerozšifroval.