„Když bylo mému otci jednadvacet let, psal se rok 1931 a se svým švagrem koupili malé nákladní auto. Tehdy ho navštívil Emil Bondy s žádostí, že by chtěl dovézt ze Znojma okurky. Přijeli před polednem, Emil Bondy prošel tržnici, zjistil, že okurek je dost a řekl, počkáme do odpoledne, cena půjde jistě dolů. Zašli si do hospody, dali si oběd a pivo, pak si v parku sedli na lavičku. Emil Bondy nosil placatou koženou čepici, kterou si položil na kolena a procházející lidé mu tam začali házet drobné. To mého otce pobavilo, finanční situaci Emila Bondyho znal,“ vyprávěl badatel Jiří Toman z Měřína příběh, který znal od svého otce.
„Když se Emil Bondy prospal, zavelel, jedeme na tržnici. Tam byl manželský pár s kravským vozem plným okurek. Emil Bondy se s nimi domluvil, že okurky koupí, tak vážili, překládali na auto a když došlo k placení, Bondy měl málo peněz. Ta žena začala vyvádět, že musí část okurek vrátit. Pak si ale uvědomila, že okurky ten den neprodá, navíc jim překládání nesvědčilo a tak řekla, ať toho nechají. To ale nebyl všem problémům konec, můj otec zjistil, že nemají dost benzinu a do Měřína nedojedou. Šli za tím manželským párem, aby jim půjčili na benzín. Žena vyváděla, ale chlap jim peníze dal, tak benzin dotankovali a v podvečer dojeli do Měřína. Hned ráno, jak byla otevřená pošta, Emil Bondy šel a peníze do Znojma poslal,“ pokračoval Toman.
Emil Bondy byl zkrátka významnou osobností Řehořova. V Řehořově žili už jeho rodiče Leopold s Františkou, měli pronajatý zdejší formanský hostinec číslo popisné 64, ve kterém byla také palírna kořalky. U domu na kraji Řehořova u frekventované silnice ale nebylo vhodné místo pro instalaci kamenů zmizelých, jsou proto v parku pod pomníkem Ignace Semsche. To byl poštmistr, za jehož působení zaznamenala císařská pošta v Řehořově největší rozmach a také pronajímal Bondyům zmíněnou budovu, tehdy součást pošty.
Kameny malé velikostí, ale velké významem
„Albert Bondy se narodil 3. července 1869. Vystudoval zvěrolékařství a působil jako zvěrolékař ve Velké Bíteši a později v Jablunkově. Na sklonku života se vrátil do Měřína. V roce 1942 byl deportován do Terezína, kde 4. října 1942 ve věku 73 let zemřel,“ řekl na slavnostním aktu předseda osadního výboru v Řehořově Jan Rathouský. O druhém synovi narozeném v roce 1970, Gustavovi, se dochovalo jen velmi málo informací. Emil Bondy se narodil 13. června 1873 a později žil v Měříně, kde se věnoval obchodu s obilím, senem a dalšími zemědělskými produkty, mimo jiné i s okurkami. V květnu 1942 byl deportován do Terezína a 15. října 1942 byl s dalšími vězni deportován do vyhlazovacího tábora Treblinka v okupovaném Polsku, kde zahynul.
„Kameny zmizelých jsou malé svou velikostí, ale velké významem. Připomínají nám konkrétního člověka, jeho jméno, život a osud, právě v tom je jejich síla,“ řekl Rathouský. Svůj kámen mají Emil i Albert, kteří se tak symbolicky vrátili do Řehořova. Na třetí nablýskané kostce je QR kód, který odkazuje na webové stránky městyse. Tam zájemci najdou více informací.
Dopoledne doprovázela živá hudba, vystoupili školáci ze základní školy v Kamenici, pod kterou Řehořov spadá. Proslov měla i řada osobností, některé z nich položili ke kamenům zmizelých růže. „Židé nedávají na hroby svých blízkých květiny, protože uvadají. Dávají tam kamínky. My zde nejsme u hrobu, ale myslím, že bychom symbolicky mohli naše setkání pokládáním kamínků zakončit,“ uvedla závěrem starostka Kamenice Hana Krejčová. Přítomní si mohli vzít kamínek, který sami umístili ke kamenům zmizelých a tím mohli vzdát hold rodu Bondyových.