Na půl cesty mezi Svitavami a Lanškrounem je prudká odbočka vpravo a ne příliš kvalitní silnice návštěvníka zavede do dvousethlavé obce Anenská Studánka. Po příjezdu zaujme krásně opravený kostel a kousek za ním pěkné dětské hřiště. Až na druhý pohled jsou za kopcem vidět vyčuhující lopatky větrných elektráren. I když s nimi mají místní už dvacetiletou zkušenost, plán na stavbu čtyř nových budí emoce.
Je pondělí odpoledne a na obecní úřad Anenské Studánky se scházejí k pravidelnému jednání zastupitelé obce a taky pár dalších občanů. Jedním z nich je odhadem třicátník František Procházka. Jde si vedení obce poslechnout právě kvůli plánům na nové větrníky.
„Mně se nelíbí ani ty staré, ani ty velké, co se tu plánují. Pracoval jsme deset let v lese, teď jsem na farmě, mám rád přírodu a tohle prostě do krajiny nepatří. Navíc když jdete večer ven, je to velmi hlučné, jako když jede vlak. Já jsem určitě proti,“ říká.
Šest starších větrníků stojí v kopci kousek nad obcí už od let 2006 a 2008, obec nyní připravuje rozšíření o čtyři nové turbíny.
Vadí mi šířící se dezinformace, protože s tím dvacet let žiju a nic z nich se nepotvrdilo. Nárůst katastrofických vizí a dezinformací spojených s větrníky si vysvětluju tím, že se začaly politicky řešit akcelerační zóny.
Podle současné starostky Růženy Motlové žije obec s turbínami „téměř 20 let bez problémů a bez stížností“. Pár stížností na přílišný hluk od lidí žijících v bližším okolí připouští.
Jak říká, chápe i obavy lidí například o ochranu přírody, krajinný ráz či úpravy po stavebních pracích. Rozmáhající se konspirační teorie a dezinformace spojené s větrníky – právě i s ohledem na bohatou osobní zkušenost – ji ale rozčilují.
Nejčastější jsou tvrzení, že infrazvuk z turbín způsobuje vážná onemocnění, poruchy spánku, infarkty či poškozuje kardiostimulátory; že větrníky plošně „vybíjejí“ ptáky a netopýry; že jejich hluk znemožní život v okolních obcích; že automaticky znehodnotí domy a pozemky; nebo že jsou kvůli proměnlivosti výroby pro energetiku v podstatě k ničemu.
Nic z toho zkušenost lidí z Anenské Studánky nepotvrzuje.
„Proto veřejně mluvím o tom, jak se s větrníky žije. Vadí mi šířící se dezinformace, protože s tím dvacet let žiju a nic z nich se nepotvrdilo. Nárůst katastrofických vizí a dezinformací spojených s větrníky si vysvětluju tím, že se začaly politicky řešit akcelerační zóny,“ říká s odkazem na plány státu umožnit ve zjednodušeném řízení stavby větrných elektráren v předem vytipovaných vhodných oblastech.
Jak je to s hlukem
Podle Motlové téma větrníků zasahuje i do blížících se komunálních voleb v jejich nevelké obci. „Jsem si vědoma, že to může mít vliv na výsledky voleb u nás v obci, ale nic bych neměnila,“ dodává.
Je fakt, že v poslední době se v obci objevilo víc kritiků a hodně to kritizují třeba lidé z vedlejší obce Opatov. Je poměrně obtížné s nimi o tom mluvit.
Zastávka přímo pod lopatkami větrníků – v daný den bylo poměrně větrno a otáčely se čtyři ze šesti větrníků – potvrzuje, že v bezprostřední blízkosti je hluk poměrně intenzivní. V obci samotné, na místě u kostela, odkud je na část elektrárny přímo vidět, však v den návštěvy nic slyšet nebylo.
„Závisí to i na tom, z jaké strany zrovna fouká. Lopatky se podle větru natáčejí a z určitého směru, když jsou lopatky blíž tubusu, jsou vyšší vibrace i hlučnost,“ upozorňuje ale bývalý starosta obce Jaroslav Paar. Právě za jeho starostování první větrníky v obci vyrostly.
Nad rámec občasného hluku podle něj ale s větrníky žádné problémy nejsou. „Ale je fakt, že v poslední době se v obci objevilo víc kritiků a hodně to kritizují třeba lidé z vedlejší obce Opatov. Je poměrně obtížné s nimi o tom mluvit,“ podotýká.
Pokud jde o hluk, pro stavbu větrníků dnes platí povinnost investora předložit podrobnou hlukovou studii jak na základě modelů před spuštěním, tak s přímým měřením v rámci zkušebního provozu.
„Bez stoprocentního splnění limitů nemůže elektrárna získat souhlas hygieny a povolení k trvalému provozu,“ konstatuje Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky.
Pro srovnání: zatímco pro větrnou elektrárnu je noční limit hluku 40 decibelů, v silniční dopravě je to 50 decibelů, u starších silnic dokonce 58 decibelů.
„A navzdory tomu, co se občas v různých debatách tvrdí, větrníky nemůžou ani za letošní sucho, ani za údajnou epidemii infarktů a pokud jde o ptáky, v drtivé většině je násobně více zabíjí doprava, prosklené budovy a kočky,“ dodává Sedlák.
Aktivisté z dovozu a domácí zesilovači
Nejvýraznějšími „odmítači“ větrníků v české debatě nejsou jen anonymní účty na sociálních sítích, ale i okruh aktivistů objíždějících obce, některé dezinformační weby a političtí „zesilovači“.
Reportéři ČT a analýza Asociace pro mezinárodní otázky upozornily zejména na vliv slovenských aktivistů Kataríny Ondrušové ze spolku Pokojný vietor a Daniela Máčovského a jeho projekt Za pravdu o veterných parkoch. Běžně vystupují i na českých veřejných debatách.
V českém prostředí patří k často citovaným „protivětrným“ řečníkům Ivan Noveský a jeho spolupracovník Jaroslav Novák; jejich sdělení pak šíří weby typu AC24, Pravdive.eu nebo CZ24.news.
Politickou viditelnost tématu zvyšuje SPD a Tomio Okamura, Motoristé a Filip Turek a v některých výrocích také Andrej Babiš a další.
Chtěl bych nové referendum
Jak připomíná současná starostka Anenské Studánky, debaty o tom, zda stavbu větrníků v katastru obce povolit či ne, se vedly i před dvaceti lety. „Lidé byli tehdy spíše zvědaví, i když i opatrní. Někteří měli obavy o hluk, televizní signál, ohrožení pro ptáky a zvěř. Zastupitelstvo to však odsouhlasilo hned po prvním jednání s investorem,“ shrnuje.
Právě v zásadě bezproblémová funkčnost a spolupráce s investorem vedla k tomu, že v roce 2023 obecní referendum vahou 73 % hlasů zúčastněných schválilo budoucí stavbu čtyř dalších, již výrazně modernějších, ale i vyšších větrníků.
„Paní starostka větrníkům až moc fandí. Kdyby to bylo jen trochu možné, chtěl bych, aby se referendum opakovalo. Tehdy bohužel přišlo málo lidí,“ říká už citovaný František Procházka.
K souhlasnému postoji většiny místních přispěla i nabídka finanční kompenzace jak pro obec, tak pro všechny domácnosti.
Zatímco z prvních větrníků měla obec v zásadě jen drobné – jednorázový příspěvek 150 tisíc korun, plus loňský sponzorský dar, nyní si vyjednala výrazně lepší podmínky.
Společnost NOHO Energy, která zde dva velké a dva střední větrníky plánuje spustit v roce 2028, bude každé místní domácnosti vyplácet 25 tisíc korun ročně po dobu fungování elektrárny.
Obec pak získá do rozpočtu při spuštění větrníku jednorázově osm milionů korun a pak každoročně 2 475 000 Kč v průběhu následujících 25 let, na kdy se odhaduje životnost.