V našem církevním společenství (ESK Havířov) jsme se v uplynulých letech rozhodli změnit stanovisko ohledně působení žen ve vedoucích pozicích v církvi. Teď u nás ženy působí v církvi ve všech vedoucích rolích. Věříme, že přestože jsou muži a ženy obecně odlišní, tak Boží povolání a místo v církvi není určováno nebo omezováno pohlavím.
V předchozím článku jsme si ukázali, že Bůh s ženami k budování svého království počítá a že většina domnělých omezení či zákazů ohledně jejich vedoucího postavení v církvi je dána kulturním kontextem tehdejší společnosti.
Otázkou však tedy zůstává, jak ve světle těchto předpokladů poctivě vysvětlit nejčastěji používané pasáže 1. Korintským 14,33-35 a 1. Timoteovi 2,11-14. Na teologické škole nás učili, že Bibli můžeme brát buď doslovně, nebo vážně, ale často ne oboje najednou. Obě zmíněná místa reagují na místní problémy ohrožující život a zdraví církve. Tyto problémy nevypadají toho rázu, že by ženy chtěly na bohoslužbě před všemi říct např. biblické zamyšlení a Pavel by to považoval za natolik nepřijatelné, že by to adresoval v dopise.
Pokud jste se tímto tématem zabývali, pravděpodobně jste slyšeli i řadu argumentů, které vůbec nezmíním. Je to proto, že řada z nich jsou buď překonané nejnovějšími výzkumy, nebo se jedná o nepřímé dedukce a druhá strana s nimi automaticky nemusí souhlasit. Snažím se tedy zůstat v kontextu Bible.
1. Korintským 14,34-35 34 35 Když jim něco není jasné, ať se ptají doma svých manželů. Je to přece ostuda, když žena při shromáždění povídá.
Tahle pasáž je ve svém kontextu ta snadnější na vysvětlení. Kapitola jasně mluví o řádu a pořádku na bohoslužbě. Ve Starém zákoně paradoxně není nic o tom, že by měla žena mlčet. Pavel v listu několikrát zmiňuje, kdo a kdy má na bohoslužbě nerušit. Když si přečteme celý list Korintským, bohoslužba v Korintu byla pravděpodobně dost divočina, církev byla složena z temperamentních lidí, řešili řadu interních problémů a na společných setkáních byla spousta rušivých elementů. Korinťané určitě neměli uťáplou náturu.
Pravděpodobný problém byl, že řada žen buď nerozuměla, o čem se mluví, nebo ztrácely pozornost a měly ve zvyku pokřikovat, doptávat se, a celé setkání tím rušily a znehodnocovaly pro ostatní. Pavel tedy reaguje na problém u žen v Korintu, které se rušivě nevhodně doptávaly, když jim něco nebylo jasné, a říká jim, ať během kázání nemluví. V kontextu epištoly nevyznívá, že by tímto obecně univerzálně zakazoval ženám mluvit (když jim píše, že můžou prorokovat), avšak reaguje na jeden z aktuálních místních problémů.
Zdroj: Lightstock 1. Timoteovi 2,12-14 11 Žena ať přijímá vyučování tiše a s veškerou poslušností.12 Nestrpím, aby žena poučovala nebo sekýrovala manžela. Ať je raději tiše,13 vždyť první byl stvořen Adam, teprve potom Eva.14 A nebyl to Adam, kdo se nechal svést, ale jeho žena byla svedena a padla do hříchu.15
Pavel píše Timoteovi do Efezu, kolem roku 64 n.l. Z biblického kontextu (Skutky 20,17-33) víme, že i mezi vedoucími v Efezu se objevili falešní učitelé, kteří sváděli druhé na scestí, a proto měl Timoteus v Efezu ustanovit nové starší, umlčet falešné učitele a zamezit jejich vlivu. Shodneme se asi na tom, že celá kapitola je korektivní a Pavel adresuje určité problematické chování u určitých vzorků lidí z této církve.
Pro zajímavost bych zmínil instrukci z 8. verše, kde se přikazuje mužům, aby při modlitbách zvedali ruce (což ve většině protestantských církví neděláme, proč?). Nemusíme ani rozebírat 15. verš, kdy moc netušíme, proč je žena zachráněna skrze mateřství. Snad se Pavel odkazuje na Genesis 3,15 a mluví o narození Ježíše.
Často se zmiňuje, že ve městě byl silný kult bohyně Artemis – bohyně plodnosti a ochránkyně mladých žen, sporné je však, zda v církvi působily bývalé prominentní a dominantní kněžky, snažící se udržet si vliv a zda to jsou instrukce pro tento typ žen. Tento argument tedy nebudeme dál rozebírat.
Co už je ale jistější, jsou falešní učitelé, kteří si skutečně získávali přízeň některých žen z církve(2. Tim 3,6-7; dopis je psán nedlouho po 1. Timoteovi), které se nechaly snáze ovlivnit. Zběhlí jedinci sváděli tyto ženy ke zcestnému učení.
11. verš patrně adresuje ženy, které nepřijímaly vyučování s poslušností, stejně jako např. muži na Krétě (Titovi 1,10), a proto je Pavel volá k podřízenosti a poslušnosti. Pavel tedy příkaz adresuje té skupině lidí, která má systematický problém podřizovat se místní církevní autoritě, a v tomhle případě to jsou zrovna ženy.
12. verš je asi nejvýživnější, protože bývá velmi různě přeložený:
Překlad Bible 21. století: „Nestrpím, aby žena poučovala nebo sekýrovala manžela. “Český studijní překlad: „Nedovoluji, aby žena učila nebo měla moc nad mužem.“ Český ekumenický překlad: „Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem.“ Pavel zde nepoužívá běžné slovo pro autoritu nebo moc, ale používá slovo authentein , které se v Bibli nikde jinde nevyskytuje. Nepoužívá běžné slovo pro autoritu hyperochē, které použil o deset veršů dříve, ani pojem exousia , který běžně používal jinde. Studie slov z posledních let, které srovnávají použití v dobových mimobiblických zdrojích, přesněji ukazují, že se toto slovo ve vztahu mezi dvěma lidmi nepoužívalo pro vyjádření pozitivní autority nad někým druhým, ale má konotaci násilnou a dominující.
Slovo „učit“ je běžné slovo pro učení nebo vyučování, které může být použito různě.
Verš 11 a 12 na sebe viditelně navazují, přičemž „nedovoluji, aby učila nebo měla moc“ je v kontrastu s „přijímáním vyučování tiše a s poslušností“. Dělejte A a B, a naopak nedělejte opak A a opak B. Obě slova „učit“ a „vykonávat moc“ jsou tedy nejspíše myšleny negativně.
Pavlovo doporučení se týká jak žen, tak mužů A teď ke kontextu celé pasáže. V předchozích verších Pavel píše, že muži mají při modlitbě zvedat ruce ve svatosti bez hněvu a ženy se nemají zdobit zlatem, perlami a nápadnými účesy.
Nikdo z nás by pasáž nevyložil způsobem: Ale ženy se mohou modlit s hněvem a muži se mohou zdobit zlatem, perlami a nápadnými účesy. Z kontextu je jasné, že Pavel popisuje negativní chování, které je samozřejmě negativní pro všechny.
Proto musíme vyvodit závěr, že i muži mají přijímat vyučování tiše a s poslušností stejně jako ženy (např. Titovi 1,10 CEP, ČSP). A stejně tak tedy muž nemá poučovat nebo mít moc nad ženou, stejně jako to platí naopak.
Můžeme tedy vyloučit, že tím apoštol Pavel mohl myslet, že muž má mít authentein nad ženou. V tomhle případě vyhrává klíčenku za nejhorší přeložení verše vydání ekumenické.
Další z výzev nejen této pasáže je, že slovo pro muže a manžela je stejné a překládá se podle (často nejasného) kontextu. Z kontextu v tomto případě však není úplně jisté, zda Pavel mluví o společných setkáních církve nebo manželství. Ve většině případů, když jsou ve větě oba – muž a žena, mluví se o manželovi a manželce, ale není to pravidlem. Berme tedy v potaz klidně obě možnosti.
Těžko ale můžeme udělat závěr, že ženy nemají mít plošně autoritu nad muži, protože jinde apoštol Pavel nabádá otroky, aby respektovali své pány, a bylo naprosto běžné, aby byli otroci muži a páni ženy. Žena se často starala o celý dům prostřednictvím služebníků a otroků, kterým zadávala práci a organizovala život, zatímco byl manžel v práci nebo na cestách.
Verše 13 a 14 jsou obsahem velkých debat. Pavel se zde totiž odkazuje na stvořitelský řád, jehož znevážení je pro evangelikály jako hadr na býka. Zde se opět vedou rozsáhlé diskuze o tom, s jakou Efezskou herezí, jakou znalostí rabínské tradice výkladu Genesis Pavel u čtenářů počítá a co tím přesně adresuje.
Při zběžném přečtení někteří dojdou k (byť podvědomému) závěru, že ženy by neměly v církvi vyučovat, protože se snadno nechají svést k falešnému učení. O tom ale Pavel zdaleka nemluví. Ve skutečnosti z ilustrace vychází hůř Adam. Bůh totiž zakázal jíst ze stromu poznání dobrého a zlého Adamovi (Gen 2,16-17), tzn. poznání svěřil jemu a následně stvořil Evu, které Adam toto poselství předal.
Proto taky v Římanům 2. kap. čteme, že hřích přišel do světa skrze Adama, ne Evu. Argument stvořitelským řádem, který Pavel používá, proto není absolutní (jednou za to může Adam a jednou Eva?) ale Pavel ho používá s tím, aby na něco konkrétního poukázal. Čteme, že při pokušení Evy byl Adam s ní (Gen 3,6) a nejenže nic neudělal, ale pak si ovoce také vzal, aniž by ho kdokoli sváděl.
Jsou zde tedy dvě teoretické varianty a z Bible nemůžeme s jistotou vědět, která nastala. Buď ho Eva násilně přesvědčila, že si ovoce má vzít (a právě to Pavel může adresovat slovem authentein ve v. 12), anebo si ho vzal dobrovolně, ale to nám mužům argumentačně moc nepomůže. Pokud tedy žena dělá hlouposti, když ji k tomu někdo svede, tak muž je dělá rovnou sám od sebe, aniž by ho musel kdokoli přesvědčovat. To moc nehraje v náš prospěch.
Zdroj: pexels Dle mého skromného názoru tedy Pavel říká jednoduše Efezské církvi, že ženy nemají své ujeté učení (ke kterému se nechaly přesvědčit) nutit svým manželům, popř. dalším mužům, protože posledně, když se pasivní muž nechal takhle podpantoflácky ovlivnit tím, co ženě někdo lstivě podsunul, tak to dopadlo blbě.
Veršem 14. může tedy Pavel ženám naznačovat, že důvod, proč se „neshodnou“ se svými manželi, je ten, že se nechaly snadno svést falešnými učiteli (2. Tim 3:6-7) a že v otázkách víry mají dát na své manžely.
David Novák ve svém podcastu na toto téma trefně zmiňuje, že i dnes jsou ženy výrazně náchylnější vůči některým druhům ezoterických aktivit. Pavel zde tedy nemluví o tom, že žena nemá mít obecně autoritu nad muži, ale reaguje na místní problém, kde pravděpodobně ženy svedené falešnými učiteli následně nerespektovaly své manžely a další muže v církvi a agresivně je manipulovaly na svou stranu.
Božím stvořitelským řádem Pavel reaguje na neúctu k manželům a na učení, ke kterému věrní muži ženy vedli, zatímco ty se nechaly svést ke lživým věcem někým jiným. „Tak jako Eva nedůvěřovala svému manželovi a nechala se ovlivnit někým cizím, tak to teď děláte vy…“
O ženách bez žen Jeden z častých argumentů je, že muž má skrze svou autoritu nést v církvi zodpovědnost a žena je od těžkostí duchovní zodpovědnosti Bohem tímto chráněna. Protože je v některých ohledech zranitelnější, má se muži v tomto podřídit. Doplňující argument je, že tato autorita a zodpovědnost je přímo spojena se službou slova (kázáním) a členstvím ve staršovstvu. S touto argumentací mám několik problémů.
Prvním je, že často toto přesvědčení ustanovili muži, bez ohledu na názor žen. A vždycky, když jedna skupina rozhoduje o druhé skupině, co smí a nesmí dělat, aniž by k tomu druhá skupina mohla něco říct, tak to trochu zavání problémem. Nicméně jsou i církve, kde s tímto přístupem souhlasí i ženy, a je to tedy více korektní.
Nuance, kterou je důležité zmínit, se týká proměnlivé role autority a zodpovědnosti. V první církvi v době psaní Nového Zákona bylo verbální vyučování jedinou možností, jak církev vést a budovat. Navíc v počátcích církve nebyly žádné denominace ani vyznání víry, vše bylo křehké a čerstvé. V dnešní době a v našem kontextu je velká část našeho pravověří dána ranými vyznáními víry nebo denominačními řády a lidé se učí a získávají poznatky v drtivé většině z knih a internetu. Kázající již není natolik dominantním prvkem v informování věřících, ani v duchovním a teologickém formování jednotlivců, jako tomu bylo kdysi.
Autorita se v epištolách řeší až druhotně Vyučování má dnes mnohem více roli usměrnění, sjednocení, povzbuzení a předávání moudrosti jak nakládat s informacemi, které se na nás valí, jak moudře žít křesťanský život a dívat se na svět Božíma očima. Spojovat tedy autoritu a duchovní vedení se striktně formální pozicí staršího/kazatele úplně neodráží realitu dnešní církve. Nemluvě o tom, že ani role starších není napříč Novým zákonem úplně jednotně definována. To vše možná ani není argument pro to, aby mohly kázat ženy, jako spíš pro to, aby se kazatelé a starší nebrali příliš vážně.
Ježíš i apoštol Pavel samotné koncepty autority a podřízení mění a redefinují. Oba svými životy ukázali, že ten, kdo vede, se o to víc obětuje pro druhé. Proto kdykoli pisatelé Nového zákona mluví o autoritě, hlavě a podřízenosti, tak se nám musí vybavovat biblické „vykoupené“ významy těchto slov, a ne naše lidské představy o hierarchii a o tom, kdo má „poslední slovo“. Nový zákon klade obrovský důraz na opravdovou hlubokou jednotu a vzájemnou lásku mezi věřícími více než na hierarchii. Autorita a pořádek na bohoslužbách se v novozákonních dopisech řeší až sekundárně jako funkční nutnost pro zdraví církve, ale to vše je podřízeno lásce a jednotě.
Zdroj: lightstock Když čteme poslední pasáž, tak Pavel mluví o vedoucích (pěti služebnostech) jako o těch, kdo připravují skrze své obdarování svaté k dílu služby. Primární obraz vedoucích tedy nejsou ti, kdo stojí na pódiu nebo mají formální pozici, ale ti, kdo jsou obdarováni vedením a zmocňují ke službě druhé nejrůznějšími způsoby.
Pokud vedení tedy není striktně o vykonávání církevní autority, ale o používání svých darů pro budování církve, tak najednou vypadá jinak. Ženy vedou jinak než muži. Osobně jsem se v církvi asi nikdy nesetkal s tím, že by ženy ve vedení toužily po moci, měly tendenci být dominantní a dokazovaly si něco na mužích. Právě naopak, vedou většinou citlivě, empaticky a zodpovědně. Přítomnost žen ve staršovstvu nebo za kazatelnou taky neznamená pasivitu a útěk od zodpovědnosti mužů. Ve zdravé církvi zodpovědní muži chrání druhé, aniž by pasivně nechali ženy vystaveny útokům, problémům a těžkostem.
Utopie? Či spíše dystopie? Další hlas, který často zaznívá, je, že ženy se nechají spíše ovlivnit emocemi a nejsou schopny se dívat na církevní záležitosti dostatečně logicky a racionálně. To rozhodně není biblický pohled, i když je velmi rozšířený mezi věřícími. Když zapátrám v paměti, tak jsem v církvi opravdu zažil spoustu destruktivních emocionálních výlevů, ale téměř všechny byly od mužů.
Ženy do týmu často přinášejí právě zdravou emocionalitu, protože své emoce dlouhodobě nepotlačují. Řadě mužů by taky prospělo mít ve službě více srdce a méně chladné logiky. Ani na Ježíšově životě nikde nevidíme, že by lidské emoce potlačoval nebo jimi pohrdal.
Ano, Boží výrok v Genesis 3,16 po Pádu člověka i celé dějiny ukazují, že ženy mají tendenci nectít a manipulovat muže a muži zase mají tendenci vládnout ženám despoticky bez lásky. Není to však něco, čemu by se Kristovi následovníci museli poddávat. Kristus nad padlým lidstvím zvítězil a my máme v sobě Božího Ducha.
Poslední skutečností je, že ženy stejně nesou obrovský díl zodpovědnosti a autority v církvi už teď – např. při duchovním formování dětí a jiných žen. Hrát si na to, že všechno zastřešují a duchovně „hlídají“ muži, je utopie. I když v takovém světě bychom nejspíš žít nikdo nechtěli.
Role ve staršovstvech jsou zpravidla rozdělené podle obdarování a to, že někdo chce kázat a vést, neznamená, že tím panuje nad druhými. Nikdo nemáme nad nikým panovat (ani muži nad ženami). Lidé s darem vedení mají vést a všichni navzájem si máme sloužit a svými obdarováními od Ducha Svatého se spolupodílet na budování církve.
Pestré společenství Pokud někdo chce na základě pasáží výše udělat závěr, že zákaz duchovního vedení a vyučování Bible je pro ženy v církvi univerzálně platný (aniž bychom chápali, proč by ho Bůh zavedl), navzdory Ester, Priscille, Deboře, Fébé, Nymfě a mnoha dalším, tedy musí poctivě nést břímě všech následků, které to má na život církve i celosvětovou misii (ve které jsou téměř ze 2/3 ženy). Musí si také obhájit, proč je tento příkaz doslovný a nadčasový, oproti řadě jiných.
My jsme v našem společenství dospěli k tomu, že Boží obdarování a požehnání pro církev plynoucí z přítomnosti žen ve vedoucích pozicích je natolik nezpochybnitelné, že jej nechceme brzdit a církev o tohle okrádat. Nijak se u nás nepotvrdily předpoklady, že s příchodem žen do vedení budou muži pasivnější nebo se budou chovat ohroženě. Právě naopak život církve je pestřejší a bohatší. Naše ega v pohodě ustojí to, když nám žena vykládá Boží slovo a nevidíme v Bibli žádný vzorec, že by se muži neměli učit od žen.
Některé věci na staršovstvu bychom v minulosti pravděpodobně rozhodli pro církev láskyplněji a moudřeji, kdyby v něm byly ženy. Snažíme se objevovat, kdo má obdarování vést a vyučovat a tyto obdarování bohatě používat pro budování církve bez ohledu na pohlaví. Tím se učíme nové dynamice, která pro nás celistvěji zachycuje to, jak se Boží obraz promítá do mužů a do žen.
Zdroje v češtině: Podcast od Davida Nováka (předseda rady Církve Bratrské)
Kázání od Martina Moldana (biskup Apoštolské církve) https://talk.youradio.cz/porady/cirkev-kolin/martin-moldan-zena-at-mlci-24-10-2021
Anglické zdroje Audio rozhovor – Rick Warren
Audio rozhovor – Andrew Bartlett
Kniha od Michelle Lee-Barnewall – Neither Complementarian nor egalitarian
