V roce 1953 se jeho vedoucím stal bývalý pilot letecké dopravy Jaroslav Mencl. S jeho snímky jsme se setkávali přes třicet let. Spojovaly se v nich poetika i satira. Významné byly i jeho cestovatelské filmy. Získal také řadu ocenění, například film Z lásky získal bronzovou medaili v roce 1959 v Cannes a film Démonka zlatou medaili na mezinárodní soutěži Brněnská 16. Kritika také ocenila snímek Strojvůdce, který byl považován na nejosobitější film. Nejúspěšnější dílem se stal snímek Tulák a růže z roku 1977.
Klub se pravidelně scházel v Červeném salónku Národního domu, kde se promítaly nové filmy Jednou ročně se konalo veřejné soutěžní promítání. Jaroslav Mencl také na seminářích seznamoval členy klubu s teoretickými otázkami filmování a rozebíral úseky profesionálních filmů a porovnával je se scénářem.
Čtěte také: DRBNA HISTORIČKA: Střet o české školství. Jak Haná bojovala za své gymnázium?
V roce 1970 převzalo provoz klubu okresní kulturní středisko a Mencl se stal jeho zaměstnancem. Pracoval jako metodik pro film až do své smrti v roce 1985. 25. června 1976 bylo sídlo klubu, působícího už pod názvem Studio amatérského filmu, přeneseno do opravených prostor bývalého kina Svět (v domě Beseda na Žižkově náměstí 13). Zde získali útulný malý sál, prostornou promítací kabinu s vybavením a pracovnu. K dispozici byly šestnáctimilimetrové i osmimilimetrové kamery, projektory, mixážní i střihací pult, magnetofony, zesilovače i videozařízení. Filmoví nadšenci se zde scházeli dvakrát měsíčně.
Vznikaly zde dokumentární filmy o jednotlivých ročnících Wolkerova Prostějova i filmy o politických a kulturních událostech v okrese Prostějov. Filmaři se účastnili soutěží a přehlídek, například Rychnovské osmičky, Brněnské šestnáctky, Etnofilmu, Mohelnické filmové písničky a dalších celostátních a krajských kol nejrůznějších soutěží.
Přední místa získával Ivan Stříteský, který se zaměřoval na ochranu životního prostředí. Přínosem byly jeho filmy Pod horou Venušinou a Jak se do lesa volá. Zajímavé byly reportáže Miloše Kleinera a filmy Jana Vychodila, Jana Koláře, Stanislava Pukla nebo Františka Dvořáka.
Vedoucím střediska se po smrti Jaroslava Mencla stal Jan Kolář. Ten také společně se Zuzanou Černou vedl cyklický kurz, ve kterém se účastníci seznamovali s tvůrčími a technickými složkami, literární přípravou, dramaturgií, režií a dalšími. Každá přednáška byla doprovázená projekcí výukových filmů. Oblíbené byly i besedy s významnými tvůrci a profilová pásma profesionálních filmařů.
Čtěte také: DRBNA HISTORIČKA: Před devadesáti lety se konal v Prostějově sjezd moravských knihomolů
Po roce 1989 se samozřejmě objevily nové možnosti práce, včetně filmové techniky. Mnozí tvůrci se vydali na cestu podnikání v této oblasti. Například Jiří Dittman, autor dokumentu Sametové dny Prostějov 1989 nebo snímků Ocelové bolero, Město s pěti věžemi a Svatba v oblacích.
Další osobností je režisér, scénárista a producent Theodor Mojžíš působící pod názvem Video Theo. Původně tvořil dokumenty pod firmami Banami a Mediaware. Jednalo se například o cyklus Čestní občané Prostějova. Ve spolupráci s Českou televizí se podílel například na snímcích Hanácké divadlo, Olomoucké baroko a Barokní velmož o olomouckém biskupovi Karlu z Lichtenštejnu-Castelcorna. Za tento film obdržel Cenu Olomouckého kraje v oblasti umění.
Čtěte také: DRBNA HISTORIČKA: Před osmdesáti lety byl v Prostějově odhalen pomník T. G. Masaryka
Připomenout je třeba filmové a televizní studio ADNOC EUROPE TRADING (Jiří Štajnar, Miroslav Chytil a Tomáš Vincenec), které se podílelo na tvorbě řady snímků mapujících prostějovskou architekturu, historii, průmyslovou historii i osobnosti prostějovských sportovců. Mezi nimi byli například Karel Nováček, Robert Změlík nebo Karel Brückner.
Zajímavou osobností byl nedávno zemřelý prostějovský filmař a fotograf Josef Valda. Byl předsedou prostějovského videoklubu při Kulturním klubu Duha. Historii a současnost Prostějova mapoval téměř šedesát let.