Jakub Vojáček se narodil 7. července 1789 v Kostelci na Hané jako syn chalupníka Františka Vojáčka a Veroniky rozené Plaché. Původně sloužil u vojenské hudby v Brně, kde se oženil s dcerou krejčího Johankou Vinarskou. Po roce 1820 se s rodinou přestěhoval do Prostějova, kde si našel práci zřejmě v některém výsadním domě a přivydělával si při produkcích chrámové hudby na kůru kostela Povýšení sv. Kříže.
V roce 1826 vlastnil dům v dnešní Wolkerově ulici č. 22 a brzy nato byl i nájemcem právovárečného domu na Hlavním náměstí č. 19. Zde začal vyrábět prostějovskou režnou, a to novou technologií ve zdokonalených destilačních aparaturách. Začal vyrábět i různé slazené likéry. Svými znalostmi a dobrými obchody zbohatl, takže v roce 1843 zakoupil dům U Zeleného stromu. Po smrti manželky se znovu oženil s vdovou Vincencií Haschkovou. Bydlela na Žerotínově (nynějším Žižkově) náměstí a byla dcerou Josefa Kosteleckého a Anny rozené Šestákové. Měli spolu čtyři děti.
Čtěte také: DRBNA HISTORIČKA: Reálka v Prostějově byla významnou kapitolou v oblasti školství
V roce 1844 požádal Jakub Vojáček o tovární oprávnění na velkovýrobou režných kořalek, rosolek a likérů. Mezi tehdy čtyřiceti palírnickými domy byl dům U Zeleného stromu prvním továrnickým podnikem. Provoz rozšířil o šest destilačních kotlů, chladící kádě a přibral zaměstnance. Zakrátko zakoupil i sousední dům U Tří mouřenínů č. 20 pro další výrobu a sklady. Denně se zde zpracovalo 800 litrů lihu, z toho asi 1400 litrů připadalo na výrobu bílé kořalky. Jakub Vojáček zemřel 1. prosince 1858. Krátce před smrti dal svoji firmu protokolovat u Krajského soudu v Olomouci pod názvem J. Wojaczek.
Sortiment byl bohatý. Vyrábělo se šest druhů bílé kořalky a 22 druhů rosolek, například alpská hořká, skořicová, žlutá kmínka, peprmátová dvojitá, jalovcová a ořechová. Dále slazené likéry – kmínový marascino, persico a růžový vanilkový. Bílá pálenka, tedy režná se pálila z obilí, hlavně žita, stejně tak i rosolky. Do kvasu se dávaly různé chuťové a aromatické přísady ze semen a bylin (anýz, fenikl, koriandr).
Čtěte také: DRBNA HISTORIČKA: Unikátní památka kousek od Prostějova. Zámek ve Ptení je takřka v původní podobě
Po smrti zakladatele řídila podnik vdova Vincencie. V roce 1863 dala dům připsat synu Oskarovi. Zajistila si podíl na zisku a postarala se o odstupné čtyřem dětem z prvního manželství Jakuba. Za vlastence Oskara Vojáčka dosáhla denní produkce svého vrcholu. Podnik byl na třetím místě na Moravě. V roce 1878 Oskar zemřel a podnik připadl jeho sourozencům Brunovi, Karlovi (pozdější druhý český starosta Prostějova), Regině Nemluvilové a Heleně Přízové. Dědicové palírny vytvořili v roce 1879 veřejnou obchodní společnost (J. Vojaczek a dědicové) a majitelka pověřila Karla prokurou. Ten však provozoval lékárnu, proto Vincencie pověřila vedením podniku příbuzného Karla Kaisera.
Byl vynikajícím obchodníkem a firma pod jeho vedením prosperovala a prodávala své výrobky do různých krajů Moravy a Čech. Menší problémy s odbytem byly jen v letech 1. světové války, kdy musela být zrušena tři destilační zařízení. Karel Kaiser náhle v roce 1920 zemřel a dědicové prodali dům U Zeleného stromu městu Prostějovu.
Čtěte také: DRBNA HISTORIČKA: Prusko-rakouská válka před sto šedesáti lety zasáhla i Hanou
V roce 1925 palírnu zakoupil Družstevní podnik hostinských. Provoz byl zásadně přestavěn. Po znárodnění byl podnik začleněn do Hanáckých závodů likérnických Olomouc pod názvem Starorežná. V roce 1959 se výroba přesunula do adaptovaných prostor bývalého pivovaru na Dykově ulici, kde podnik pod historickým názvem Palírna U Zeleného stromu sídlí dodnes.
Dům U zeleného stromu na dnešním Žižkově náměstí č. 20 byl přestavěn a domovní znamení U zeleného stromu už na něm nenajdeme. Pro své architektonické a historické hodnoty je od roku 2001 kulturní památkou. Jedná se o dům s gotickými sklepy a s mnoha dochovanými historickými konstrukcemi ze všech stavebních období Prostějova.