Dobré umístění ale zakrývá jeden zásadní problém: celkové zatížení práce je v Česku vyšší než průměr OECD. Slabinou zůstávají také spotřební daně a podmínky daňových odpisů.
V letošním ročníku International Tax Competitiveness Index (ITCI), který sestavuje americká Tax Foundation, získalo Česko 79,4 bodu a obsadilo sedmou příčku z 38 zemí OECD. Oproti loňsku si polepšilo o jedno místo a jeho skóre vzrostlo o 2,4 bodu. To představuje největší zlepšení ze všech hodnocených zemí.
Co zlepšilo hodnocení?
Za růstem skóre stojí především jedna změna. Od ledna 2026 přestal platit limit 40 milionů korun pro osvobození příjmů z prodeje cenných papírů a podílů po splnění časového testu. Limit zůstal zachován pouze u kryptoaktiv.
Díky tomu se Česko v kategorii daní fyzických osob posunulo z desátého na čtvrté místo. Ostatní kategorie zůstaly prakticky beze změny.
Nízká daň z příjmu neznamená nízké zatížení práce
Vysoké umístění v žebříčku samo o sobě nevypovídá o celkovém zatížení práce. Index totiž hodnotí sazby, progresivitu zdanění mezd a efektivitu zdanění, zatímco odvody zaměstnavatelů do hodnocení prakticky nevstupují.
Z každých 100 korun, které zaměstnanec stojí zaměstnavatele, připadá v Česku na daně a odvody přibližně 41 korun. Tento podíl označovaný jako daňový klín, je vyšší než průměr OECD, který činí 35 korun. Samotná daň z příjmu přitom tvoří jen menší část celkového zatížení. Významnou část představují odvody na sociální a zdravotní pojištění.
„Čtvrté místo u daní fyzických osob snáze svádí k závěru, že Česko zdaňuje práci mírně. Daňový klín ale dosahuje 41,2 procenta nákladů práce proti průměru OECD 35,1 procenta. Rozdíl je v tom, čím se vybírá – u nás jsou to především odvody na sociální a zdravotní pojištění. Debatu o daňové konkurenceschopnosti je proto třeba vnímat z pohledu celkového zatížení práce, nikoli pouze optikou sazby daní z příjmu,“ říká Michael Fanta, hlavní analytik CETA.
Spotřební daně a odpisy patří ke slabinám
Nejhůře si Česko vede v kategorií spotřebních daní, kde obsadilo 32. místo. Přestože samotná sazba DPH je v mezinárodním srovnání průměrná, výsledné hodnocení snižuje především úzký základ daně. Významnou roli hraje také vysoký registrační limit pro plátcovství DPH, který v přepočtu přesahuje 153 tisíc dolarů. Průměr zemí OECD, které nějaký limit mají, se pohybuje kolem 69 tisíc dolarů.
Další slabinou jsou daňové odpisy, v jejichž hodnocení Česko obsadilo 24. místo. „Česko umožňuje domácnostem budovat dlouhodobé úspory, aniž by jejich kapitálové výnosy podléhaly dalšímu zdanění. Pro řadu českých firem se ale podmínky v roce 2026 zhoršily: s koncem mimořádných odpisů strojů a zařízení musejí podniky opět čekat déle, než si náklady nové investice odečtou, a odpisování je dnes nejslabším místem českého zdanění firem. Trvalé zavedení rychlejších odpisů by patřilo k nákladově nejefektivnějším způsobům, jak podpořit investice a hospodářský růst,“ říká Alex Mengden, ekonom Tax Foundation a spoluautor letošního vydání indexu.
Česko vede visegrádskou čtyřku
V rámci Visegrádské čtyřky je Česko nejlépe hodnocenou zemí. Maďarsko obsadilo desáté místo, Slovensko dvanácté a Polsko až 32. příčku. Rakousko skončilo osmnácté a Německo devatenácté.
Nejvýrazněji si v letošním ročníku pohoršilo Slovensko, které kleslo o tři příčky. Celému žebříčku vévodí Estonsko před Lotyšskem a Novým Zélandem, na posledním místě skončila Francie.
Dobré umístění potvrzuje relativní sílu českého daňového systému, zároveň ale ukazuje, že prostor pro zlepšení zůstává. „Daňový systém patří k silnějším stránkám české konkurenceschopnosti a v rámci V4 jsme hodnoceni nejlépe. Je to ale náskok relativní: drží se spíš tím, že sousedi své systémy komplikují, než že bychom sami reformovali. Pobaltské země jsou v čele dlouhodobě, protože svůj daňový systém udržují jednoduchý a stabilní,“ uzavírá Aleš Rod, výkonný ředitel CETA.