Andrej Babiš opět předvedl nedělní jízdu po vlastních myšlenkách, jejíž trasu by nedokázala zakreslit ani nejdražší navigace. Premiér se tentokrát rozhodl připomenout veřejnosti, že bez jeho osobního dohledu by se v České republice pravděpodobně nepohnula ani koupelnová příčka. Od modulových staveb a panelákového výtahu se několika slovními přemety dostal k armádě v roce 2013, odkud už vedla přímá cesta k jeho nejoblíbenějšímu nepříteli. Novinářům. Ti podle předsedy vlády opět lžou, rozeštvávají koalici a mají tu drzost psát o obraně a bezpečnosti. Premiér je patrně začíná vídat úplně všude.
Šéf kabinetu ještě nedávno pekl syrečky a zanedlouho mu nejspíš z trouby místo osmadvaceti gramů bílkovin vyskočí investigativní reportér. Největší překvapení si však Babiš schoval na konec. Demonstrantům, kteří požadují změnu politických poměrů, připomněl dávné zaklínadlo. Nikdy neodstoupím. Kdo by snad očekával, že rozhodování o osudu vlády náleží také demokratickým institucím, dostal od premiéra stručné poučení. Šéf kabinetu se nikam nechystá. Ani kdyby mu cestu ven z Úřadu vlády postavili z prefabrikátů za čtyři týdny.
Andrej Babiš má ve svém politickém slovníku několik vět, které se vracejí s vytrvalostí nezničitelného kolovrátku. Jednou z nich je slavné „Nikdy neodstoupím“. Premiér se rozhodl oprášit je v souvislosti s demonstracemi proti jeho Vládě a předvedl neobyčejnou jistotu člověka, který si pracovní smlouvu na dobu neurčitou patrně spletl s výsledkem parlamentních voleb. „No oni chtějí zkrátka, aby naše vláda skončila. No neskončí. No tak znáte to. Nikdy neodstoupím. Pamatujete si to? Tak si to pamatujte dobře,“ oznámil Babiš. V několika větách zvládl vyřídit demonstranty, opozici i samotnou představu politické odpovědnosti. Vláda neskončí, protože Andrej řekl, že neskončí. A kdo zapomněl, má si to pamatovat dobře. Premiér by mohl svůj výrok rovnou nechat vytesat nad vchod do Strakovy akademie. Jen by bylo vhodné připomenout kameníkovi, že Ústava České republiky podobné ustanovení neobsahuje.
K oprášení legendárního výroku přitom Babiš dospěl až po rozsáhlém putování, při němž se česká větná skladba opět vydala na dovolenou a některé myšlenky se odpojily od hlavní výpravy. Premiér zvládl navštívit výrobce modulových koupelen, zavzpomínat na život v paneláku, postavit slovně bytový dům za čtyři týdny, odbočit ke stavebnímu úřadu a bez jakéhokoli dopravního značení přistát u české armády v roce 2013. Cestou se samozřejmě objevil tradiční viník všech potíží. Média. Ta v Babišově vesmíru fungují podobně jako gravitace. Jsou přítomna všude, neustále něco přitahují a premiérovi znemožňují klidně obíhat kolem vlastní velikosti.
Premiér staví koupelnu a bez něj se nepohne ani dlaždička
Premiér se tentokrát znovu pochlubil svou oblíbenou manažerskou disciplínou. Osobním dohledem nad vším, co v republice alespoň vzdáleně připomíná nějaký projekt. „No a další věc, kterou dělám jako micromanager, a kdybych to nedělal, tak nic není. A o tom bych vám mohl vyprávět hodiny a hodiny, je tahle skvělá věc. A to, že jsem navštívil firmu, firmu Prefab. Prefab, ano, Factory. Skvělá firma,“ prohlásil Babiš. Česká republika získala další potvrzení, že bez osobní účasti svého předsedy Vlády by patrně ještě stále bydlela v jeskyních. Stavitelé by bezradně postávali nad plány, architekti hledali tužky a instalatéři nevěděli, kam připevnit umyvadlo. Naštěstí je zde šéf kabinetu. Micromanager. Muž, bez kterého nic není.
Babiš následně představil projekt ubytování pro zdravotnický personál. „No a my máme projekt výstavby ubytování pro zdravotnický personál. Tomio a nemocnice to dala na Ministerstvo zdravotnictví v srpnu. No ale úředníci, tam všechno trvá, tak snad konečně příští týden začnou dělat výběrové řízení na projekt. Je to sto jedna bytových jednotek pro zdravotnický personál,“ vysvětloval. Kdo je v této větě Tomio a kdo přesně co komu předal, zůstalo uvězněno někde mezi nemocnicí a Ministerstvem zdravotnictví. Podstatné bylo, že úředníci pracují příliš pomalu a Babiš na všechno osobně dohlíží. Ostatně sám to řekl. Kdyby nebyl „mikromanažer“, nic není. Sto jedna bytových jednotek by patrně čekalo na svého zachránce až do konce stavebního věku.
Potom premiér objevil koupelny. Nikoli ledajaké. Modulové. „No a ta firma Prefab dělá modulové koupelny. Ano, jak kdysi do paneláku. Bydleli jste v paneláku? Já jsem bydlel v jedenáctém patře. Jo, často nefungoval výtah. Takže ano, to je neuvěřitelné,“ zavzpomínal. Z moderního stavebnictví se okamžitě přesunul do panelákového výtahu, který často nefungoval. Neuvěřitelné. Premiér se zřejmě domnívá, že osobní vzpomínka na jedenácté patro představuje nezbytnou součást odborné přednášky o prefabrikované výstavbě. Člověk by se ani nedivil, kdyby příště při projednávání jaderné energetiky zavzpomínal na rychlovarnou konvici, která mu kdysi přestala hřát.
Babiš u nefunkčního výtahu neskončil. „Takže oni tu, ten modul koupelny a tam samozřejmě, než se to udělá v té hale, tak tam se střídá šest, sedm profesí, takže to nemusí dělat na stavbě. No a já se půjdu podívat do Liberce, kde postavili bytový dům ani ne za čtyři týdny. Takže ten modul koupelny zkracuje stavbu o šest měsíců. A v Liberci postavili vícepodlažní dům systémem hybridní výstavby za čtyři týdny. Neskutečné,“ pokračoval. Premiér právě objevil možnost vyrábět stavební části mimo staveniště. Český stavební průmysl se jistě raduje, že k tomuto poznání konečně dospěl i jeho nejvyšší politický micromanager. Ještě několik návštěv výrobních hal a Babiš možná zjistí, že okna se rovněž nevyrábějí přímo v obývacím pokoji.
Zvláštní kouzlo má Babišova schopnost osobně vstupovat do každého projektu, o němž se dozví. Stavbaři plánují, projektanti kreslí, továrny vyrábějí, ale skutečnou událostí se všechno stává až po příjezdu Andreje. Teprve premiér dokáže z modulové koupelny udělat událost hodnou pravidelného nedělního vystoupení. V Libereckém kraji navíc stojí bytový dům postavený za čtyři týdny. Babiš se na něj teprve chystá podívat, přesto si již pochvaluje rychlost výstavby. Kdyby podobnou metodou vznikaly všechny vládní úspěchy, mohlo by Ministerstvo pro místní rozvoj rovnou zavést novou jednotku stavebního výkonu. Jeden premiérský výjezd.
Z panelákové koupelny přímým spojem do roku 2013
Od modulové výstavby vedla Babišova myšlenková dálnice k novému stavebnímu úřadu. Provoz byl zatím plynulý. Pak však premiér nečekaně změnil směr. „Mimochodem, jmenovali jsme šéfa, šéfa nového, nového stavebního, to celorepublikového stavebního úřadu tento týden na vládě, protože o tom vám samozřejmě média neřeknou, co děláme všechno pozitivně pro vás, protože média samozřejmě se snaží,“ rozjel se Babiš. A bylo po koupelnách. Z prefabrikovaných modulů se vyklubala výchozí stanice dalšího útoku na novináře. Stačilo vyslovit stavební úřad a někde za obkladačkami se okamžitě objevila česká média.
Babišova podezíravost vůči novinářům dosáhla takového stupně, že by se možná vyplatilo prohlédnout i jeho nedávno upečené syrečky. Premiér sotva vytáhl tvarůžky z trouby a už mohl mít důvod obávat se, že mu pod pečicím papírem číhá další nepříjemná otázka. Novináři jej podle jeho vyprávění pronásledují téměř všude. Když vláda něco udělá, média mlčí. Když o něčem píší, rozeštvávají koalici. Když se zajímají o obranu, mají s tím podle Babiše zase nějaký problém. Ještě chvíli a předseda vlády bude před spaním kontrolovat prostor pod postelí, zda se tam neschovává reportér s diktafonem a dotazem na rozpočet.
„Tady mám takovej krásnej popis toho, co stále ty média dělají. Rozeštvávají koalici samozřejmě. Různé blbosti stále komentují, no a stále píšou o obraně a bezpečnosti. No, kdy byla naše armáda v nejhorším stavu, kdy měla nejmenší počet vojáků a ruskou techniku?“ pustil se premiér do dalšího výkladu. Česká armáda se ocitla na scéně bez předchozího upozornění. Ještě před několika okamžiky se mluvilo o bytovém domě postaveném za čtyři týdny, nyní už Babiš hledal období nejhoršího stavu ozbrojených sil. Výtah z jedenáctého patra mezitím zůstal někde na cestě. Česká bezpečnostní politika získala nový nástupní prostor. Modulovou koupelnu.
„V roce dva třináct. A hnutí ANO přišlo do vlády dva čtrnáct a potom jsme začali podporovat tu armádu,“ poskytl Babiš také odpověď. Jak přesně souvisí dnešní novinářské články s personálním a technickým stavem armády před třinácti lety, si nechal pro sebe. Premiér předložil jednoduchý dějepisný model. V roce 2013 bylo špatně, v roce 2014 přišlo ANO a začalo být lépe. Pokud by se podobná metoda ujala i ve školství, mohly by učebnice moderních českých dějin obsahovat pouze dvě kapitoly. Před Andrejem a po Andrejovi. Pro usnadnění výuky by se mezi ně možná vešla ještě stránka o nefunkčním panelákovém výtahu.
Jenže Babišovo putování od stavebnictví k armádě nebylo samoúčelné. Znovu mu posloužilo jako nájezdová rampa k nejmilejšímu protivníkovi. „Takže prosím vás, proč to oni dělaj? No z jednoduchého důvodu. Minulá vláda dávala médiím na různé vymyšlené různé kampaně stovky milionů korun. No my jim nedáváme nic. A tihle vybraní některý aktivistický novináři stále štvou proti nám,“ oznámil premiér. A máme viníka. Novináři se podle něj nezajímají o obranu proto, že jde o jednu ze základních povinností státu. Píší o ní, protože Babišova vláda údajně přestala rozdávat peníze na kampaně. Nesmírně pohodlná představa. Každá nepříjemná otázka má účetního pachatele a každý kritický článek finanční motiv. Stačí jej nalézt v premiérově představivosti.
Novináři lžou protože jim Babiš nedává nic
Babiš se znovu pokusil vysvětlit, proč se o něm nepíše podle jeho představ. Důvod je prý prostý. Předchozí kabinet dával podle Babiše médiím stovky milionů korun a současná jim nedává nic. Z tohoto tvrzení premiér vyvodil závěr, že vybraní novináři proti jeho kabinetu štvou. Pozoruhodná konstrukce, která by při širším použití mohla usnadnit práci celé státní správě. Když někdo kritizuje zdravotnictví, patrně nedostal zakázku. Když upozorní na problémy ve školství, určitě mu někdo odmítl zaplatit. A pokud se zajímá o obranu státu, musí být rozladěný z nedostatku peněz na propagaci. Úřady by už nemusely odpovídat na dotazy. Stačilo by novinářům předložit seznam nevyplacených faktur, které podle premiéra vysvětlují jejich chování.
Zvlášť komická je Babišova představa, že média mají za úkol informovat především o pozitivních výsledcích jeho vlády. Pokud novináři píší o problémech, předseda kabinetu jim připomene, kolik úspěchů přehlížejí. Když se zabývají spory uvnitř koalice, podle Babiše ji rozeštvávají. Pokud se ptají na bezpečnost, premiér vytáhne armádu z roku 2013. České žurnalistice se pod dohledem předsedy Vlády nabízí jednoduchá kariérní perspektiva. Přestat klást nepříjemné otázky a naučit se odříkávat seznam vládních zásluh. Každý pátek nový stavební úřad, každou neděli koupelnový modul a v pondělí slavnostní pochvala micromanagerovi.
Premiér nezůstal u stížností na způsob informování. Rovnou doporučil, co má veřejnost s nepohodlnými zprávami dělat. „Takže tyhle kampaně prosím vás nečtěte a hlavně jim nevěřte. Nevěřte jim, protože oni stále lžou,“ vyzval. To už nebyla pouhá kritika konkrétního článku nebo novinářské chyby. Babiš veřejnosti přidělil domácí úkol. Nečíst. Nevěřit. Kdo by snad chtěl znát více než premiérovu verzi událostí, může být podle tohoto pojetí rovnou podezřelý z přílišné důvěřivosti vůči aktivistickým novinářům. Šéf kabinetu přitom nejprve sám předloží tvrzení o penězích pro média a následně vybídne lidi, aby jiným informacím nevěřili. Dokonalý komunikační kruh. Vstup povolen, kontrola pravdivosti pouze u Andreje.
Babišův vztah k médiím navíc získává zvláštní rozměr ve chvíli, kdy se dostává k České televizi. Premiér prohlásil, že s jejím generálním ředitelem jednal opakovaně, naposledy v pátek. „Mimochodem, jednal jsem s, s ředitelem České televize už poněkolikáté teď v pátek. Takže už jednáme o technikáliích,“ oznámil. Zatímco demonstranti upozorňují na rizika změny financování veřejnoprávních médií, Babiš již hovoří o technikáliích. Zásadní spor o podobu financování veřejné služby se v jeho slovníku smrskl na cosi, co by mohl vyřídit referent v kanceláři s razítkem. Nezávislost médií se zjevně stala administrativní drobností. Ještě vyplnit formulář, přiložit přílohu a bude hotovo.
Jenže demonstranti se s rolí publika čekajícího na vyřízení technikálií nespokojili. Babiš jejich protestům připsal úplně jiný účel. „Ty protesty, to není o poplatcích, to každý rozumný člověk ví, že to není o poplatcích,“ oznámil. Ačkoli se veřejná debata vede o financování České televize a Českého rozhlasu, premiér získal jistotu, že účastníkům demonstrací jde o něco jiného. Přesnějšího vysvětlení se nedostalo. Každý rozumný člověk to přece ví. Babiš zřejmě objevil i nový výzkumný nástroj veřejného mínění. Místo dotazníků a rozhovorů stačí premiérovo přesvědčení. Kdo souhlasí, je rozumný. Kdo nesouhlasí, patří patrně mezi oběti aktivistických novinářů.
Babiš si prodloužil pracovní smlouvu do nekonečna
Právě zde se Babiš konečně dostal k vrcholu celého nedělního vystoupení. Připomněl, že jeho kabinet bude brzy slavit první výročí, pochválil vládní výsledky a obvinil opozici z překážek při přijímání zákonů. „My jako jediná vláda, vždycky, když jsem byl ve vládě, jsme skládali účty a blíží se patnáctý prosinec. To bude první výročí naší vlády, která má jasné výsledky za situace, kdy samozřejmě stále píšou proti nám vybraní aktivisti. Oni nepíšou objektivně a samozřejmě opozice nedělá nic jiného, než nám brání v přijímání zákonů pro vás,“ prohlásil. Vláda má výsledky, opozice překáží a novináři lžou. Základní politický trojúhelník Babišova světa funguje i bez technické kontroly.
Následovalo vyústění, kvůli němuž se premiér zřejmě vydal na celé nedělní myšlenkové putování. „No oni chtějí zkrátka, aby naše vláda skončila. No neskončí. No tak znáte to. Nikdy neodstoupím. Pamatujete si to? Tak si to pamatujte dobře,“ vzkázal demonstrantům. Legenda je zpátky. Andrej Babiš se znovu proměnil v nezničitelného premiéra, pro kterého odchod z funkce představuje cosi podobně nepředstavitelného jako koupelna bez jeho osobního micromanagementu. Žádný zákon o nezrušitelnosti Babišovy vlády sice neexistuje, ale předseda kabinetu už veřejnosti oznámil vlastní stanovisko. Nikdy.
V české politice se vystřídaly desítky vlád, předsedové kabinetů odcházeli dobrovolně i nedobrovolně a Poslanecká sněmovna opakovaně rozhodovala o důvěře. Babišova nejnovější představa vývoje však zavání pozoruhodnou stabilitou. Vláda podle něj neskončí, protože premiér předem oznámil opak. Kdyby stejnou metodu používali ostatní političtí představitelé, mohla se česká demokracie dávno obejít bez nákladných voleb. Každý by jednou prohlásil „Nikdy neodstoupím“, vybral si vhodné křeslo a problém střídání politické moci by byl vyřešen navždy. Poslanecká sněmovna by mohla sloužit jako muzeum a voličům by zůstaly nedělní premiérovy proslovy.
Babišova neochota odejít z Úřadu vlády navíc získává zvláštní nádech v souvislosti s jeho neustálým připomínáním vlastních zásluh. Kdyby skutečně bez premiérova osobního dohledu nevznikalo téměř nic, jeho případný odchod by znamenal národní katastrofu. Modulové koupelny by se přestaly vyrábět, bytové domy by se stavěly věčnost, stavební úřady by zůstaly bez šéfů a armáda by se nejspíš vrátila do roku 2013. Česká republika by najednou neměla člověka, který osobně zvládá všechny státní projekty a ještě stíhá pravidelně vysvětlovat, proč za případné potíže mohou novináři. Samotná představa musí být pro předsedu vlády téměř nesnesitelná.
Ještě větší starost by mohl mít premiérův komunikační aparát. Bez Andreje Babiše by totiž přišel o nekonečný zdroj příležitostí k výrobě nových politických vystoupení. Jednou se pečou syrečky, podruhé se prezentují prefabrikované koupelny, potřetí se hledá viník v redakcích a nakonec se slavnostně oznamuje věčné setrvání ve funkci. Marketingová sezona nemá přestávku. Stačí změnit rekvizity. Včera modré rukavice a trouba, dnes stavební moduly a archivy vojenských statistik. Hlavní role zůstává obsazena. Andrej Babiš odmítá opustit jeviště.
Od izraelských raket až k evropským miliardám
Do svého nedělního vyprávění Babiš stačil vměstnat také rozsáhlou cestu po zahraniční politice, zdravotnictví a obranném průmyslu. Z Izraele si přivezl nadšení pro tamní technologie, nemocnice a protiraketové systémy. „No, protivzdušná obrana, to je ono. Arrow 3. Tohle je údajně nejlepší raketa protivzdušné obrany na světě, údajně lepší než Patriot,“ pochvaloval si. Přidal systém Barak, připomněl český nákup systému SPYDER a slíbil další výběrové řízení. Mezi raketami se dostalo také na izraelskou zdravotní péči, prevenci rakoviny, umělou inteligenci v nemocnicích a vlastní roli micromanagera. „To chci pro vás, pro Českou republiku, protože moje role je vás ochránit,“ vysvětlil premiér.
Česká republika se tedy může těšit na další Babišovy velké plány. Nemocnice, technologie, systémy protivzdušné obrany a samozřejmě osobní ochranu každého obyvatele. Předseda vlády se stal téměř univerzálním záchranným zařízením. Když hrozí rakety, zajistí protivzdušnou obranu. Když je potřeba nemocnice, začne mikromanagovat její výstavbu. Když se stavějí byty, pojede zkontrolovat koupelny. A pokud se objeví kritický článek, okamžitě zasáhne proti novinářům. K podobnému množství funkcí by ostatní státy potřebovaly několik ministerstev. Česká republika má Andreje.
Nechyběla ani Evropská unie a další miliardové počty. Premiér se pustil do návrhu evropského rozpočtu, odmítl snížení prostředků pro Českou republiku a kritizoval plánované výdaje. „A další výdaj? Sto miliard euro pro Ukrajinu v evropském rozpočtu. A proč? Proč my máme dávat peníze z evropského rozpočtu Ukrajině? Ukrajina má dostávat peníze mimo evropský rozpočet,“ rozčiloval se. Přidal vzpomínku na vyjednávání v roce 2020 a ujištění, že bude znovu bojovat za české zájmy. Mezi miliardami eur, miliardami korun a rozdílnými rozpočtovými obdobími se čeština místy opět vydala vlastní cestou. Premiérova schopnost přeskakovat mezi jednotlivými čísly však zůstala neporušena.
Po všech raketách, nemocnicích, evropských rozpočtech, koupelnových modulech a armádních statistikách Babiš nakonec zamířil zpátky domů. K novinářům, demonstrantům a vlastnímu premiérskému křeslu. Svět může dál řešit války, výzkum, nové technologie a zdravotnictví. Český předseda Vlády má navíc ještě jeden osobní úkol. Přesvědčit veřejnost, že žádné střídání vlády nehrozí, protože on si je nepřeje.
Babiš se tedy po dalším nedělním putování rozloučil. Modulové koupelny přežily jeho osobní dohled, armáda se vrátila z roku 2013, novináři si vyslechli další obvinění a demonstranti dostali připomínku, kdo podle premiéra rozhoduje o délce jeho vládnutí. Kdyby někdo ještě pochyboval o Babišově odhodlání, předseda Vlády mu zanechal jasné poselství. Nikdy neodstoupí.
© inregion.cz