4 min

Absurdní dohadování s australským úředním šimlem: Za synem mě nechtěli pustit dva roky, pomohla cestovatelka

Sdílet

Absurdní dohadování s australským úředním šimlem: Za synem mě nechtěli pustit dva roky, pomohla cestovatelka. Austrálie je takový zajímavý kontinent. Žijí tu zvířata, která neuvidíte nikde jinde na světě, a památek k cestování by se také našlo dost a dost. Cesta tam ale nemusí být zrovna jednoduchá.

Tchyně, chata, chalupa, psycholog, psychologie

Zdroj: Pixabay

O Austrálii jsem snila odmalička. Maminka mi koupila pohádkovou knížku s příběhy od tamních domorodců Aboriginců, která měla na obálce nádherného klokana, kterému z kapsy vykukovalo mládě. A od té doby jsem byla ztracená. Chtěla jsem to vidět všechno.

Svým nadšením jsem nakazila syna

Seznam cílů, které bych rozhodně chtěla vidět, byl dlouhý: Velký bariérový útes, Uluru (to je obrovský červený monolit v srdci Austrálie, na který už se tuším ani nesmí, protože je pro domorodce posvátný), Great Ocean Road (přímořská silnice s dechberoucími výhledy a slavnými útesy s názvem Dvanáct apoštolů), Kangaroo Island (místo, kde se můžeš setkat s mnoha zvířaty v divoké přírodě)… A tak bych ještě mohla pokračovat.

Vidět pěkně z očka klokana, kasuára nebo třeba ptakopyska – to by bylo něco. A ani nevím jak, ale nějak jsem své nadšení přenesla i na syna. Ale tak, jak bych si to v životě nikdy nepředstavila. V devatenácti dodělal školu (s hoodně odřenýma ušima) a pak si koupil letenku. Pomohl mu s tím nějaký známý, kterého si tam našel. Tehdy to nebylo nijak komplikované (nějaký pátek to je, aktuálně už mu táhne ke čtyřicítce). Tvrdil, že pro někoho s chutí do práce se tam vždycky něco najde a tady, že ho stejně nic nečeká.

Foto: Pixabay

A světě div se, chytil se tam. Nejdřív se toulal po brigádách, pak natrvalo zakotvil v nějaké hospodě a po pár letech si otevřel svou. Koneckonců, to má taky po mně – s manželem jsme v pohostinství pracovali dlouhá léta. A hodlá tam zůstat natrvalo.

TIP: Křišťálově čistá voda, horské scenérie a atmosféra jako z pohádky. Attersee patří mezi nejkrásnější rakouská jezera a nabízí víc než jen koupání – čekají tu i výhledy, na které jen tak nezapomenete.

Prvních šest let jsem ho neviděla – nikdo z nás neměl peníze (a on nejspíš ani čas), aby to vyšlo. Ale pak už se to hezky stabilizovalo. Vídali jsme se každý rok a když byla vnoučata malá, tak i častěji. Vždycky jsme přiletěli alespoň na tři týdny, aby to stálo za to. No a pak přišel covid a začaly problémy.

Napište, proč chcete do Austrálie

Když chcete vízum, musíte uvést cíl své návštěvy. Tedy už je to on-line, tak je to docela na pohodu. Jenže během covidu (a v případě Austrálie i dlouho po něm) se cestování omezilo jen na nezbytně nutné. A mezi to se návštěva rodiny evidentně nepočítala. Uznávám, že první dotazník jsem vyplnila jen tak vágně – jak vždycky. A zamítnutí mě trochu zaskočilo. S různým časovým odstupem následovaly další tři (doplňovala jsem pořád víc a víc detailů), ale nepovedlo se. Prostě ne. Bylo to nějaké začarované, nebo co.

Postěžovala jsem si na cestovatelském fóru na Facebooku a tam mi odepsala slečna, která v Austrálii dlouhodobě pobývá. Dodnes jí její dobrotu nezapomenu. Napsala mi, že musím úředníkům zahrát na city – že pak by to projít mohlo. Už takhle pár lidem pomáhala a je to prý skoro sázka na jistotu. Tak jsme psaly společně – doslova jsem uvedla, že už bych chtěla svého syna po tak dlouhé době obejmout. Že chci vidět, jak moje vnoučata poporostla a strávit s nimi nějaký čas. Děti se přece tak rychle mění a mě jako babičku tahle nemožnost setkání vážně mrzí… A ještě pár podobných frází. No a bylo to.

Tahle žádost už mi prošla. Čekaly mě tři týdny vaření (protože syn prostě miluje knedlíky, svíčkovou a podobně – ale jeho manželku jsem to nikdy nedokázala naučit), výletů po okolí a různých akcí s vnoučaty. Neviděla jsem je dva roky – ano, tak dlouho tahle úřednická přepinkávačka trvala. Šílené. Teď už je zase všechno v normálu, ale upřímně se jakékoli další pandemie bojím. Co když se zase hranice uzavřou jako předtím? Už mám svůj věk – dva roky by už taky mohly znamenat čekání na nekonečno, které už nestihne přijít…

Zdroj: Autorský text, napsáno podle příběhu kamarádky

Náhledové foto: Pixabay

The post Absurdní dohadování s australským úředním šimlem: Za synem mě nechtěli pustit dva roky, pomohla cestovatelka first appeared on Svět cestovatele.

Reklama

Další články z Svět cestovatele

Tento článek byl publikován ze zdrojů Svět cestovatele

SvetCestovatele.cz je online magazín pro všechny milovníky cestování – od dobrodruhů, kteří rádi vyrážejí do neznáma, až po pohodové cestovatele hledající inspiraci na víkendový výlet nebo rodinnou dovolenou. Přinášíme autentické tipy, ověřené rady a aktuální informace ze světa cestování, které...

Absurdní dohadování s australským úředním šimlem: Za synem mě nechtěli pustit dva roky, pomohla cestovatelka

Charlotte Gottová nadchla fanoušky: Dcera legendy chystá svůj hudební debut

Útok na ruský stínový tanker ukazuje na „tajnou“ dohodu. Opuštěná loď může způsobit katastrofu

Bára Poláková přivedla na svět syna. Chlapeček dostal krásné jméno

Proč musí letušky používat rudou rtěnku? Důvod vás nenapadne, přestože je velmi logický

Co vám přinese nový týden? Berani se konečně rozhoupou, Ryby zasáhne nečekaná emoce