Martin
Nikdy bych to svojí přítelkyni dobrovolně neřekl. Mám problém s erekcí. Respektive ne vždycky se mi postaví, i když mám chuť na sex a partnerka mě normálně přitahuje. Je to dost na prd, zvlášť když na první pohled vypadám jako chlap, který s tímhle rozhodně nemůže mít problém. Sportuju, jsem v dobré kondici a ani tam dole si nemám na co stěžovat. Jenže co je mi to platné, když mi občas tělo prostě nespolupracuje? Dřív to pro mě bylo peklo. Několikrát se mi to stalo s bývalými partnerkami a pokaždé jsem se cítil jako úplný idiot. Jedna z nich si dokonce myslela, že mě nepřitahuje, a dávala mi to pěkně sežrat. Přitom to s ní nemělo vůbec nic společného. Čím víc jsem se bál, že se mi zase nepostaví, tím větší byla šance, že se to opravdu stane. Začal jsem se sexu skoro bát, protože jsem nikdy nevěděl, jestli to dopadne dobře. Nakonec jsem objevil léky na podporu erekce. Beru je v malé dávce, když vím, že bude sex, a najednou je všechno úplně jinak. Žádné stresování, žádné trapné situace, prostě normálně funguju. Upřímně, zachránilo mi to sebevědomí i sexuální život. Teď mám skvělou přítelkyni a sex nám funguje perfektně. Jenže ona vůbec netuší, že za tím stojí prášky. A já jí to zatím nehodlám říkat. Vím, že to možná není úplně fér, ale po tom všem, co jsem si kvůli tomu zažil, se mi nechce znovu riskovat, že mě nějaká ženská začne vnímat jako chlapa, který má problém se sexem.
Petr
Vždycky říkám, že je všechno v pohodě, že peníze neřeším a že si můžeme dovolit zajít kamkoliv. Jenže někdy to není pravda. Párkrát jsem si před naším rande musel půjčit od kamaráda, protože jsem nechtěl přiznat, že mám zrovna hluboko do kapsy. Jednou jsem dokonce celý týden šetřil na večeři, kterou jsem jí chtěl udělat hezkou. Nejde o to, že by byla náročná. Nikdy po mně nechtěla drahé dárky ani luxusní dovolené. Ten tlak si vytvářím hlavně já sám. Chci, aby měla pocit, že se o mě může opřít a že se mnou nemusí nic řešit. Jenže někdy mě dost štve, že neumím jednoduše říct: „Hele, tenhle měsíc musíme trochu brzdit.“ Raději vymyslím nějakou výmluvu, proč zůstaneme doma, než abych přiznal, že na něco momentálně nemám.
Tomáš
Miluji svou partnerku, máme hezký vztah a v zásadě nám nic zásadního nechybí. Jenže někdy, když odjede na víkend pryč, sedím doma, objednám si jídlo, pustím film a mám pocit, že jsem vyhrál v loterii. Nikomu se nemusím přizpůsobovat. Nemusím vysvětlovat, proč chci večer strávit u počítače, proč se mi nechce na návštěvu k jejím rodičům nebo proč jsem si koupil další zbytečnost, kterou vlastně nepotřebuji. A někdy mě napadne, že mi tenhle život vlastně chybí. Neznamená to, že ji nemiluji nebo že chci vztah ukončit. Jen jsem si předtím, než jsme spolu začali bydlet, neuvědomoval, kolik drobných kompromisů každodenní soužití obnáší. Všechno se najednou musí plánovat ve dvou. I obyčejná sobota, kdy bych nejraději celý den nedělal vůbec nic. Samozřejmě jí to neříkám. Kdybych jí přiznal, že se občas těším, až bude pryč, nejspíš by si z toho odnesla úplně jiný význam, než jaký to pro mě má.
Lukáš
Nemám problém s tím, že má kamarády. Nikdy jsem nechtěl být ten chlap, který partnerce zakazuje chodit ven nebo jí kontroluje telefon. To je podle mě ubohé. Ale jeden konkrétní kamarád mi opravdu leze na nervy. Znají se dlouho, často si píší a pokaždé, když se objeví jeho jméno na displeji, mám trochu sevřený žaludek. Ne proto, že bych si myslel, že mě podvádí. Spíš mi vadí, jak se k ní chová. Vždycky je ochotný pomoct, vyslechnout ji a být po ruce. Přesně v těch chvílích, kdy bych tam chtěl být já. Nikdy bych jí to takhle neřekl, protože vím, že bych vypadal jako žárlivý idiot. Takže se usměju, řeknu, že je to v pohodě, a uvnitř mě to stejně štve. Možná je to můj problém. Ale neznamená to, že ho musím mít rád.
David
Když se pohádáme, většinou zvýším hlas nebo odejdu do jiné místnosti. Navenek to vypadá, že jsem naštvaný. Ve skutečnosti jsem někdy spíš zraněný. Pamatuji si totiž i věci, které řekla před několika lety. Poznámky o mém vzhledu, srovnávání s jinými muži nebo vtípky o tom, že bych mohl vydělávat víc. Možná je dávno zapomněla, ale já ne. Nejhorší je, že se tvářím, jako by se nic nestalo. Nechci vypadat přecitlivěle a už vůbec nechci být chlap, který se urazí kvůli každé poznámce. Jenže někdy si večer lehnu vedle ní a v hlavě mi znovu proběhne něco, co řekla během obyčejné hádky. A přemýšlím, jestli si o mně opravdu myslí to, co tehdy řekla. Nikdy bych nepřiznal, jak moc mě některá její slova zasáhla. Asi se pořád snažím přesvědčit sám sebe, že jsem nad věcí. Ale nejsem.
Jakub
Někdy si lehnu do postele, zavřu oči a dělám, že už spím, i když jsem ve skutečnosti ještě úplně vzhůru. Prostě se mi občas nechce povídat, řešit, co se ten den stalo, nebo poslouchat další otázky. Ne že bych svou partnerku neměl rád nebo s ní nechtěl trávit čas. Jen jsou dny, kdy už mám všeho dost a chci mít chvíli klid. Ona si myslí, že jsem usnul během minuty, a já raději ani nedutám, aby mě náhodou neprozradilo nějaké slovo. Ráno mě pak občas trochu mrzí, že jsem ji odbyl, ale v tu chvíli je pro mě předstírání spánku prostě jednodušší než vysvětlovat, proč už nemám náladu na další povídání.
Zdroj: Autorský článek
Související články