Tři lasery a jeden mikrovlnný systém mají projít ročním provozním pilotem na amerických vojenských základnách. LOCUST, Firefly, CLWS a Leonidas v něm mají ukázat, jak se osvědčí v rukou vojenské obsluhy, kolik péče potřebují a jaký bude celý účet za jejich používání.
Pentagon 5. října 2026 oznámil výběr čtyř systémů pro program společné meziresortní skupiny JIATF-401, která koordinuje obranu proti dronům. Do pilotu zařadil paletový vysokoenergetický laser AeroVironmentu, mikrovlnný Leonidas od Epirusu, laser Firefly společnosti Kord a kompaktní laserový systém Boeingu. Jde o výběr pro provozní hodnocení; zveřejněné oznámení Pentagonu počítá i s posuzováním dalších technologií.
Výběr dává obecné debatě o energetických zbraních konkrétní podobu. Jeho smysl však nespočívá jen v dalším sestřeleném terči. Úspěšná ukázka trvá chvíli; základna potřebuje obranu, která vydrží běžný provoz a zapadne mezi její ostatní zařízení.
Laser ohřívá jeden bod, mikrovlny působí na elektroniku Vysokoenergetický laser soustředí světlo do úzkého svazku a předává cíli energii, která může poškodit jeho konstrukci nebo součásti. Obvykle působí na jeden cíl současně. Světlo k němu dorazí rychle, ale potřebné poškození závisí také na době působení. Právě tento rozdíl vysvětluje technický přehled amerického kontrolního úřadu GAO .
Mikrovlnná zbraň využívá širší svazek elektromagnetické energie. Může zasáhnout elektroniku více dronů současně, a proto se nabízí proti skupinám cílů. Účinek může znamenat narušení funkce i poškození. Není to totéž jako běžné rušení rádiového spojení mezi pilotem a strojem.
Při ztrátě tlaku v kabině by se pilotovi okamžitě začala vařit krev zaživa. Kvůli extrémnímu odlehčení přitom letoun neměl ani obyčejné posilovače řízení
Rozdíl mezi bodovým a plošnějším působením pomáhá vysvětlit, proč Pentagon zkouší obě technologie. U laseru je důležitý také čas potřebný k přechodu mezi cíli. U mikrovln se zase musí hlídat účinek na další elektroniku v zasažené oblasti. S rostoucím počtem dronů proto nestačí sledovat pouze to, zda zbraň vyřadila jeden terč.
LOCUST, Firefly a CLWS nabízejí tři podoby laseru LOCUST od AeroVironmentu je základem vybraného paletového systému, označovaného P-HEL. Zařízení lze přemístit jako celek. Výrobce v dubnu 2026 popsal jeho zkoušku na letadlové lodi USS George H. W. Bush , která proběhla už v říjnu 2025. Podle firmy při ní systém sledoval a vyřadil několik cílových dronů. Pro tento pokus bylo podstatné fungování na pohybující se palubě a možnost využívat lodní napájení.
Firefly od společnosti Kord rovněž používá paletové, přemístitelné uspořádání. Dokumentace výrobce zdůrazňuje modulární konstrukci, různé výkonové možnosti a propojení se systémy velení či samostatnými radary a optickými senzory. Pro základnu má takové propojení praktický význam: laser musí dostat informaci o cíli a spolupracovat s dalšími částmi ochrany.
CLWS od Boeingu , tedy Compact Laser Weapon System, už má za sebou zkoušky s menším výkonem. Boeing v říjnu 2024 oznámil, že pětikilowattová verze při cvičení Red Sands v Saúdské Arábii vyřadila také drony kategorie Group 3 . Systém tehdy dostával údaje o cílech z armádní sítě řízení protivzdušné obrany. Firma zároveň uváděla téměř 500 vyřazených dronů souhrnně v řadě demonstrací a scénářů.
Tato čísla mají každý jiný význam. Pět kilowattů označuje konfiguraci konkrétní zkoušky CLWS, zatímco téměř 500 dronů je součet z více akcí. Ani jedno neurčuje výkon či úspěšnost nově oznámeného pilotu. Oznámení výběru neuvádí přesné výkonové konfigurace jednotlivých laserů, a proto z něj zatím nelze sestavit poctivý žebříček podle kilowattů.
Na USS George H. W. Bush se v říjnu 2025 zkoušel paletový LOCUST, včetně práce na pohybující se palubě a lodního napájení. Archivní pohled na loď z roku 2011. Leonidas vyřadil 49 dronů, ukázka používala první generaci Leonidas od Epirusu je jediným mikrovlnným systémem mezi čtyřmi vybranými zbraněmi. Při demonstraci 26. srpna 2025 na základně Camp Atterbury v Indianě podle výrobce vyřadil všech 61 dronů v pěti letových scénářích. Závěrečnou část tvořila skupina 49 dronů dvou typů, kterou systém zasáhl jedním pulzem. Zpráva Epirusu současně upřesňuje, že šlo o první generaci Leonidase vyvinutou v roce 2022.
To je názorný příklad schopnosti působit na mnoho cílů najednou. Výsledek ale patří konkrétním terčům a scénářům této demonstrace. Označení „všech 61“ popisuje její výsledek, nikoli zaručenou úspěšnost proti libovolnému roji. Přesná verze Leonidase pro nynější pilot není v oznámení určena.
Rozdíl mezi mikrovlnami a rušením spojení ukázala další akce. Epirus v lednu 2026 zveřejnil, že varianta Leonidas VehicleKit při prosincové zkoušce vyřadila dron řízený optickým vláknem . Působila na palubní elektroniku, takže nepotřebovala přerušit rádiový povelový kanál. Jde opět o výrobcem oznámený výsledek konkrétní zkoušky.
Jak připomíná také náš článek o spolupracujících dronových rojích , vyřazení jednoho stroje nemusí zastavit zbytek skupiny. Schopnost zasáhnout více cílů má proto samostatný význam vedle schopnosti přesně ničit jednotlivé drony.
Evropa znovu sází na těžký H225M: Rumunsko a Nizozemsko kupují stejný stroj pro zcela odlišné úkoly
Roční zkouška má spočítat provoz, opravy i podporu výrobce Ředitel JIATF-401 brigádní generál Matt Ross popsal účel programu už na briefingu 21. srpna 2026. Podle oficiálního přepisu americké armády mají systémy po dobu 365 dní obsluhovat a udržovat skuteční příslušníci ozbrojených sil. Hodnocení má zachytit energetické nároky, dny provozuschopnosti, opravy i případy, kdy se obsluha neobejde bez servisního zástupce výrobce.
Pilot tak doplní zkoušky zásahů o údaje potřebné pro rozhodnutí o širším zavedení. Ross chce znát plné náklady provozu a začlenění do obrany, aby je bylo možné porovnat s konvenčními prostředky. Levná energie při jednom výstřelu pokrývá jen část účtu. Stejné rozlišení jsme vysvětlovali u ceny laserového výstřelu a provozních limitů celé soustavy .
Pro čtení výsledků z toho vycházejí dvě různá měřítka: co zbraň zvládne při konkrétním střetu a kolik stojí udržet ji připravenou v průběhu roku. Ukázka proti 49 dronům vypovídá o hromadném zásahu; zkouška CLWS proti větší kategorii cílů o jiné schopnosti. Počty z těchto rozdílných akcí nelze přímo porovnávat jako skóre soutěže.
Zásah, provozní dostupnost a celkové náklady proto musí zůstat oddělené až do chvíle, kdy budou k dispozici srovnatelné podmínky a údaje. Právě mezery mezi fungujícím prototypem a technikou odpovídající potřebám uživatelů popsal už audit GAO o přechodu energetických zbraní do pořizovacích programů .
Mikrovlnná zbraň může působit přímo na palubní elektroniku, takže se její účinek liší od rušení povelového rádiového spojení. Ilustrační kvadrokoptéra Holybro X500. Obrana musí fungovat i vedle běžného leteckého provozu Ross také zdůraznil, že použití zbraní nemá brzdit hlavní činnost základny a vyžadovat uzavření vzdušného prostoru. Program proto vzniká ve spolupráci s americkým leteckým úřadem FAA, velitelstvím U.S. Northern Command a jednotlivými složkami ozbrojených sil.
FAA 10. dubna 2026 oznámil výsledek bezpečnostního posouzení laserového systému po březnových demonstracích. Závěr spojil s ověřenými bezpečnostními opatřeními: hodnocený systém nepředstavoval nepřiměřené riziko pro osobní letadla. Takové posouzení se týká testovaného systému a jeho způsobu použití; nelze je automaticky přenést na každou mikrovlnnou či laserovou zbraň.
Laserům navíc mohou omezovat účinek atmosférické podmínky a nároky na chlazení. Mikrovlny vyžadují kontrolu účinku i na vlastní zařízení. Pentagon proto zasazuje obě technologie do vrstvené obrany a na prosinec 2026 plánuje v Dugway Proving Ground další zkoušky laserových a mikrovlnných systémů.
Podstatným výsledkem ročního pilotu bude podklad pro rozhodnutí, kde se jednotlivé zbraně vyplatí provozovat a jaké zázemí k tomu potřebují. Až provozní záznamy ukážou, kolik práce a peněz stojí proměnit úspěšný zásah ve spolehlivou službu.