Stovka dronů nemusí znamenat stovku pilotů s ovladači. Americké zkoušky ukázaly stroje, které spolupracují a přizpůsobují se změnám ve složení roje. Vyřazení jediného kusu proto nemusí zbývající skupinu zastavit.
V říjnu 2016 vypustily tři americké letouny F/A-18 Super Hornet nad kalifornským China Lake celkem 103 malých dronů Perdix. Pentagon o výsledku informoval v lednu následujícího roku. Stroje předvedly společné rozhodování i přizpůsobování letové formace. Zajímavější než jejich počet však bylo něco jiného: skupina nepotřebovala jediný vůdčí dron.
Roj nemá jednoho krále Rozhodování bylo rozdělené mezi jednotlivé stroje, které spolu komunikovaly. Celek se dokázal přizpůsobovat tomu, že některé drony přibývaly a jiné skupinu opouštěly. Právě odtud vychází nepříjemná představa pro obránce: vyřazení jednoho stroje nemusí znamenat konec ostatních.
BVP-1 mělo vést pěchotu do atomové války. Jeho největší slabina byl pancíř
Není tím míněna samooprava zničeného dronu. Ztracený kus zůstává ztracený. Roj však může změnit uspořádání a fungovat dál. Stejně tak absence vůdčího dronu neznamená, že nad celou operací nestojí člověk.
Člověk zadá úkol, nemusí řídit každý pohyb Bezosádková zbraň sama o sobě není nic nového. Už německý Goliath dopravoval výbušninu k cíli bez člověka uvnitř . Jeho obsluha ho ale průběžně vedla po kabelu. Odstranit člověka z vozidla a nechat stroj samostatně plnit část úkolu jsou dvě různé věci.
U rojových systémů se mění právě práce obsluhy. Člověk má určit, čeho má skupina dosáhnout, zatímco část rozhodování o společném postupu přebírá software. Takový přístup zkoumala americká agentura DARPA v programu OFFSET, zaměřeném na spolupráci lidí s množstvím létajících i pozemních robotů v městském prostředí.
Spolupráce více dronů nemusí sloužit k útoku. Britská námořní pěchota při zkouškách v roce 2021 využívala stroje Malloy k dopravě munice, krve a dalších zásob. Ve zprávě o závěrečném experimentu z prosince 2021 DARPA popsala společné operace dvou zkušebních sestav s celkem více než 300 platformami. Vedle dronů mezi nimi byla i malá pozemní vozítka. Operátoři zkoušeli ovládání pomocí tabletů, telefonů nebo rozhraní virtuální a rozšířené reality. Šlo o výzkumný experiment, nikoli o zprávu o útoku tří set ozbrojených dronů.
Z vojenského hlediska je na tom lákavá jednoduchá úvaha. Jestliže každý další stroj nepotřebuje dalšího člověka s ovladačem, nemusí růst počet obsluh stejně rychle jako počet robotů. Právě tato možnost dává rojům podstatně větší význam než pouhá působivá formace na obloze.
Proti roji se zkouší zásah do elektroniky Představa nezastavitelné záplavy dronů má ovšem trhlinu. Vývoj obrany nestojí na místě a nemusí spoléhat pouze na sestřelování jednotlivých strojů.
Britské ministerstvo obrany v dubnu 2025 oznámilo zkoušky demonstrátoru rádiové zbraně RF DEW, který dokázal vyřadit více dronů současně. Vysokofrekvenční rádiové vlny měly narušovat nebo poškozovat důležité elektronické součástky uvnitř strojů. Nešlo tedy jen o přerušení spojení mezi pilotem a dronem.
Američané poslali do války tank se dvěma děly. Vypadal podivně, ale spojencům zachraňoval situaci
Podle britské zprávy se během všech zkoušek podařilo zasáhnout a vyřadit více než sto dronů. Toto číslo ale neznamená, že stovka strojů spadla po jediném výstřelu. Ministerstvo zvlášť uvedlo zásah proti dvěma rojům během jednoho střetnutí. Popsaná technika byla demonstrátorem, u něhož se počítalo s dalším vývojem.
Další možnost představují laserové zbraně, jejichž levný výstřel však neodstraňuje technická omezení . Úzký paprsek zpravidla působí na jeden cíl současně a jeho účinek mohou omezovat atmosférické podmínky nebo nároky na chlazení. Výkonné mikrovlnné zbraně mohou díky širšímu svazku zasáhnout více cílů, jenže potom přibývá starost o vlastní elektroniku v zasaženém prostoru. Ani obrana budoucnosti zkrátka nedostává kouzelné tlačítko, které bezpečně vypne všechno nepřátelské.
Samostatně létat není totéž jako samostatně zabíjet U podobných zpráv se snadno přeskočí jeden zásadní rozdíl. Dron může sám udržovat polohu, vyhýbat se překážkám nebo spolupracovat s dalšími stroji. Z toho ještě neplyne, že také samostatně rozhoduje, na koho zaútočí.
Reakce na útok dronového roje už patří i do výcviku. Američtí vojáci ji nacvičovali při cvičení Combined Resolve 24-2 v Německu v květnu 2024. Mezinárodní výbor Červeného kříže odlišuje tyto pomocné funkce od autonomních zbraňových systémů, které po aktivaci mohou vybírat a napadat cíle bez dalšího lidského zásahu. Právě u nich upozorňuje na obtížné rozlišování civilistů, raněných nebo vojáků, kteří se vzdávají. Rozpoznat tvar objektu totiž není totéž jako pochopit situaci kolem něj.
Organizace proto požaduje mezinárodní pravidla pro autonomní zbraně , včetně zákazu systémů s nepředvídatelnými účinky a těch určených k samostatnému napadání lidí. Jde o její požadavek na novou úpravu, nikoli o oznámení již platného celosvětového zákazu.
Nejmrazivější na celé představě tedy není stroj, který by začal nenávidět člověka. Je to možnost, že lidé svěří rozhodování o použití síly systému, jehož chování nedokážou dostatečně předvídat a včas zastavit. U roje by se následky takového rozhodnutí nemusely týkat jediného stroje.
Zdroje fotografií
Allied Spirit 24 Participants Conduct Drone Training: Ayden Norcross / U.S. Army National Guard, Wikimedia Commons, public domain.AUTONOMOUS ADVANCE FORCE 4: Barry Wheeler podle metadat fotografie / UK Ministry of Defence, © Crown copyright, Wikimedia Commons, Open Government Licence v1.0.Combined_Resolve_24-2_drone_swarm_attack_(8436772): Brandon Nelson / U.S. Army National Guard, Wikimedia Commons, public domain.