CENTRUM.CZ > Kód Enigma > 13. 1. 2026, 09:22

Co přijde po B-52 — a proč to možná nebude lepší

| 2 min

Sdílet

Přihlaste se

sbírejteodměny

každý den

Každá dlouhověká technologie nakonec narazí na otázku, kterou nelze odkládat donekonečna: čím ji nahradit. U B-52 Stratofortress tahle otázka nezní jen technicky. Zní filozoficky. Protože B-52 není jen letadlo. Je to způsob, jakým jsme si po desetiletí představovali kontrolu, rozhodování a odpovědnost v extrémních situacích.

Co přijde po B-52 — a proč to možná nebude lepší

Zdroj: Kód Enigma - Čeština

A právě proto není vůbec jisté, že to, co přijde po něm, bude skutečně lepší.

Nová generace: méně vidět, víc rozhodovat

Budoucnost strategického letectva se dnes spojuje s pojmy jako stealth, autonomní systémy, umělá inteligence, i síťově propojené rozhodování v reálném čase.

Nové bombardéry mají být tišší, neviditelnější, rychlejší. Mají reagovat dřív, než si člověk stihne uvědomit, že se něco děje. Z hlediska efektivity je to logické. Z hlediska bezpečnosti… už méně.

B-52 fungoval v systému, kde viditelnost byla součástí strategie. Budoucí systémy naopak spoléhají na to, že protivník nic neuvidí – a možná ani nestihne pochopit, co se stalo.

Když rychlost vytlačí rozvahu

Jedním z největších rozdílů mezi érou B-52 a tím, co přichází, je čas. Starý bombardér byl pomalý. Neefektivní. Z dnešního pohledu až neohrabaný. Ale právě to poskytovalo prostor pro rozhodování.

Moderní systémy zkracují reakční dobu, minimalizují lidský zásah a optimalizují se na okamžitou odpověď.

Problém je, že rychlost není totéž co moudrost. A systém, který reaguje rychleji než člověk, může být zároveň systémem, který se už nedá zastavit.

MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Lidé uvnitř stroje: Co znamená sedět v letadle, které může spustit konec světa

Neviditelné zbraně, neviditelné hranice

B-52 byl čitelný. Letěl. Byl sledovatelný. Jeho přítomnost vysílala signál. Budoucí zbraně tento signál rozpouštějí v datech, sítích a algoritmech.

To přináší nový typ nejistoty:

Kdy přesně začíná konflikt?
Kdo nese odpovědnost za rozhodnutí?
A v jakém okamžiku je ještě možné couvnout?

Odstrašení funguje jen tehdy, když jsou hranice srozumitelné. Pokud se rozhodování rozpadne na řetězec automatických reakcí, mizí nejen hranice, ale i pocit kontroly.

Kdo drží ruku na spoušti, když žádná ruka není?

Jedna z nejznepokojivějších otázek budoucí bezpečnosti zní jednoduše: kdo vlastně rozhoduje?

U B-52 to byli lidé. Nedokonalí, unavení, omylní – ale odpovědní. V nových systémech se rozhodování přesouvá do softwaru, do modelů, do pravděpodobností.

Člověk se může stát jen dohledem. Nebo posledním článkem, který už nemá čas zasáhnout. A tím se mění samotná podstata moci – z vědomého rozhodnutí na proces.

Co přijde po B-52 — a proč to možná nebude lepší

Galeotti: Měli byste mluvit s Putinem, Evropa svoji příležitost promeškala

Jiří Lábus má jasno o stáří i pohřbu: Šetří na ústav a do rakve chce v kostýmu Jů

Prověří pevnost Babišovy "vyděračské vlády". Opozice věří, že ANO nebude jednotné

Moderátorka Lucie Výborná: Nečekaný konec na Radiožurnálu

Sabina Pšádová prozradila, že za jejich rozchodem se Solfronkem stály peníze