Po zavaření se může zdát, že stačí sklenice nechat vychladnout a uklidit je do spíže. Ještě předtím je ale dobré zkontrolovat, zda všechna víčka skutečně správně těsní. Občas se totiž stane, že se pod některým z nich nevytvoří dostatečný podtlak, případně uzávěr povolí až později během skladování. Ne vždy je přitom problém patrný na první pohled. Jak tedy spolehlivě poznat, že se sklenice správně zatáhly, a které signály naopak znamenají, že s jejím obsahem není něco v pořádku?
S kontrolou nespěchejte První chyba může přijít paradoxně ve chvíli, kdy chceme mít co nejrychleji jistotu, že se všechno povedlo. Horké sklenice po vytažení nechte stát v klidu a s víčky zbytečně nemanipulujte. U běžného systému s kovovým víčkem se doporučuje nechat sklenice chladnout při pokojové teplotě přibližně 12 až 24 hodin. Teprve potom má smysl hodnotit, zda se vytvořil podtlak.
Během chladnutí totiž obsah i vzduch zbývající ve sklenici mění objem. Právě vznikající podtlak přitáhne víčko k hrdlu sklenice. Proto se nedoporučuje do horkého víčka tlačit ani uzávěr dodatečně dotahovat. Mohli bychom si nejen vytvořit falešný dojem, že víčko drží, ale u některých typů uzávěrů také narušit správné vytvoření těsného spoje.
Ozdobný papír nebo látku přidejte až na hotovou, vychladlou sklenici. Papírová čepička přes víčko, jutový provázek nebo stuha vypadají hezky například u domácích marmelád určených jako dárek, během samotného zavařování ale na sklenici nepatří. Materiál by navlhl a především by překážel při následné kontrole uzávěru. Zdroj: Pexels První test zvládnete jedním prstem U víček, která mají uprostřed pružnou část, je kontrola jednoduchá. Po úplném vychladnutí zatlačte prstem na střed víčka. Správně vytvořený podtlak ho drží lehce prohnuté směrem dovnitř a střed se při stlačení nepohybuje. Pokud se víčko pod prstem propadne a po uvolnění zase vyskočí, případně známým způsobem klikne, sklenice není spolehlivě utěsněna.
Existují také víčka s výrazným vakuovým indikátorem. Princip je stejný: po vytvoření podtlaku se jeho střed stáhne dovnitř a po otevření sklenice se opět vrátí do původní polohy. U jiných systémů ale vždy vycházejte z návodu výrobce. Způsob kontroly klasického kovového víčka totiž nelze automaticky přenášet například na sklenici s klipovým uzávěrem a pryžovým těsněním.
Napovědět může i zvuk, není ale neomylný Tradiční poklepání na víčko není úplný nesmysl. U některých kovových uzávěrů lze skutečně rozdíl slyšet. Dobře uzavřená sklenice zpravidla při lehkém poklepání spodní stranou lžičky vydává vyšší, zvonivější tón, zatímco netěsnící víčko zní tlumeně. Jen podle zvuku bychom ale zavařeniny netřídili. Tón může ovlivnit například i potravina, která se zevnitř dotýká víčka. Mnohem přesvědčivější je spojit několik znaků: víčko je lehce vtažené dovnitř, nepruží a pevně drží.
U sklenic s dvoudílným uzávěrem, tedy samostatným plochým víčkem a šroubovacím kroužkem, se těsnost kontroluje až po sejmutí kroužku. Sklenici totiž po zavaření ve skutečnosti neuzavírá utažený kroužek, ale podtlak, který drží ploché víčko na hrdle.
Proč jedna sklenice těsní a druhá ne? Často stačí překvapivě malá chyba. Jedním z nejčastějších problémů je znečištěný okraj sklenice. Kapka marmelády, kousek zeleniny, mastnota z masové směsi z hrnce poblíž nebo zbytek starého nálevu mohou vytvořit nepatrnou cestu, kterou se pod těsnění dostane nežádoucí vzduch. Hrdlo proto před nasazením víčka vždy důkladně očistěte.
Před plněním se vyplatí přejet prstem také samotnou hranu sklenice. Drobný odštěpek nebo prasklinka nemusí být na pohled téměř vidět, přesto může zabránit rovnoměrnému dosednutí víčka. Takovou sklenici už pro zavařování nepoužívejte.
Problémem může být rovněž poškozené, deformované nebo nevhodné víčko. U opakovaně používaných zavařovaček kontrolujte stav těsnění. Důležitý je i správný prostor mezi potravinou a víčkem. Není proto dobré plnit sklenice automaticky co nejvíc do plna. Pokud pod víčkem nezůstane dostatek prostoru, může se při zavařování část obsahu dostat na okraj sklenice a zabránit tomu, aby víčko správně přilnulo.
Ovoce a zeleninu před plněním důkladně omyjte, a to i v případě, že je následně čeká tepelná úprava. Zavařování nenahrazuje základní hygienu při přípravě potravin. Suroviny zároveň nenechávejte zbytečně dlouho připravené při pokojové teplotě, ale zpracujte je co nejdříve. Zdroj: Pexels Ani přisáté víčko není razítkem bezpečnosti Tady přichází důležitý rozdíl, na který se při domácím zavařování někdy zapomíná. Dobře těsnící sklenice a bezpečně konzervovaná potravina nejsou totéž. Přisáté víčko nám říká především to, že se uvnitř vytvořil podtlak a uzávěr drží. Neověří ale, zda byla použita správná teplota, dostatečně dlouhá doba zpracování nebo vhodný postup pro konkrétní potravinu. I nesprávně zpracovaná sklenice se může zatáhnout a na pohled působit naprosto ukázkově.
Zvláštní opatrnost je nutná u málo kyselých potravin. Právě u domácího konzervování může při nesprávném postupu vzniknout prostředí vhodné pro bakterii Clostridium botulinum. Její toxin přitom nelze spolehlivě poznat podle vzhledu, vůně ani chuti. Kontrola víčka je tedy až závěrečnou kontrolou úspěšného uzavření, nikoliv náhradou správného zavařovacího postupu.
Sklenice kontrolujte také během skladování Kontrola tedy nekončí den po zavaření. Sklenice označte datem a při ukládání je ještě jednou prohlédněte. Pokud používáte systém se samostatným šroubovacím kroužkem, odborná doporučení radí kroužek po vychladnutí a kontrole těsnosti sundat. Má to praktický důvod: uvolněné víčko pak nic mechanicky nedrží na místě a ztrátu vakua snáze odhalíte. Kroužky navíc při dlouhém skladování ve vlhku mohou korodovat.
Marmelády a zavařeniny opatřete nálepkou s názvem a datem zavaření. Zdroj: Pexels Zdroj info: CDC – Home-Canned Foods, Complete Guide to Home Canning