S Tomášem jsou spolu čtyři roky a jeho sestru Terezu Kristýna znala od začátku jejich randění. Zpočátku jí jejich blízkost vůbec nevadila. Naopak byla ráda, že má Tomáš se svou rodinou dobré vztahy.
„Tereza mi byla sympatická a přišlo mi hezké, že si se svým bratrem tak rozumí. By to pro mě pozitivní znak toho, že je Tomáš rodinný typ. Jenže časem jsem si začala všímat, že je pro něj možná důležitější než já,“ přiznává Kristýna.
Vadí jí hlavně to, že Tomáš sestře říká prakticky všechno. Když má problém v práci, zavolá jí. Když se něco stane v rodině, probere to nejdřív s ní. A dokonce jí podle Kristýny několikrát vyprávěl i věci týkající se jejich soukromí.
„Jednou jsme se pohádali kvůli penězům a druhý den se mě Tereza zeptala, jestli už jsme si to vyřešili. Vůbec jsem nechápala, jak to může vědět. Pak mi Tomáš řekl, že to spolu probírali. To už mi příjemné teda vážně nebylo,“ říká.
Ještě víc ji ale trápí, že Tomáš má na sestru vždycky čas. Když Kristýna navrhne společný program, často slyší, že je unavený nebo má moc práce. Pokud ale zavolá Tereza, Tomáš je okamžitě k dispozici a práce i únava jdou stranou. „Jednou jsme měli naplánovaný romantický víkend jen pro sebe, jenže Tereza se pohádala s kamarádkou, a tak za ní Tomáš večer odjel, aby ji utěšil. Tehdy jsem si poprvé přiznala, že na ni vlastně žárlím. Přitom je to jeho sestra a já sama vím, že to zní úplně absurdně,“ přiznává Kristýna.
Když se mu pokusila vysvětlit, že jí jejich sourozenecké pouto připadá možná až moc intenzivní, Tomáš se urazil. Tvrdí, že se sestrou byli vždycky blízcí a nehodlá na tom nic měnit. „Já po něm nechci, aby si se sestrou přestal volat. Jen bych chtěla mít pocit, že jsem jeho partnerka a že náš vztah je pro něj nejdůležitější. Teď to vypadá, že jeho sestra má přede mnou vždycky navrch,“ uzavírá Kristýna.
K článku se vyjádřila Mgr. Roberta Pavlíková, ACC, psycholožka, koučka a poradkyně:
V Kristýnině příběhu považuji za důležité, že blízký vztah Tomáše se sestrou zpočátku vnímala pozitivně. Její nepohoda vznikala postupně v souvislosti s konkrétními zkušenostmi: partner sdílí jejich soukromí, na sestru si najde čas a někdy jí dá přednost i před domluveným společným programem. Proto by bylo zjednodušující označit Kristýnu pouze za žárlivou. Za jejími pocity může být také zklamání a potřeba vědět, že se na partnera může spolehnout.
Blízké sourozenecké pouto může být velkou hodnotou. Samotná frekvence telefonátů nám neříká, zda je vztah problematický. Podstatné je, zda vedle něj zůstává prostor pro partnerskou blízkost a zda se respektují společné dohody. Pomoc blízkému člověku v naléhavé situaci je přirozená. Pokud však partner opakovaně odsouvá společný čas i kvůli věcem, které mohou počkat, může tím narušovat důvěru ve vztahu.
Zvláštní pozornost si zaslouží sdílení soukromí. Tomáš může potřebovat podporu sestry a mluvit s ní o svých pocitech. Pokud jí však vypráví podrobnosti partnerských konfliktů, zasahuje tím také do Kristýnina soukromí. Partneři si potřebují ujasnit, co je pro oba přijatelné sdílet s ostatními. Kristýnino zaskočení, když se jí Tereza ptala na jejich hádku, je proto pochopitelné.
Z popisu nemůžeme spolehlivě určit Tereziny úmysly. Nemáme dostatek informací na to, abychom ji označili za manipulativní nebo tvrdili, že záměrně narušuje jejich vztah. Tomáš však odpovídá za svá rozhodnutí: co sestře řekne, kdy jí bude k dispozici a jak přitom zohlední dohodu s partnerkou. Řešení proto nemá spočívat v soupeření mezi dvěma ženami.
Důležité je také to, že Kristýna se už pokusila problém otevřít. Nežádá přerušení sourozeneckého kontaktu. Chce cítit, že jejich partnerský vztah má své místo. Tomášovo vyjádření, že nehodlá nic měnit, zatím ponechává jen málo prostoru pro dohodu. Dlouholetý rodinný zvyk může jeho chování vysvětlovat, ale nevyřeší partnerčino zranění.
Kristýně bych doporučila mluvit o konkrétním chování a potřebné změně: „Když změníš náš domluvený program, aniž bychom se o tom společně pobavili, cítím se odsunutá. Potřebuji, aby naše dohody měly váhu.“ Nebo: „Není mi příjemné, když tvoje sestra zná podrobnosti našich hádek. Chci, abychom se dohodli, co zůstane mezi námi.“ Takové pojmenování může pomoci přesunout rozhovor od hodnocení sestry k tomu, co potřebují oba partneři.
Odpovědnost za výsledek však nenese pouze Kristýna. Nemůže najít tak dokonale formulovaná slova, která nahradí Tomášovu ochotu naslouchat. Měla by proto sledovat, zda po rozhovoru následují konkrétní změny. Pokud partner dlouhodobě odmítá hledat jakoukoli dohodu, je na místě zvážit, zda jí současné fungování vztahu vyhovuje. Pokud oba chtějí na vztahu pracovat, ale opakovaně se dostávají do stejného konfliktu, může jim pomoci párová konzultace.
Kristýna nemusí vyhrát soutěž o to, koho má Tomáš raději. Potřebuje zažívat, že její potřeby bere vážně, respektuje jejich soukromí a dodržuje společné dohody. Blízkost se sestrou a závazek vůči partnerce se mohou doplňovat, pokud je Tomáš ochotný vytvořit prostor pro oba vztahy.
| Mgr. Roberta Pavlíková je psycholožka a koučka s certifikací ACC od International Coaching Federation. Má zkušenosti s krizovou intervencí, rodinným a párovým koučinkem a působením v oblasti lidských zdrojů.
Je součástí rodinné společnosti HumanXgroup, která propojuje psychologické poznatky s praxí v HR. Firma se zaměřuje na výběr, školení a rozvoj zaměstnanců, hodnocení kompetencí prostřednictvím assessment a development center, rozvoj lídrů, koučink a týmové workshopy. Při práci klade důraz na odbornost, poctivost a lidský přístup.
Na instagramovém profilu @roberta.psycholog Roberta přibližuje témata vztahů, rodičovství a psychické pohody.
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články