Někdo je automaticky zavírá, jiný je nechává dokořán. Zdánlivá maličkost, která dokáže rozdělit páry na dva naprosto odlišné tábory. Pro jedny jsou otevřené dveře symbolem naprosté důvěry. Znamenají, že už není potřeba nic předstírat, schovávat nebo se neustále snažit působit dokonale. Když se dva lidé opravdu sblíží, přestanou řešit, jestli je partner vidí rozcuchané, nemocné nebo v situacích, které rozhodně nepatří mezi romantické. Přijímají jeden druhého takového, jaký skutečně je, se všemi lidskými stránkami. Právě v tom někteří vidí skutečnou blízkost. Vztah totiž není jen o večeřích při svíčkách nebo dokonalém make-upu. Dříve nebo později přijde běžný život. A ten občas zahrnuje i věci, které nejsou zrovna fotogenické.
Jenže existuje i druhý pohled. Pro mnoho lidí totiž zavřené dveře toalety neznamenají odstup ani nedostatek důvěry. Jsou spíš drobným projevem ohleduplnosti. Některé věci jednoduše považují za natolik soukromé, že si je chtějí nechat jen pro sebe. Ne proto, že by partnerovi nevěřili, ale protože mají pocit, že právě malé tajemství pomáhá udržovat romantiku.
A vlastně na tom něco je. Na začátku vztahu se všichni snažíme udělat co nejlepší dojem. Vybíráme oblečení, upravujeme se, hlídáme každé slovo. Postupně se ale přestáváme stylizovat do své nejlepší verze a ukazujeme i obyčejnou každodennost. To je přirozený vývoj každého vztahu. Otázkou ale zůstává, kde končí pohodlí a začíná přílišná samozřejmost. Možná právě proto se názory tolik liší. Zatímco jedni považují otevřené dveře za důkaz naprosté důvěry, druzí mají pocit, že některé hranice stojí za to zachovat. Ne proto, že by chtěli něco tajit, ale protože věří, že drobná dávka soukromí vztahu prospívá.
Hodně záleží také na tom, v jakém prostředí člověk vyrůstal. Někde byly dveře koupelny vždy zavřené a nikdo o tom nepřemýšlel. Jinde se kolem podobných věcí nikdy nedělalo žádné velké tajemství. To, co jednomu připadá naprosto běžné, může druhého zaskočit. A možná právě proto na tuto otázku neexistuje správná odpověď.
Zajímavé je, že ani dlouholeté páry se v tom neshodnou. Někteří spolu bez problémů sdílejí koupelnu, povídají si přes otevřené dveře nebo si čistí zuby vedle sebe, zatímco druhý sedí na toaletě. Jiní jsou spolu desítky let a dveře zavírají pokaždé. Ne proto, že by mezi nimi byla menší důvěra, ale jednoduše proto, že jim to tak vyhovuje. Nakonec totiž vůbec nejde o dveře. Jde o to, aby oba partneři cítili, že jejich hranice jsou respektované. Co je jednomu příjemné, nemusí být příjemné druhému. A právě schopnost domluvit se na takových maličkostech často vypovídá o vztahu mnohem víc než samotné otevřené nebo zavřené dveře.
Možná je tedy celá debata postavená na špatné otázce. Nejde o to, jestli necháváte dveře otevřené. Ale jestli vedle sebe máte člověka, se kterým můžete být sami sebou, a zároveň respektujete, když některé věci chce mít jen pro sebe. Protože pro někoho jsou otevřené dveře symbolem absolutní důvěry.
A pro jiného je stejným symbolem lásky právě to, že je partner tiše zavře.
Zdroje: The List, Drench, Bustle, Cultural story weaver
Související články