Když se líbáme s někým, koho milujeme, většinou nepřemýšlíme nad tím, co všechno si při tom předáváme. Vnímáme blízkost, vůni, chuť a příjemné mrazení, které nám proběhne tělem. Jenže v pozadí se odehrává ještě jeden zajímavý příběh. Příběh milionů mikroorganismů, které cestují z úst jednoho člověka do úst druhého. V lidských ústech žijí stovky druhů bakterií a dalších mikroorganismů, které společně vytvářejí takzvaný ústní mikrobiom. Ten není jen náhodnou směsí mikrobů. Podílí se na udržování zdravého prostředí v ústech, ovlivňuje zánětlivé procesy a spolupracuje s našimi obrannými mechanismy. A právě líbání představuje poměrně účinný způsob, jak si tento mikrobiální svět s někým dalším sdílet.
Studie nizozemského mikrobiologa Remca Korta a jeho kolegů, publikovaná v roce 2014, přinesla pozoruhodné zjištění, během desetisekundového intimního polibku si partneři mohou vyměnit v průměru přibližně 80 milionů bakterií. Neznamená to samozřejmě, že všechny tyto bakterie v ústech druhého člověka přežijí. Některé brzy zmizí, jiné mohou na určitou dobu ovlivnit složení jeho mikrobiomu a část se může v novém prostředí uchytit. Pokud se ale partneři líbají pravidelně, jejich ústní mikrobiomy se mohou postupně stávat podobnějšími.
Dva lidé, jeden svět mikrobů
Představte si, že každý z nás nosí v ústech vlastní malý ekosystém. Jeho složení ovlivňuje genetika, strava, věk, hygiena, zdravotní stav i prostředí, ve kterém žijeme. Když se dva lidé často líbají, jejich mikroorganismy se opakovaně setkávají a přenášejí. Výše zmíněný výzkum ukázal, že partneři, kteří se líbají často, mají podobnější složení bakterií ve slinách než lidé, kteří spolu partnerský vztah nesdílejí. Zajímavé je, že podobnost není u všech částí úst stejná. Složení bakterií ve slinách se může po polibku měnit poměrně rychle, zatímco mikrobiální společenství na povrchu jazyka bývá stabilnější. Dlouhodobou podobnost navíc ovlivňuje i společné bydlení, stravování a každodenní návyky. Nejde tedy o to, že by se dva lidé po několika polibcích proměnili v mikrobiologická dvojčata. Spíše si postupně vytvářejí částečně sdílený mikrobiální svět. A tady začíná být celý příběh ještě zajímavější.
Naše tělo se každý den setkává s obrovským množstvím mikroorganismů. Imunitní systém se je musí naučit rozpoznávat, reagovat na potenciálně nebezpečné a současně tolerovat ty, které nám neškodí nebo jsou součástí přirozeného prostředí našeho těla. Ústní mikrobiom je součástí tohoto složitého systému. Zdravé mikrobiální společenství pomáhá udržovat rovnováhu v ústech a jeho složení souvisí s místními obrannými mechanismy. Samotné sliny přitom nejsou pouhou tekutinou, která nám zvlhčuje ústa. Obsahují například protilátky, lysozym, laktoferin a další látky s antimikrobiálními účinky. Pomáhají odplavovat nečistoty, regulovat mikroorganismy v ústech a chránit sliznice. Když se tedy líbáme, nesdílíme pouze bakterie. Vyměňujeme si také sliny, které obsahují celou řadu biologicky aktivních látek.
Znamená to ale, že si vášnivým líbáním automaticky posilujeme imunitu? To zatím věda potvrdit nedokáže. Je možné, že opakovaný kontakt s mikroorganismy partnera ovlivňuje naše mikrobiální prostředí způsobem, který může mít určité výhody. Zatím však nemáme dostatek důkazů, že by líbání samo o sobě zvyšovalo celkovou odolnost vůči infekcím nebo fungovalo jako jakési přírodní očkování. Myšlenka, že si partneři mohou prostřednictvím mikroorganismů předávat také informace důležité pro imunitní systém, je zajímavá, ale nelze ji zaměňovat za prokázaný zdravotní přínos. A je tu ještě druhá strana mince, polibkem můžeme přenášet i některé původce infekcí, například virus oparu. Výměna mikroorganismů proto není automaticky prospěšná. Záleží na tom, co si předáváme, v jakém zdravotním stavu jsme a jak naše tělo na nové mikroby reaguje.
Mikrobiom jako magnet
Proč nám někdo voní, chutná a jeho polibky nás přitahují, zatímco u jiného člověka necítíme vůbec nic? Je to jen otázka chemie, hormonů a emocí? Nebo v tom může hrát roli i svět mikroorganismů, který si každý nosíme s sebou? Právě takové otázky si klade ve své studii Remco Kort. Autor předkládá hypotézu, že líbání může vytvářet určitý pozitivní kruh. Polibek vede k výměně mikroorganismů, opakovaným kontaktem se ústní mikrobiomy partnerů částečně sbližují a smyslové vjemy spojené s polibkem mohou podporovat chuť na další intimitu. Významnou roli v přitažlivosti přitom může mít čich a chuť. Mikroorganismy totiž vytvářejí různé látky, které mohou ovlivňovat vůni dechu i chuťové vjemy. Je proto možné, že část naší přitažlivosti k druhému člověku souvisí i s tím, jak jeho přirozenou vůni a chuť vnímáme.
Mikroorganismy ovšem nejsou jedinými účastníky tohoto příběhu. Líbání má také dobře známé psychologické a fyziologické souvislosti. Při příjemném intimním kontaktu se mohou měnit hladiny látek, které souvisejí s odměnou, motivací a citovým poutem. Patří mezi ně dopamin, oxytocin a endorfiny. Současně může klesat hladina kortizolu, hormonu spojeného se stresovou reakcí. Dopamin se podílí na prožívání odměny a motivace, oxytocin souvisí se sociálním poutem a endorfiny mohou přispívat k příjemným pocitům. Tyto procesy se vzájemně ovlivňují a pomáhají vysvětlit, proč nám blízkost milovaného člověka přináší potěšení, pocit bezpečí a touhu být mu znovu nablízku.
Pokud je nám líbání příjemné, máme k němu chuť a oba s ním souhlasíme, není důvod se mu vyhýbat jen kvůli představě milionů bakterií. Naše tělo je přirozeně obýváno obrovským množstvím mikroorganismů, a ne všechny jsou škodlivé. Líbání může být krásnou součástí partnerského života, způsobem, jak prohlubovat intimitu, vyjadřovat náklonnost a na chvíli zapomenout na každodenní stres. Nemusíme ale tvrdit, že je to zaručený recept na silnější imunitu. Věda zatím nabízí spíše fascinující náznaky a otázky než definitivní odpovědi. Polibek není jen romantické gesto. Je to také setkání dvou biologických světů, které se mohou navzájem ovlivňovat způsobem, jemuž zatím úplně nerozumíme. Takže až příště políbíte někoho, koho milujete nebo se vám líbí, můžete si připomenout, že si možná nevyměňujete jen polibek. Sdílíte také miliony drobných obyvatel svých úst. A jestli vám to připadá trochu nechutné? Možná stačí změnit úhel pohledu. Koneckonců, někdy se láska opravdu skrývá v detailech, které pouhým okem nevidíme.
Zdroje: PubMed, Heathline, PMC, Science Direct, Science alert
Související články