Už to není moje holčička. A já se s tím odmítám smířit, říká Dalibor

Sdílet

Dalibor má dvě děti – staršího syna Borise a mladší dceru Gábinu. Gábina se teď prý dostává do věku, kdy přestává být jen Daliborovou malou holčičkou. Podle Dalibora je na to ale příliš brzy.

Smutný otec a dcera

Zdroj: Shutterstock

„Přijde mi to až bizarně brzy. Gábině ještě nebylo ani čtrnáct a už se chová jako dospělá. Ještě před dvěma roky byla úplné dítě a teď nosí trička s výstřihy a jednou dokonce přišla od kamarádky s umělými nehty. Pozoruji, jak se po ní starší kluci otáčí a je mi to krajně nepříjemné. Mluvil jsem o tom samozřejmě se ženou, ale ta mi řekla, že je to normální, že už má menstruaci a že teď objevuje svoji ženskost.“

Dalibor vzpomíná na to, jak to bylo u nich doma, když byl sám ve věku dospívání a měl dvě starší sestry.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Přebrala jsem nejlepší kamarádce manžela, ale viníkem se necítím, hájí se Zuzana

„Co si pamatuji, tak sestry se začaly vyloženě oblékat nějak svůdněji až těsně před osmnáctinami. Nemluvě o líčení. Gábina je krásná mladá dívka, ale když vidím, jak se občas zmaluje, tak mám chuť jí to vlastnoručně smýt. Boris je sice o dva roky starší, bylo mu teď šestnáct, ale připadá mi, že ho zajímají jen kámoši nebo hraní na počítači. Netušil jsem, že s mladší dcerou budu mít o tolik více starostí a že mě tak vezme, že už to není ta moje malá holčička jako nedávno. Mám o tom s ní nějak promluvit, nebo po nechat být a dál se tím užírat?“ ptá se Dalibor na závěr.

K příběhu se vyjádřil psycholog a psychoterapeut Mgr. Pavel Pařízek z portálu Terapie.cz

Když se otec svěřuje s tím, že se nemůže smířit s dospíváním dcery, stojí za tím zpravidla dvě věci najednou – přirozený smutek z proměny vztahu, který mu dával pocit jistoty, a reálná starost o dítě, které vstupuje do světa dospělé prezentace dřív, než k tomu má vnitřní výbavu. Obojí je legitimní. Problém nastává, když rodič nedokáže rozlišit, kde reaguje na skutečné riziko a kde na vlastní emoce.

Třináct let je věk, kdy dospívající experimentují se vzhledem, a ne každý takový experiment je nevinný. Výstřihy, umělé nehty a líčení mohou být neškodný průzkum identity, ale stejně tak výsledek tlaku vrstevnického prostředí a sociálních sítí. Když Dalibor pozoruje, že se po jeho dceři otáčejí starší chlapci, není to iracionální úzkost – je to postřeh, který si zaslouží rodičovskou reakci. Otázkou je pouze jakou.

Existuje podstatný rozdíl mezi tím, když otec dceři srozumitelně vysvětlí, že určité oblečení není pro její věk přiměřené, a tím, když jí demonstrativně smývá make-up. První je výkon rodičovské autority, na který má právo i povinnost. Druhé je emocionální reakce, která nepředává žádnou normu, pouze sděluje, že otce její proměna znepokojuje.

Manželčin pohled, že je to normální, má svou hodnotu – prošla ženským dospíváním sama. Zároveň ale „je to normální" není úplná odpověď. To, že je něco statisticky běžné, neznamená, že rodiče nemají právo nastavit hranici. Nejlepší výsledek vznikne tam, kde se matčin normalizující pohled a otcova ochranitelská obava vzájemně doplní, místo aby jeden převážil.

Srovnání se sestrami je třeba brát s rezervou – paměť bývá nepřesná a doba se změnila. Posun normy ale neznamená, že se posunula správným směrem. Dalibor se může legitimně rozhodnout, že v jeho rodině budou platit jiná pravidla, pokud je dokáže dceři vysvětlit bez ponižování.

Co se týče Borise, za pozornost stojí, že šestnáctiletý syn nevzbuzuje ani zlomek otcovy pozornosti. To může odrážet jak to, že chlapecké dospívání je méně vizuálně nápadné, tak to, že Dalibor nevědomě aplikuje na syna a dceru odlišný metr. Stojí za to, aby se nad tím zamyslel – ne proto, že by jeho starost o dceru byla neoprávněná, ale proto, že synovo dospívání může obsahovat témata, která si pozornost zaslouží úplně stejně, jen se neprezentují přes výstřihy a nehty.

Dalibor by měl s Gábinou promluvit a neměl by se za to omlouvat. Měl by jí ale vysvětlit proč, nastavit srozumitelná pravidla a být ochoten je obhájit argumentem. A měl by si přiznat, že část jeho pocitů pramení ze ztráty podoby vztahu, na kterou byl zvyklý. To jeho obavy neznehodnocuje – pouze to znamená, že musí oddělit vlastní smutek od rodičovského úsudku. Jedno i druhé má své místo, ale každé vyžaduje jinou odpověď.

Pavel Pařízek je psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který usnadňuje lidem najít toho správného psychoterapeuta. Nejčastěji se svými klienty řeší problémy ve vztazích či rodině, pocity vyhoření, úzkosti nebo deprese. Zaměřuje se také na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti či zvládání těžkých životních situací.

O portálu Terapie.cz
Pokud vás něco trápí, nevíte si rady nebo si jen chcete utřídit myšlenky, řekněte si o pomoc. Na Terapie.cz najdete ověřené odborníky, kteří vám porozumí. Zvolte si osobní či online sezení klidně hned zítra a začněte pečovat o své duševní zdraví. Toho správného terapeuta si vyberte na www.terapie.cz.

Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu muže, kterého redakce zná a který jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní osoby pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.

Související články

Reklama

Další články z Žena-in.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů Žena-in.cz

Články ze Žena-in.cz přinášejí osobitý, často velmi otevřený pohled na ženský svět v celé jeho šíři – od vztahů, rodiny a domácnosti až po aktuální společenská témata nebo osobní zkušenosti. Jejich silnou stránkou je autenticita, blízkost a schopnost otevřít i citlivá témata s lidskostí, empatií...

Už to není moje holčička. A já se s tím odmítám smířit, říká Dalibor

Ukrajinci poslali Rusům „humanitární pomoc“. Ve vložkách do bot je čekalo překvapení

Krásná milenka ho kdysi málem stála manželství. Znáte všechny Svěrákovy ženy?

Divoké natáčení plné extrémů. Macháček s Vicou rozbíjeli křesla, erotická scéna trvala i pět hodin

KVÍZ: „A není to málo, Antone Pavloviči?“ Kolik hlášek z tvorby Zdeňka Svěráka poznáte?

Sešli z obrazovky, sešli z myslí? Televizní hlasatelé, na které se nezapomíná