Měla to být jen další z pohodových sobotních vycházek s kočárkem. Malá Nelinka při ní vždy tak spokojeně spinkala a Magda si vyčistila hlavu na čerstvém vzduchu a protáhla tělo. Když procházela přes malé náměstíčko, zlákal ji pohled na stánek se zeleninou. Rovnou si nakoupí suroviny na nedělní oběd, zaradovala se. Trochu ji sice odrazovalo, že je u něj dlouhá fronta. A také fakt, že se s kočárkem nedá zajet až přímo k němu. Musela ho zaparkovat před záhonem růží, který byl zhruba šest metrů od zelináře. Nedělala to ráda, ale říkala si, že miminko těch deset minut bez pohupování určitě vydrží. Spletla se.
Když už byla skoro na řadě, Nelinka se rozplakala. „Šlo o minutu, maximálně dvě. Paní přede mnou už platila a já chtěla jen dvě věci. Pořád jsem kočárek střežila očima a v duchu popoháněla čas,“ popisuje stresovou situaci Magda. Nedělalo jí dobře slyšet své miminko plakat. Věděla ale, že to nebude nadlouho. Když na ni během chvilky přišla řada, vychrlila ze sebe prosbu o pórek a brambory. Jenže už na ně nepočkala. U jejího kočárku se totiž zastavil cizí muž.
„Mohlo mu být tak kolem šedesáti. Zahládla jsem, jak se nad Nelinkou sklání a sahá na ni. Okamžitě jsem vystřelila k ní a na chlápka zaječela, co si to dovoluje. Koukal na mě chvíli zaskočeně a pak jen vyštěkl, že miminku jen podával dudlík, aby neplakalo. A že já jsem nejen nezodpovědná matka, ale také nevděčná kráva. Strhla se z toho pěkná hádka, ke které se přidalo několik kolemjdoucích. Většina z nich stála za oním mužem, prý mi chtěl jen pomoci a já bych neměla být tak úzkostlivá. Vyslechla jsem si taky, jak mám vykojený mozek a paranoiu. Jen jedna paní, také mladá maminka, se zastala mě. Souhlasila se mnou, že na cizí děti se nesahá. Je to absolutně no go! Chvilka pláče miminku neublíží, když ho mám pořád na očích,“ líčí Magda nepříjemný zážitek, ze kterého se doteď nevzpamatovala. Chodí na procházky jen tam, kde potkává minimum lidí. A kočárek s miminkem už by bez nikde neodstavila ani za nic. Byť by od něj byla jen na pár metrů.
„Nikdy by mě nenapadlo, že lidem může připadat normální dotknout se cizího dítěte. Nedělo se mu nic špatného, jen plakalo. To miminka běžně dělají. Jak můžu vědět, že dotyčný nebyl nějak podivín, neměl v úmyslu mé dceři ublížit? Tohle se prostě nedělá! Tak proč mě tolik lidí odsoudilo, nebylo na mé straně?“ přemýšlí Magda a je velmi zklamaná.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Každá zodpovědná maminka je v péči o miminko poněkud úzkostná. Vzdálit se od kočárku s miminkem, byť jen o pár metrů, je vždy riziko. V popisu mnoha nešťastných příhod se objevuje stejná věta: „Vždyť jsem jenom na chvíli…“
Magda má pravdu ve svém vnímání hranic – na cizí dítě se v kočárku nesahá bez předchozího dovolení matky. To jsou však hranice, které jsou zcela automatické jen pro mnohé ženy a maminky, ať už se jedná o respektování ochranného prostoru dítěte, nebo o hledisko hygieny.
Starší muž mohl jednat v dobrém úmyslu na základě svých životních zkušeností tatínka či dědečka a reagovat impulzivně na pláč miminka. V tomto rozpoložení byl jistě zaskočen hlasitou reakcí na své počínání, což následně vyústilo v jeho verbální agresi.
Nejsem si zcela jistá, že Magdin prožitek, který podle svých slov obtížně zpracovává, je způsoben pouze pocitem nepochopení a nedostatečné podpory přihlížejících. Lidé mají právo vnímat situaci z různých úhlů a Magda ve svém silném emočním prožitku není schopna nahlédnout na svou reakci zvenčí.
Ano, pán překročil hranice, avšak s dobrým úmyslem. Magda svůj nepříjemný zážitek prožívá jako trauma, přestože se naštěstí nic vážného nestalo. Nejde o negativní reakce okolí, ale o ochotu přijmout důsledek chvilkového vzdálení se od kočárku. A tato příhoda se pro Magdu stane jen zkušeností a varováním.
Bc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi.
Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz. Vyjádření k článku je zpracováno na základě dokumentu MPVS.
Související články
- Snacha vnukovi ve čtyřech letech vysvětluje plození dětí, kremaci i to, že Ježíšek nenosí dárky. Nepřijde mi to normální, hodnotí Alena
- Přijel na dovolenou, zamiloval se a musel dodržet slib. Příběh Řeka, který zůstal v Česku
- Když srst vysílá varovné signály: Sedm změn, které mohou znamenat víc než jen špatnou péči
- Šestiletou dceru nechávám samotnou doma a do školy jezdí sama tramvají. Učitelka mi vyhrožuje sociálkou, nehodlám na tom nic měnit, ani nemůžu, stěžuje si Petra
- Kvůli třídnímu srazu musela shánět babičku, přestože byl manžel doma. Tereza nechápe, co všechno některé matky tolerují