4 min

Tvrdá postel, tenké zdi. První noc exprezidenta ve věznici La Santé

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Zastavili jsme se před celou č. 11. Právě ta mi byla přidělena. Trvalo téměř minutu, než se podařilo otevřít všechny zámky a západky, jež ji zabezpečovaly. Ředitel mi sdělil, že mě nechá pár minut o samotě, než se vrátí, aby mi vysvětlil pravidla mého nového života. Dveře se za mnou s rachotem zámků zavřely. Konečně

profimedia-1047113404

Zdroj: Nicolas Sarkozy nastupuje do vězení. Foto: Profimedia

Dveře se za mnou s rachotem zámků zavřely. Konečně jsem byl sám. Prohlídka místnosti mi netrvala dlouho. Stačil jediný pohled. Dvanáct metrů čtverečních. Postel připevněná ke zdi pomocí vyztužených desek. Malý stůl ze světlého dřeva, sprcha, lednička, varná plotýnka, televize. Vše v jedné místnosti.[souvisejici]

Měl jsem štěstí, že jsem sám. Cela má dvě okna, každé zajištěné dvojitou soustavou mříží a pletiva. Okna se dokonce dala otevřít. Před okny bohužel stály mohutné plastové panely vysoké až tři metry. To mělo tu výhodu, že mě nikdo nemohl vidět, a nevýhodu, že jsem nemohl spatřit oblohu, letícího ptáka nebo strom. Nemohl jsem ani zjistit, jaké je počasí.

Text je ukázkou z knihy Nicolase Sarkozyho Zápisky z vězení (vydalo nakladatelství Práh, 2026).

Bestseller bývalého francouzského prezidenta a jednoho z nejmocnějších mužů světa, jehož zatčení vzbudilo mezinárodní rozruch a přepsalo dějiny.

Ukázky zveřejňujeme se souhlasem vydavatele i autora.

Když jsem se posadil na neustlanou postel, dostal jsem šok. Nikdy, ani na vojně, jsem nezažil tvrdší matraci.

Zůstal jsem tak chvíli sedět, v hlavě prázdno, ztracený v myšlenkách. Cítil jsem, že začínám být náchylný ke smutku. Začínal jsem se litovat. Rychle jsem pochopil, že ve vězení je třeba mít se na pozoru jak vůči ostatním, tak vůči sobě samému.

Musel jsem zbystřit, nepoddávat se melancholii, jinak bych zešílel zármutkem. Rozhodl jsem se ustlat si postel. Matrace byla nejen tuhá, ale také překvapivě těžká. Polštáře byly z podivného materiálu, možná z plastu, a přikrývky nehodné toho jména. Jakmile jsem ale postel řádně ustlal, cela hned vypadala lidštěji.

Vybalit si věci bylo snazší. S sebou jsem si vzal tuze málo. Řekl jsem si, že je to dobrá lekce a že až se dostanu ven, určitě si budu víc vážit svého domu, postele, materiálního pohodlí. Jinak byla cela čistá a dostatečně světlá. Člověk by si mohl připadat jako v levném hotelu, pokud by si odmyslel pancéřové dveře s průzorem a mříže. Kdykoli jsem se na ně podíval, zhoršila se mi nálada.

Když jsem chtěl celu vyvětrat, udeřil mě do uší ohlušující rámus. Přicházel ze dvora nebo z cel pode mnou. Jeden vězeň do mříží cely zuřivě bušil kovovým předmětem. Třískání trvalo několik minut. Znělo to výhrůžně. Vítejte v pekle! Okno jsem zase rychle zavřel. Na okamžik jsem si kladl otázku, jak v tomto nepřátelském prostředí přežiji.

Právě to se mi honilo hlavou, když se vrátil zástupce ředitele. Pokyny byly jasné: s nikým kromě dozorců jsem nemohl prohodit ani slovo. Z cely budu vyveden až poté, co správa ověří, že mi v cestě nestojí žádný vězeň.

Po tolika desetiletích setkávání s lidmi po celém světě mi tato nucená samota může prospět, pokud se mi podaří přizpůsobit se jí. Měl jsem bydlet sám se sebou na dvanácti metrech čtverečních. Zbývalo jen doufat, že rozhovory, které povedu se svým dvojníkem, budou poučné.

Předsevzal jsem si, že budu každý den cvičit. Den bez sportu si nedokážu představit. Do posilovny se toho mnoho nevešlo: veslařský trenažer, rotoped a běžecký pás. Místo bylo tak stísněné, že jsem se mezi stroji sotva protáhl. Po deseti minutách intenzivní aktivity se uvnitř udělalo horko a skoro se nedalo dýchat. Přesto mi ta místnost v dané situaci připadala jako opravdová oáza.

Ředitel mi navrhl, abych se šel projít na dvůr. Když mi vysvětlil, že je poměrně malý a oplocený i nahoře, vycházku jsem odmítl. Navíc mě varovali, že fotografové si pronajali byt s výhledem na zmíněný dvůr. O důvod víc, proč se vycházek zdržet.

Musel jsem se naučit zvládat jednotvárnost samoty a ticha. Nejlepším řešením bylo dát se do práce. Přesto jsem vytáhl jeden z čistých listů papíru. Sedl jsem si na nepohodlnou židli k malému pracovnímu stolu. Na okamžik se mi vybavila kancelář generála de Gaulla v Elysejském paláci, která mi pět let sloužila jako pracovna. Vzestup a pád.

A stal se zázrak. Napadla mě první věta a následovalo mnoho dalších. Pustil jsem se do psaní Zápisků z vězení. Psal jsem dlouhé hodiny. Odpoledne uběhlo rychle. Díky psaní jsem unikl od všeho, co mě obklopovalo. Byl to první okamžik klidu a vyrovnanosti.

Noci jsem se obával mnohem více než dne. Při vstupní prohlídce mi lékařka nabídla prášky na spaní a varovala: „První noc je pro nového vězně vždycky těžká.“

Byla naprostá tma. Řev venku se stupňoval. Slyšel jsem výkřiky a výhrůžky, které byly jednoznačně určeny mně. Denní dozorci odešli domů. Zůstal jsem sám.

Později jsem se dozvěděl, že v noci se v tomto zařízení, kde je umístěno jedenáct set vězňů včetně těch nejnebezpečnějších ve Francii, počet dozorců snižuje. To mě vzhledem k nepřátelské atmosféře příliš neuklidňovalo.

Reklama

Další články z HlídacíPes.org

Konec Sarkozyho vězeňského života: soud, gilotinový dvůr a první večeře na svobodě

Aleš Rozehnal: Mělo by České království přímého následníka, jak uvedl prezident?

KOMENTÁŘ. Prezident Petr Pavel na setkání s představiteli Českého královského institutu dostal otázku, zda...

Trump žaluje banku za zrušení účtů. Ta nyní promluvila o praní špinavých peněz

Americká banka Capital One, která v roce 2021 zrušila více než tři stovky bankovních účtů Donalda Trumpa a...

Investor Brůna: Ostrov, kde se rodily peníze. Jak vznikla americká centrální banka?

KOMENTÁŘ. Spojené státy zažívaly na přelomu 19. a 20. století opakované bankovní krize. Největší z nich,...

Svět ambiciózních dravců versus moudrost starších, kteří hybridní válce nepodlehli

KOMENTÁŘ. Po vydávání série textů, ve kterých jsem analyzoval asymetrickou válku s oligarchizací a nutnost...

Tento článek byl publikován ze zdrojů HlídacíPes.org

Články z HlídacíPes.org přinášejí hloubkové zpravodajství, investigativní práci a datově podložené analýzy, které sledují fungování veřejné správy, justice, médií i moci jako takové. Důraz je kladen na transparentnost, odpovědnost veřejných institucí a kontrolu politických i ekonomických vlivů ve...

Tvrdá postel, tenké zdi. První noc exprezidenta ve věznici La Santé

Plivou a močí nám do jídla, naříkají Rusové. Musel se vyjádřit i premiér

Pod slavnou mexickou pyramidou vede tajný tunel. Archeologové v něm hledali vstup do podsvětí, objevilo se něco zajímavějšího

Fotoaparát z roku 1954 přežil digitální revoluci. Analog se vrací ve světě dokonale hladkých fotek

KVÍZ: Žalud a kaštan pozná každý, ale co dřínku či moruši? Otestujte se, jak dobře znáte plody stromů

Kolik si v Česku vydělá opravář výtahů? Jeho měsíšní plat vám vůbec nebude dávat smysl