Po ukončení těžby se otevřela cesta k obnově areálu. Vydejme se tedy po stopách tohoto příběhu – od bývalého dolu přes Skalku až k zámku a kostelu sv. Václava v Mníšku.
Podnikneme-li výlet ve všední den, je četnost odjezdů autobusů ze Smíchovského nádraží výrazně vyšší. Odjezd je ideální mezi 8:30 a 10 hodinou. Nejlepší volbou je linka 320, která staví přímo před areálem bývalých Kovohutí Mníšek (zastávka Mníšek pod Brdy, Kovohutě). Linky 317 a 319 tam nestaví a musí se vystoupit o stanici dále (zastávka Mníšek pod Brdy, Pražská). Tam si lze případně nakoupit pití a něco na cestu v prodejnách Billa nebo Penny nacházejících se u stanice. Pásmová jízdenka pro seniora 65+ stojí u všech autobusových spojů 19 Kč. Pokud tedy vystoupíme až na Pražské, musíme pěšky po silnici projít pod dálnicí, na kruhovém objezdu zahnout doleva a jít silničkou rovnoběžnou s vedlejší dálnicí D4 až ke vchodu do areálu bývalé společnosti Kovohutě Mníšek, což trvá cca 10 minut. Pěšinku v areálu ke vstupu do bývalého dolu Skalka vysvětlí vrátný areálu. Vede směrem vpravo.
Historie hlubinné těžby železné rudy sahá až do roku 1746. Po roce 1824 důl vlastnila rodina hraběte Colloredo-Mansfelda. Ruda se zpracovávala ve Staré Huti u Dobříše. V roce 1914 důl získala Živnostenská banka, v roce 1938 se majitelem stala Pražská železářská společnost. Po roce 1966 bylo ložisko vytěženo. Důl je turisticky přístupný, prohlídku je ale třeba předem objednat. Podrobnosti včetně historie a současnosti dolu Skalka a fotodokumentace jsou na odkazu zde. Rozhovor s Igorem Gajduškem, vlastníkem dolu a předsedou společnosti Montánní společnost z. s., na kterou důl Skalka v roce 2004 stát bezúplatně převedl, si lze přečíst na str. 12 a 13 zde.
Další část výletu bude již jen pěšky. Po opuštění areálu přejdeme na protější stranu silnice a u prodejny Lidl podejdeme dálnici D4 (přístup do podchodu se hůře hledá) a ulicí Lhotecká kolmou na dálnici projdeme sídliště a dojdeme až na odbočku u oboustranných stanic autobusu 320 Mníšek pod Brdy – Sídliště (pokud nechceme navštívit důl, můžeme jet linkou 320 z Prahy rovnou až sem). Tam směrem doprava začíná lipová alej v ulici V Lipkách (zatím jsme z areálu ušli 1 kilometr). Cestou lze vpravo na kopci vidět vyčnívající věž kostelíku Máří Magdalény na Skalce, který je dominantou brdského hřebene. Lipovou alejí stoupáme mírně do kopce až na její konec, kde je naučný panel Železnorudný důl Skalka. Tam se musíme rozhodnout – doleva nás čeká delší cesta (cca 1,5 km), ale s pozvolnějším stoupáním, zprvu neznačená, která nás přivede na zelenou značku a pravotočivým obloukem nás dovede až do barokního areálu Skalka z levé strany přímo ke kostelíku Máří Magdalény (poutnickému přístřešku). Anebo mírně doprava prudce vzhůru vede kratší neznačená cesta s náročným stoupáním až přímo na cestu do areálu z druhé, pravé strany. Tam nás přivítá socha sv. Jana Nepomuckého.
Začneme-li obcházet areál z této pravé strany, neprodleně narazíme na zbytky bývalé hájovny a nad ní pak na občerstvení Dobrá vyhlídka. Kromě jednoduchých jídel zde mají i točené pivo, platit kartou lze však pouze přes QR kód, jinak hotově. Barokní areál Skalka tvoří tři objekty – kostelík sv. Maří Magdalény, klášter a rekolekční dům (poustevna), které jsou vzájemně vertikálou propojeny 14 kapličkami křížové cesty vedoucí do mírného kopce od kostelíku Máří Magdalény až k Poustevně na samém vrcholu Skalky. Tyto objekty byly vybudovány podle návrhu Kryštofa Dientzenhofera a dokončeny prakticky současně v roce 1694. Rekolekční dům bylo místo, kde mohli řeholníci nebo duchovní pobývat v ústraní a věnovat se modlitbě a duchovnímu cvičení. Za komunismu byla budova tak zdevastovaná, že z ní před rekonstrukcí zůstala jen torza obvodových zdí. Původní interiér se prakticky nedochoval. Město ji nechalo v roce 1994 zastřešit a kompletně rekonstruovat; rekonstrukce byla dokončena v roce 1996. Po rekonstrukci poustevnu využívalo Arcibiskupství pražské a až do roku 2012 dokonce sloužila jako přechodné sídlo kardinála Miloslava Vlka. Uvnitř poustevny je půlkruhově zakončený prostor (apsida) s barokní sochou Pieta od Jana Brokoffa, která byla původně umístěna v klášterní budově. Křížová cesta pochází z let 1755–1762. Nechala ji vybudovat hraběnka Benedikta Čejková. V letech 2014–2017 byly kapličky opraveny a do prázdných nik byly vloženy kamenné reliéfní prvky křížové cesty vytvořené kameníkem Martinem Mikulou v letech 2018–2019 (viz původní a opravený stav na obrázcích v galerii).
Vedle kostelíka ve svahu se nachází klášterní budova, kterou nechal vybudovat Servác Ignác Engel z Engelsflussu, majitel mníšeckého panství. Původně měla sloužit benediktinům, ti však klášter nakonec nepřevzali, a tak pak byli v roce 1762 na Skalku uvedeni františkáni. Klášter měl obytné prostory, chodby, sál a především refektář, tedy společnou jídelnu řeholníků, s obrazem od Petra Brandla „Kající se sv. Maří Magdaléna“ na stropě. Při pozdějším poškození kláštera byl obraz ze stropu v roce 1954 sejmut, přenesen na plátno a zachráněn. Dnes je originál umístěn v kostele sv. Václava v Mníšku. V roce 2021 byla na původní místo ve stropě kláštera instalována fotokopie v měřítku 1:1. Původní refektář nyní slouží jako galerie. Do 30. srpna 2026 je v ní výstava textilních obrazů „Falza?“ (v galerii tohoto článku je pár ukázek).
Úsek cesty areálem Skalka má turistické značení – zelená je součástí naučné stezky Říp – Blaník, červená je součástí svatojakubské cesty. V souvislosti s přetrasováním Všerubské větve Svatojakubské cesty tak, aby vedla přímo přes Skalku, byl vedle kostelíka instalován na konci září 2022 malý dřevěný poutnický přístřešek. A právě k tomuto přístřešku bychom došli, pokud bychom zvolili na konci lipové aleje delší cestu doleva po zelené turistické značce. V tom případě bychom areál Skalka obešli v opačném směru, než jak bylo již popsáno. A po této cestě (zelené značce) areál Skalka opustíme a sejdeme klesáním zpět k lipové aleji, tentokrát do její spodní třetiny, kde zahneme po zelené doprava a po ulici V Lipkách pokračujeme přes začátek aleje, kde jsme začínali u oboustranných stanic busu 320 Mníšek pod Brdy – Sídliště (až sem je to ze Skalky cca 45 minut, cca 2 km), stále po zelené dále až na silnici Skalecká a po ní do Mníšku. Nalevo budeme míjet zcela obyčejnou, nicméně funkční opravenou studnu, která z nejasných důvodů dostala název Lucie. Je u ní lavička, takže si lze případně odpočinout. Následuje mostek přes Bojovský potok, dále pak po levé straně budova pošty a hned vedle ní rodný dům Josefa Doubravy, biskupa královéhradeckého a sběratele umění. Dříve se budova nazývala „dům U Chotů“; bylo na ní ponechané čp. 3. V roce 2021 byla před domem odhalena informační tabule věnovaná Josefu Doubravovi a tomuto domu. O kousek dále je na opačné straně pomník obětem světových válek. Za křižovatkou silnic Skalecká a Pražská je na malém náměstíčku socha sv. Jana Nepomuckého (až sem je to dalších 10 minut). To už jsme v centru Mníšku a musíme se rozhodnout, v jakém pořadí navštívit pamětihodnosti okolo. Vlevo při pohledu zpět jsou vidět věže zámku Mníšek pod Brdy a přímo před námi kostel sv. Václava.
Historii barokně-renesančního zámku, který je na úvodním obrázku k tomuto článku, si lze přečíst zde. V galerii jsou moje snímky funkční kašny v zahradě za vstupem do areálu zámku a nádvoří zámku včetně menší kašny s barokní vodní symbolikou (bohatá fotodokumentace včetně vstupního portálu, erbů atd. je na odkazu zde). Nahlédnout jde do místnosti s výstavou esoterických obrazů a mandal Jany Janouchové. Informace pro návštěvníky, prohlídkové okruhy, vstupné a bohatá fotogalerie interiéru zámku je na odkazu zde. Bezplatně si lze prohlédnout zámecký park a zahradu. Jedna z cestiček podél zámeckých zdí vpravo od vchodu do zámku vede k zámeckému rybníku. POZOR, PŘÍLEŽITOST!!! 30. srpna a 27. září 2026 bude vstup do zámku na vybrané prohlídkové okruhy zdarma! Zpřístupněny budou návštěvnické okruhy I. První republika – repre, II. První republika – soukromé pokoje a V. Vyhlídka z věže. Bezplatnou vstupenku je třeba zajistit předem v online prodeji. Mimochodem v uvedených dnech budou vstupy zdarma na většině státních hradů, zámků a dalších památek ve správě Národního památkového ústavu NPÚ. Jejich seznam je na stránkách NPÚ.
Kostel sv. Václava je barokní, postavený v letech 1743–1756. Nechali ho vybudovat Unvertové, tehdejší majitelé mníšeckého panství. Vysvěcen byl 28. září 1756, tedy na svátek sv. Václava. Další informace se lze dočíst zde. Kostel je obklopen malým bývalým hřbitovem, který je sevřený barokní ohradní zdí se čtyřmi nárožními kapličkami. Vrátíme-li se na křižovatku silnic Skalecká a Pražská a zahneme do pravého oblouku ulice Pražská, objevíme tzv. Kamínkovník, malé veřejné místo určené pro putovní malované kamínky. Kousek za ním je strom, Lípa republiky vysazená slavnostně v listopadu 2018 při příležitosti 100. výročí vzniku Československa na zelené ploše vedle sochy F. X. Svobody, českého spisovatele, básníka a dramatika, na stejnojmenném náměstí. U paty lípy je pamětní kámen s cedulkou. A kolem dřevěné sochy mnicha po pár krocích výlet zakončíme na autobusové zastávce MHD. Do Prahy na Smíchovské nádraží se z náměstí vrátíme stejnými autobusovými linkami 317, 319 a 320, kterými jsme náš výlet začali. Inspirovat k výletům do Mníšku a okolí se lze také na odkazech zde a zde.