Prosím, ztište svět. O městském stresu, který běžně nevnímáme

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Ráno jsem se probudila docela brzo. Spánek ve vlastní posteli je po nějaké době vždycky sladký. Včera večer jsme se vrátili z parádní dovolené. Byl to nádherně klidný týden. Ani…

Prosím, ztište svět. O městském stresu, který běžně nevnímáme

Zdroj: Proboha!

Doba čtení 2 min

Článek byl publikován 17.08.2026 07:00

Ráno jsem se probudila docela brzo. Spánek ve vlastní posteli je po nějaké době vždycky sladký. Včera večer jsme se vrátili z parádní dovolené. Byl to nádherně klidný týden. Ani jednou jsme neslyšeli houkání sanitky, policie nebo hasičů. Slýchali jsme vlastně jen směšně tenorové kokrhání kohouta někde zdálky, štěkání psa, štěbetání sýkorek a šumění listů stromů ve větvích.

Po probuzení jsem vstala, uvařila jsem si kávu a zamyslela jsem se nad tím, co po týdnu mimo svou domácnost potřebuju. Prozkoumala jsem ledničku i spíž a věděla jsem to zcela přesně. No jasně, potřebuju nějakou zeleninu a ovoce, musím zajít na trh. Hodila jsem na sebe letní šaty a do proutěné tašky sbalila peněženku a klíče. Vyšla jsem z domu a zamířila na tramvaj.

Nastoupila jsem a jela přesně tři zastávky. Když jsem vystoupila na tramvajovém ostrůvku, zrovna měla auta zelenou. Z obou stran jely proudy vozidel, některá z tramvají výstražně zvonila, byl to chaos. Stála jsem na ostrůvku mezi desítkou lidí, zděšeně hleděla na semafor na přechodu pro chodce a uvědomovala jsem si ten hluk.

Padl na mne stres. Tolik kraválu! Obvykle jsem na město zvyklá a nebojím se. Umím se proplétat dopravou a možná jsem na přechodech někdy i drzá, ale po týdnu v tichu, klidu a samotě se mi věci zdají být jiné. Tísnivé. Tolik hluku. Tolik stresu. Pořád nějaká rozhodnutí.

Takhle já normálně žiju? Je to normální? Není divu, že bývám tak unavená, když procházím městem. Ono asi není běžné být v takovém hluku a tlaku. Neuvědomila bych si to, kdybych nestrávila týden v naprostém klidu a tichu. Stála jsem na tramvajovém ostrůvku a trnula. Bylo to naprosto divné a vyčerpávající.

Přešla jsem na ulici směřující k zeleninovému trhu a s košíkem v ruce se posunula k náměstí. Na trhu hluk nebyl. Tam smysly zachytávaly barvy, vůně a jiná úroveň vnímání.

Nikdy jsem si neuvědomila ten rozdíl. Existuje prostředí, kde je ticho jako základní stav. A nikdy mne nenapadlo, že ho tak strašně potřebuju. Neuvědomila jsem si, že to je základní úroveň, na které se pohybuju a bez níž nedokážu existovat.

Procházela jsem trhem a vybírala si zeleninu k nákupu. Pomalu jsem plnila svůj košík. Rajčata, papriky, okurky, mladá zelená cibulka. Pak jsem neodolala broskvím. A přiznávám, že ani švestkám. Prostě jsem koupila od každého trochu.

Pak jsem zahlédla vyzrálé meruňky. Ozvěny ráje? Ano. V mých představách se vznášely jak saláty, tak moučníky. Kdo by odolal? Ale přesto jsem pořád silně toužila po tichu, po té věci, kterou si člověk nemůže jen tak koupit. Ani na trhu.

Doma mě nutili skrývat vše nedokonalé. Takto se to podepsalo na mém životě

Reklama

Další články z Proboha!

V Jordánsku teroristé vraždili během pohřbu. Zemřelo devět lidí, včetně „lékaře chudých“

Ochrana nezávislosti, nikoli nekritická podpora. Proč se církve zastaly veřejnoprávních médií?

Podpora veřejnoprávních médií ze strany církví není výrazem stranické příslušnosti ani obhajobou každého...

Čtrnáct obětí pro Minotaura. Zvjagincev o společnosti, která mlčí, aby přežila

Ruský režisér Andrej Zvjagincev se ve filmu Minotaur, oceněném Velkou cenou poroty v Cannes, vrací ke...

Je Halloween opravdu pohanský? A proč nás tak rozčiluje?

Halloween zakořenil v anglosaském prostředí a dostal se i k nám. Obviňovat ho z podporování pohanství dnes...

Nemít svět plně k dispozici může být dobrá zpráva. Hartmut Rosa poprvé česky

Co všechno chceme mít pod kontrolou – a co tím ztrácíme? První kniha německého sociologa Hartmuta Rosy v...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Prosím, ztište svět. O městském stresu, který běžně nevnímáme

Prostřílel se na Západ. Zemřel druhý z bratrů Mašínů, vyznamenání se nedočkal

Tomáš Matonoha hubne před očima! Dva dny nejedl a přiznal pravdu o manželce

Veronika Arichteva po roce stále oplakává ztrátu dítěte: Herečka napsala na sítě dojemný vzkaz

Vždyť hrozí celé Evropě, nechápe Švéd návrat Rusů. Legenda vyzývá Čechy: Vyjádřete se

Těmto ženám svěřujeme to nejcennější. Která získá vaše srdce?