Při jejich prvním setkání se projevil jako dokonalý gentleman. Kupovala si právě u stánku zmrzlinu, a když jí prodavačka podávala kornout, zjistila, že platební karty neberou. A ona v peněžence nemá ani korunu v hotovosti. S omluvou ledovou sladkost vracela, když se za ní objevila ruka s padesátikorunou. Otočila se a spatřila krásného mladého muže s úsměvem od ucha k uchu. „Já to za slečnu zaplatím,“ prohlásil a mrkl na ni. Na chvíli ztratila řeč. Pak mu ale poděkovala a nabídla, že skočí k nejbližšímu bankomatu, aby mu zapůjčenou částku vrátila. To odmítl. Ale přece jen si vyžádal něco na oplátku – aby mu dělala společnost, než dopije svou ledovou kávu. To nemohla odmítnout. Ani nechtěla. Libor, jak se jí vzápětí představil, se jí totiž na první pohled líbil. A po dvaceti minutách, které spolu strávili příjemnou konverzací, měla pocit, že je do něj snad i zamilovaná.

Zdroj foto: Shutterstock
„Bylo to, jako bych ho znala roky. Vtipný, milý, galantní… A k tomu všemu i krásný! Doprovodila jsem ho k autu, mimochodem krásnému, a on mě požádal o telefonní číslo. Srdce mi málem vyskočilo z hrudníku. Ozval se ještě ten večer. Za pár dní mě vyzvedl na další schůzku. Tentokrát už šlo o skutečné rande se vším všudy. Kino, večeře, bar… Všechno až neskutečně dokonalé. Bylo mu sedmadvacet, pracoval jako realitní makléř a podle všeho se mu dařilo skvěle. Ne že by mi právě o tohle šlo, ale o peníze rozhodně nouzi neměl. Nemohla jsem být šťastnější! Skvělý chlap a navrch ještě schopný ženu zajistit. Takového nepotkáte na každém rohu. Začali jsme spolu chodit a já už v duchu plánovala společnou budoucnost,“ popisuje Sylva, která neměla svému novému příteli co vytknout. Choval se k ní ukázkově. Dokonce měla pocit, že ji až rozmazluje.
„Vyzvedával mě z práce, zval na večeře, bral s sebou na různé výlety… Připadala jsem si vedle něj jako nějaká princezna. Kdybych ho neznala, řekla bych, že takhle dokonalý chlap snad ani nemůže existovat. A já ho našla!“ dmula se pýchou Sylva. Jenže pak přišlo nepříjemné rozčarování.
Šla do kavárny koupit kávu, zatímco Libor čekal v autě na parkovišti. Jenže sotva vešla dovnitř, uvědomila si, že její peněženka zůstala v bundě na sedačce spolujezdce. „Rychle jsem zase vystřelila ven, že pro ni doběhnu, když k mým uším dolehl děsný řev. Podle hlasu to byl můj přítel. Úplně se mi zastavilo srdce. Takhle hulákat jsem ho nikdy neslyšela. Muselo se stát něco příšerného, napadlo mě. Sotva jsem ale popošla blíž, zahládla jsem příčinu jeho hněvu. Byla to starší paní v důchodovém věku. Stála s nákupním vozíkem u svého vozu, který parkoval hned vedle toho našeho, a cela vyděšená na Libora zírala. Ten byl jako vyměněný. Ruce zaťaté v pěst, zamračený a sprostě na ni křičel, že je nesvéprávná kráva. A ať se k jeho autu vůbec nepřibližuje. Nebyla jsem schopná udělat ani krok dopředu. I já se ho najednou začala bát, přestože jeho hněv vůbec nebyl směřovaný na mě. Po chvilce si mě všiml. Zarazil se a hodil ve svém výlevu zpátečku. Ta paní zaparkovala nákupní vozík o kus dál, nasedla do auta a popojela, aby si naskládala nákup do kufru,“ popisuje Sylva děsivý zážitek. Když se konečně odvážila dojít k autu, Libor dělal, jako by nic. Jen už o dost klidnějším tónem prohodil, že mu málem odřela lak. Vozík jí ujel a ona ho jen tak tak stihla zastavit.
Ten den už se nedokázala vůbec uvolnit. V hlavě stále slyšela Liborův nepříčetný řev. Brzy se ze schůzky omluvila, že má ještě moc práce. „I kdyby mu auto odřela, není to přece důvod být na někoho takhle sprostý. Navíc na paní, která by mohla být jeho matkou. A když dokáže takhle křičet na ni, nebude se časem právě takhle chovat i ke mně? Přemýšlela jsem nad tím celou noc. A ráno jsem mu řekla, že je mezi námi konec. I důvod – jeho nevhodné chování k té cizí ženě. Absolutně nechápal, o čem to mluvím. Prý že ke mně se choval vždy hezky. To ano! Jenže co když jen zatím… Možná jen dělám z komára velblouda, jak říká. Jenže moje červená kontrolka, která se mi rozsvítila v hlavě, už mi nedovolí bezmezně mu věřit a vážit si ho. Co když nešlo jen o bezvýznamnou událost, jak tvrdí, ale o jeho pravou tvář, kterou se snaží dobře skrývat?“ dodává zklamaně.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Každý z nás má své klady i slabá místa. Nelze však negativně odsoudit celou osobnost podle temné části, která se objeví při správném spouštěči negativních emocí. Rozumné však je uvědomit si, že i tato neatraktivní část projevu a reakce patří do komunikačního repertoáru druhého člověka. Sylva intuitivně i rozumně vyhodnotila rizika, která se skrývala za maskou dokonalého gentlemana.
Pojem „pravá tvář“ je velmi zjednodušující pojem. Máme mnoho různých tváří, které souvisí s našimi životními rolemi. Například direktivní majitel firmy může být něžným a laskavým otcem, obávaná ostrá učitelka může být doma ustrašenou, poddajnou manželkou apod. Mnoho lidí nemá dostatečně zreflektované své temné či slabé stránky a díky tomu, že jsou potlačovány a skrývány, nabírají v nestřežených okamžicích svou sílu. Rozpoznání a následné přijetí, které umožňuje mít své emoce pod kontrolou, mimo jiné nabízí právě psychoterapie. Být vnímáni jako „značka ideál“ je snadné v komfortních situacích, kdy máme své emoce pod kontrolou. A to obzvláště v počátcích vztahu, kdy jsme zamilovaní. Postupem času, kdy kouzlo zamilovanosti opadá, klesá i sebekontrola emocí. Sylva se seznámila s emoční reakcí Libora v situaci, kdy byl ohrožen jeho majetek, navíc s neúctou ke starší ženě.
Tato situace poskytla informaci o partnerově neschopnosti korigovat své emoční projevy ve chvíli ohrožení a vzteku. A ve vztahu se tyto situace zkrátka časem objevují. Alkohol je dalším pravdivým ukazatelem potlačených emocí. Pokud se máme rozhodnout sdílet svůj život s druhým člověkem, je třeba ho vnímat komplexně. Tedy i s vědomím jeho „temné části“, se kterou by měl ideálně pracovat.
Bc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi.
Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články