Rodák ze Svatého Kříže svých vítězství dosáhl v řadách britské 1. peruti, specializované na noční stíhání, nikoli u některé ze tří československých perutí. Pilot byl přezdívaný "Kut", po řadě velmi riskantních nočních přepadových misí na jaře 1942 si vysloužil přezdívku "Nigh Hawk - Noční jestřáb". Létal tehdy za úplňkových nocí do francouzského vnitrozemí, kde útočil na bombardéry Luftwaffe v okolí jejich letišť, popisuje skupina Čeští RAFáci. Rok po válce se usadil v Británii, kde v srpnu 1959 nečekaně zemřel na infarkt.
Pilot měl sice větší štěstí než jeho spolubojovníci z RAF, kteří byli po únoru 1948 vyhozeni z armády nebo dokonce skončili v komunistických žalářích, předčasná smrt ale způsobila, že se lidé v Československu s jeho osudy seznamovali jen pomalu. Přitom již za války se excelentní noční stíhač Kuttelwascher, který v britských službách dosáhl osmnácti sestřelů, stal hrdinou propagandistického komiksu a v polovině 80. let minulého století vyšla v Británii letcova biografie.
Emigroval v roce 1939 po Mnichovu Z Vysočiny byli ve službách u 313. perutě RAF také Josef Gutvald z Třeště, Jaroslav Hloužek z Jackova u Moravských Budějovic, Jan Laška z Německého Brodu, Bohuslav Mráz z Bořetína u Pelhřimova, Stanislav Rejthar z Kuroslep u Náměště nad Oslavou, Jaroslav Řehoř z Luk nad Jihlavou, Antonín Vendl ze Skřivánku u Německého Brodu a Karel Vykoukal z Chotěboře. Jen tři z nich se dožili konce války.
Česká verze životopisu Noční jestřáb se v knihkupectvích objevila v roce 1993, v té době ještě žila řada přímých účastníků bojů, kteří po letech zákazů konečně mohli podávat svědectví o svých činech. Osudy hrdinů jako byli František Peřina nebo František Fajtl se přitom od značné míry shodují s tím, co prožil Kuttelwascher. Například létání se všichni upsali už za první republiky a konec 30. let strávili v pilotních kabinách československých bojových letounů.
Karel Kuttelwascher patřil k velké skupině letců, kteří po Mnichovu už během roku 1939 zamířili do emigrace. Přes Polsko se dostal do Francie, kde nejprve jako jeden z mnoha vstoupil do Cizinecké legie - a dokonce absolvoval tvrdý pěchotní výcvik v severní Africe. Teprve po vypuknutí války francouzské velení zařadilo zkušené Čechoslováky do řad svého letectva. A muži, kteří se konečně dočkali příležitosti bojovat s Němci, se jim odvděčili skvělými výsledky.
Například František Peřina dosáhl během bojů ve Francii jedenácti sestřelů, to bylo jen o jeden méně než československý rekordman Alois Vašátko, Kuttelwascher pak v řadách Armée de l'Air poslal k zemi nejméně dva nepřátele. Možná jich ale bylo více, záznamy o činnosti československých pilotů ve francouzských službách jsou totiž často neúplné. Po zhroucení Francie odletěl do Afriky, odkud pokračoval lodí do Británie.
Noční sekáč létal bez radaru Do řad RAF byl Kuttelwascher oficiálně přijat 14. srpna 1940 a o necelé dva měsíce později poprvé usedl do kokpitu Hawkeru Hurricane. První německý stroj - stíhačku Messerschmitt Bf 109 - sestřelil 8. dubna 1941 nad kanálem La Manche a do června mu velení připsalo ještě dvě další vzdušná vítězství. V létě 1941 ale byla britská 1. peruť, v níž Kuttelwascher sloužil, stažena z boje a věnovala se výcviku nočního stíhání, které nakonec českého pilota proslavilo.
Do pronásledování německých bombardérů se jeho jednotka zapojila 1. dubna 1942 a Kuttelwascher si hned připsal první vítězství, když k zemi poslal Junkers Ju 88. Na hurricanu s označením JX-E, na jehož příď si nechal vymalovat žlutou kosu překrytou červeným praporem s nápisem Night Reaper (Noční sekáč), pak během pouhých tří měsíců dosáhl patnácti sestřelů. Jeho letadlo přitom nebylo vybavené radarem a "Kut" se tak ve svitu měsíce mohl spoléhat jen na své oči.
Akce nazvané Night Intruder (Noční vetřelec) přitom na piloty kladly extrémní nároky, z akcí se vraceli naprosto vyčerpaní. Karel Kuttelwascher přesto v noci ze 4. na 5. května 1942 dokázal sestřelit tři nepřátelské stroje Heinkely He III během pouhých čtyř minut. „Tři se mi jednou podařilo dostat za noc. To byla výjimka, teď už jsou Němci opatrní,“ svěřil se ještě v průběhu války. Posledního ze svých vítězství dosáhl 2. července 1942. Krátce poté se nechal přeložit k 23. peruti, která dostala nové de Havillandy Mosquito.
VIDEO
S dvoumotorovým "dřevěným zázrakem" ale už žádného vítězství dosáhnout nestihl, začátkem října 1942 jej totiž z bojových akcí odvolali a zbytek války strávil v zázemí. Působil u Inspektorátu československého letectva, nějaký čas verboval krajany v Americe a školil americké a kanadské letce. Konec války zastihl Kuttelwaschera v roli zalétávacího pilota.
Z Československa se vrátil do Británie Do vlasti přiletěl i s anglickou manželkou a třemi dětmi kvůli politickým tlakům až v srpnu 1945, uvádí skupina Čeští RAFáci. Znepokojoval ho ale rostoucí vliv komunistů, proti kterým byl v opozici, v květnu 1946 vystoupil z armády a odletěl zpět do Británie za manželku Ruby, která i s dětmi odcestovala již v lednu toho roku.
Jako zkušený pilot, který za války létal kromě stíhaček i s bombardéry a dopravními stroji, si už v listopadu 1946 bez problémů našel práci u aerolinek. Do Československa se Karel Kuttelwascher podíval ještě v září 1947, pak už nikdy. V roce 1951 se rozvedl, o čtyři roky později začal podnikat, dál ale létal a v lednu 1956 získal britské občanství. V létě 1959 odjel válečný hrdina na dovolenou do Cornwallu, ze které už se nevrátil. První infarkt 13. srpna ještě přežil a byl převezen do nemocnice, druhému o čtyři dny později ale už podlehl. Bylo mu pouhých 42 let, počátky pozdější srdeční nemoci jsou zřejmě z extrémního stresu při nočních operacích za války. „Muž, který v noci létal sám, také v noci zemřel osamocen,“ říká Josef ´Joe´ Vochyán , který se o letectví včetně historie zajímá.
Kuttelwascher byl pevné nekompromisní povahy, nadprůměrně inteligentní a chtěl se neustále zlepšovat. Jako jediný Čechoslovák obdržel za své mimořádné výkony ještě během války dvakrát britský Záslužný letecký kříž DFC, s celkem dvaceti jistými vítězstvími je naším nejlepším stíhačem. Dále získal pětkrát Čs. Válečný kříž, čtyřikrát Čs. Medaili Za chrabrost, francouzský Corix De Guerre a další ocenění. Za celou kariéru pilotoval šedesát typů letadel, v záznamech nemá jedinou nehodu.
V roce 1998 mu prezident Václav Havel udělil Medaili Za hrdinství in memoriam a o dva roky později ho spolu s dalšími veterány povýšil do hodnosti brigádního generála. V roce 2016 mu prezident Miloš Zeman udělil Řád Bílého lva I. třídy. Ve Svatém Kříži má pomník a na rodném domě pamětní desku.
VIDEO