Pohádka o zakleté čajové růži a kouzelné peřině z červánků

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Kdysi dávno, v krajině, kde se ráno rodilo z rosy a večer se ukládalo do dlaní větru, stála zahrada. Nebyla to ledajaká zahrada – rostly v ní květiny, které zpívaly, když se jich dotkl paprsek slunce, a šeptaly, když se přehnala bouřka.

Pohádka o zakleté čajové růži a kouzelné peřině z červánků

Zdroj: Pohádky bez konce - Čeština

Doba čtení 2 min

Článek byl publikován 09.10.2025 09:49

Pro poslech audio článku se přihlaste.

Uprostřed té zahrady rostla čajová růže. Jemná, bledě růžová, vonící po teplém medu a čaji s kapkou citronu. Ale byla zakletá. Každé ráno se rozvíjela do květu, a každou noc, když padla tma, se proměnila v dívku.

Jmenovala se Tea. Měla vlasy barvy ranního světla a oči, v nichž se odrážely hvězdy, které ještě nestihly zmizet. Byla dobrá, ale smutná – neboť kouzlo, které ji poutalo, mohlo zlomit jen ten, kdo jí přinese peřinu ušitou z červánků.

Jenže kde ji vzít?

Jednoho dne tudy procházel mladý tulák jménem Elias, který nosil kapsy plné drobných kamínků a příběhů. Všude, kam přišel, vyprávěl lidem sny, které si sami netroufli snít. Když spatřil dívku, která se při západu slunce pomalu měnila v květ, pochopil, že jeho cesta má najednou cíl.

„Kdo tě to zaklel?“ zeptal se tiše. „Samota,“ odpověděla. „A možná i zapomenutí. Všichni chtěli trhat květy, ale nikdo se nezajímal, co cítí růže, když zůstane bez listu.“ Elias se usmál. „Pak ti přinesu červánky – peřinu, která tě zahřeje, i když svět zapomene.“

Cestoval dlouho. Vylezl až na nejvyšší vrchol Hory ticha, kde červánky usínaly na obloze. Tam se setkal s vílou Svítánkou, která každý den roztírala barvy nového rána po nebi. „Potřebuji z červánků ušít peřinu,“ prosil ji.
„To není tak snadné,“ odpověděla. „Červánky se dotknou jen těch, kdo nikdy nelžou, ani sobě.“

Elias sklopil hlavu. „Lhal jsem někdy? Možná, když jsem tvrdil, že už nikdy nebudu doufat.“ Svítánka se usmála a dotkla se jeho srdce. „Právě proto si ji zasloužíš.“

Z pramenů oblohy spustila nitky světla – růžové, zlaté a stříbrné – a Elias ušil peřinu z červánků, lehkou jako dech první písně ptáků.

Když ji přinesl zpátky do zahrady, čajová růže už se chystala zavřít okvětní plátky do spánku. Elias ji zabalil do peřiny a řekl: „Ať tě teď zahřeje všechno, co je mezi dnem a nocí – to, co bývá nejkrásnější a nejkřehčí.“

V tu chvíli se kolem nich rozlila záře. Červánky se vlnily po zahradě, rosa se proměnila v perly a zpěv květin zněl jako sbor nebes. Tea otevřela oči – a už se neměnila v růži. Stala se člověkem, ale v jejím dechu navždy zůstala vůně čaje a světla.

Od té doby se o ní vypráví, že kdo v noci přivoní k čajové růži, může zaslechnout jemný šepot: „Nikdy se neboj doufat. I z nejjemnějších červánků se dá ušít peřina, co zahřeje tvé srdce.“

A když někde po světě zůstane zapomenutá duše, víla Svítánka jí prý zabalí sen do malé, neviditelné peřiny z ranního světla – jen aby se jí zdál o trochu krásnější sen.

🌅 Konec? Možná. Anebo jen začátek dalšího červánkového povídání…

👽 Přečtěte si i další Pohádku o mimozemšťanovi Tilu, který spadl z hvězd na Zem

Reklama

Další články z Pohádky bez konce

Pohádka o sově Ofélii, která každou noc četla měsíční svit ve studánce jako knihu

Pohádka o čarodějném kotlíku, který odmítal vařit kouzelné lektvary a chtěl dělat jen rajskou polévku

Čarodějka Kornélie si koupila velmi drahý kouzelný kotlík. Podle návodu měl umět elixír neviditelnosti,...

Pohádka o zvonku na staré bráně ze šlehačky a karamelu, který zazvonil jen tehdy, když přicházel někdo, kdo potřeboval trochu sladkého pohlazení

Na konci úzké uličky stála zvláštní brána. Sloupky měla z karamelu, oblouk z čokolády a nahoře se držela...

Pohádka o cukráři Bonifácovi, kterému perníčky po zavírací době utíkaly z pekárny

Cukrář Bonifác pekl nejlepší perníčky ve městě. Srdíčka, hvězdy, koníky, kočky i domečky. Jenže každé ráno...

Pohádka o černém koni Orionovi, který běhal po obloze a pod jehož kopýtky se rodily nové hvězdy

Kůň Orion neběhal po loukách. Běhal po obloze. Každou noc vyrazil z východu k západu a pod jeho kopyty se...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Pohádky bez konce

Web nabízí pestrou sbírku pohádek plnou fantazie, kouzelných bytostí, dobrodružství i laskavého humoru. Čtenáři zde najdou klasicky laděné příběhy i modernější pohádky, které baví, poučí a inspirují. Texty jsou psané čtivě a srozumitelně, takže potěší děti, které pohádky poslouchají nebo čtou...

Pohádka o zakleté čajové růži a kouzelné peřině z červánků

„Bůh je dobrý.“ Lékárník vyrazil k troskám vlaků. To, co tam viděl, ho zasáhlo

Věra Komárová po vyhazovu z Dermacolu zuří. Manžel jí vypnul e-maily i karty

Balet vypadá lehce. Ve skutečnosti je za ním bolest, síla a disciplína, kterou z hlediště skoro nevidíš

Pět koz obsadilo český kopec. Turisté jsou nadšení, ochránci přírody řeší vážný problém

„Ježíš, nekoukej se na mě tak!“ Šárku Krausovou beze stínu studu balil strýc Lukáš Vaculík