2 min

Pohádka o kocourovi, který miloval sýr

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Kdysi dávno, v městečku zvaném Strouhankov, žil kocour jménem Matýsek Čedárek. Nebyl to obyčejný kocour – měl hebký šedý kožich, oči jako dvě kapky jantaru a nosánek tak citlivý, že dokázal zachytit vůni sýra na vzdálenost čtyř ulic a jedné pekárny.

Pohádka o kocourovi, který miloval sýr

Zdroj: Pohádky bez konce - Čeština

Matýsek nemiloval ryby, ani šunku, ani ty divně chrastivé granulky, co mu dávala paní domácí. Matýsek miloval sýr. A ne jen tak ledajak. Byl to znalec, gurmán, a milovník sýrů z povolání.

Ráno začínal malým kolečkem goudy, po obědě si dopřával ementálovou siestu a večer… večer se oddával slaboučkým lízancům čedaru, který nechával roztát na jazyku, až mu oči blahem přivíraly víčka. Kdyby někdo někdy napsal encyklopedii sýrových milovníků, Matýsek by měl vlastní kapitolu. A možná i obálku.

Jenže Strouhankov měl jedno tajemství.
Na kraji města stál dům, o kterém se vyprávělo, že v noci září žlutavým světlem a voní jako sto pecí plných roztaveného sýra. Říkalo se mu Sýrová vila. Nikdo nevěděl, kdo v ní žije, a nikdo se k ní neodvážil přiblížit – kromě Matýska. Protože láska k sýru je mocnější než strach.

Jedné noci, kdy měsíc vypadal jako obrovská koule mozzarelly, se kocourek vydal na cestu. Kradl se zahradami, přeskakoval ploty a tiše mňoukal melodii, kterou si zpíval vždy, když očekával velkou sýrovou odměnu.

Když dorazil k Sýrové vile, dveře se samy pootevřely. A uvnitř…
Uvnitř seděla Sýrová čarodějka Mildora, drobná dáma s vlasy připomínající špagety a s pláštěm, který voněl jako starý eidam.

„Tak tys ten slavný kocour,“ pronesla. „Ten, který každý večer sedí na komíně a zpívá ódu na čedar. Já tě slyším až do sklepa.“

Matýsek přikývl a ocas mu kmitl tak, že by se na něm dala vyšlehat smetana.

Mildora se usmála.
„Dobře tedy. Mám pro tebe zkoušku. Pokud ji zvládneš, splním ti jedno sýrové přání.“

A před Matýska položila tři kouzelné sýry: Šepotavý camembert, který umí povídat příběhy. Hopsavý hermelín, který poskakuje, kdykoli zjistí lež. Zakletý čedar, který dokáže rozeznat čisté srdce.

„Smíš si vzít jen jeden,“ řekla Mildora.

Matýsek si je dlouho prohlížel. Camembert ho lákal vyprávěním, hermelín by byl skvělý na odhalování kočičích podvodníků… ale čedar… čedar promlouval k jeho srdci.

Dotkl se ho tlapkou a čedar jasně zazářil.

„Vybral sis správně,“ usmála se čarodějka. „Tenhle čedar přináší nejen výjimečnou chuť, ale i dar — kdo ho sdílí, tomu se vrátí radost v dvojnásobku.“

A tak se stalo, že Matýsek se vrátil domů, položil si čedar do pelíšku a rozhodl se o něj podělit s každým, kdo měl chuť na maličkou sýrovou radost: s paní domácí, s pošťákem, s ježkem od sousedů, dokonce i s vrabcem, který mu normálně krade granulky.

A víš co?
Ten večer poprvé v životě zjistil, že sýr chutná ještě lépe, když se nejí sám.

A od té doby se ve Strouhankově říká:
„Kdo má odvahu sdílet sýr, ten má srdce stejně měkké jako fondue.“

Pohádky bez konce

Pohádka o kouzelných botách a měsíční sklenici

Pohádka o mimozemšťanovi Tilu, který spadl z hvězd na Zem

Pohádka o malém mráčku, který se bál dělat déšť, a holčičce Sáře, která mu půjčila odvahu

Reklama

Další články z Pohádky bez konce

Pohádka o baletce Evelínce, která bydlela na víčku hrací skříňky, a kouzelném zvonku, jenž rozezněl i to, co už skoro umlklo

Pohádka o hloupé husopasce Stázičce, která dostala k narozeninám mikroskop a uviděla svět, jaký ostatním unikal

Na kraji vesnice Chlumín, tam, kde cesta přecházela v louku a louka v mokřinu plnou rákosí, bydlela malá...

Pohádka o zrcadle, které ukazovalo vždy jen ryzí pravdu, i když se na ni nikdo neptal

V městečku Stříbroles, kde se domy leskly po dešti jako čerstvě umyté jablko a na náměstí rostla stará lípa...

Pohádka o pihaté andělce v pruhovaných punčochách, která uměla mluvit se želvami a naslouchat času pomaleji než ostatní

Nad mořem, které se každý večer lesklo jako rozlitý cín a každé ráno se tvářilo, že začíná úplně od...

Pohádka o babičce Marince a jejím kouzelném šátku, který uměl zašívat smutek

Na konci vesnice Lipová stála malá chaloupka s modrými okenicemi.

Tento článek byl publikován ze zdrojů Pohádky bez konce

Web nabízí pestrou sbírku pohádek plnou fantazie, kouzelných bytostí, dobrodružství i laskavého humoru. Čtenáři zde najdou klasicky laděné příběhy i modernější pohádky, které baví, poučí a inspirují. Texty jsou psané čtivě a srozumitelně, takže potěší děti, které pohádky poslouchají nebo čtou...

Pohádka o kocourovi, který miloval sýr

Tohle už Kreml nenahradí. Ruské letectvo utrpělo další klíčovou ztrátu

Česku roste ultra síla. Totální démon, diví se svět tenistovi, který láme rekordy

Na pláži našli mrtvého muže s tajemným vzkazem. DNA odhalila podivný příběh

Honoráře neutrácel, ale odkládal. Pavel Kříž dnes vlastní dům s dvanácti nájemními byty

V lidské DNA se skrývá „startovací tlačítko“ genů. AI pomohla přečíst jeho pravidla