Některé z těchto celebrit dnes výrazně hubnou a místo obdivu se dočkávají kritiky. Fanoušci jim vyčítají, že zradily ideály, které samy pomáhaly budovat. Proč nám vlastně tolik vadí, když někdo změní názor, nebo možná jen konečně udělá to, po čem vždycky toužil?
Ještě nedávno jsme podobné ženy potřebovaly. V době, kdy módní průmysl, Hollywood i sociální sítě nabízely především jeden typ krásy, vysokou, štíhlou ženu s téměř dokonalými proporcemi, představovaly vítanou alternativu. Rebel Wilson si ze své postavy dokázala udělat přednost, Melissa McCarthy bořila stereotypy v Hollywoodu, Amy Schumer otevřeně vtipkovala o ženských nedokonalostech a Meghan Trainor zpívala o tom, že nemusíme mít velikost nula. Najednou tu byly celebrity, které nevypadaly jako modelky, ale jako ženy, které potkáváme každý den. A právě v tom spočívala jejich síla.
Dnes se ale karta obrací. Rebel Wilson prošla výraznou proměnou, Meghan Trainor se objevuje s podstatně štíhlejší postavou, Amy Schumer otevřeně mluví o svém hubnutí a Melissa McCarthy je rovněž terčem pozornosti kvůli změně vzhledu. Do debaty navíc vstupují moderní léky na hubnutí, například přípravky ze skupiny GLP-1, které zásadně proměnily možnosti léčby obezity. Hubnutí už pro řadu lidí nemusí znamenat jen nekonečný boj s hladem, odříkáním a jojo efektem. A celebrity, které dříve reprezentovaly krásu plnějších tvarů, najednou objevují svět, v němž se jim daří být štíhlejší.
Není přitom fér automaticky předpokládat, že všechny tyto ženy vždy tajně toužily být hubené nebo že za jejich proměnou stojí výhradně léky. Každá má svůj příběh, zdravotní důvody i osobní motivaci. Přesto se nabízí trochu nepříjemná otázka, nebyla některá z nich zastánkyní body positivity také proto, že v tehdejších podmínkách jinou možnost neměla? Je možné, že i ženy, které veřejně oslavovaly své křivky, si někde v koutku duše přály vypadat jinak. Přijetí vlastního těla totiž nemusí znamenat, že člověk nemůže toužit po jeho změně.
Paradoxní je především reakce veřejnosti. Zatímco dříve jsme ženy kritizovali za to, že jsou příliš tlusté, dnes je někteří kritizují za to, že jsou příliš hubené. Jako by jejich tělo nikdy skutečně nepatřilo jim, ale nám, jejich fanouškům, sledujícím, obdivovatelům a kritikům. Vyčítáme jim zradu, protože jsme v nich viděli důkaz, že i s větší konfekční velikostí lze být krásná a sebevědomá. Jenže body positivity by přece měla znamenat svobodu rozhodovat o vlastním těle, nikoliv povinnost zůstat za každou cenu v jedné velikosti. Pokud chceme respektovat plnější ženské tvary, měli bychom respektovat i rozhodnutí ženy zhubnout.
Možná nás ale na celé proměně zneklidňuje ještě něco jiného. Postupně přicházíme o celebrity, které vypadaly jako my. Ženy, které nebyly dokonalými instagramovými siluetami, ale připomínaly nám, že nemusíme být štíhlé jako modelky, abychom měly právo cítit se dobře. A tak se možná pomalu vracíme do éry, kdy je štíhlost znovu jednou z největších hodnot ženské krásy. Tentokrát navíc s pomocí moderní medicíny, která ji činí dostupnější než kdy dříve. Otázkou zůstává, zda jsme se skutečně naučili přijímat ženská těla ve všech podobách, nebo jsme jen na chvíli vyměnili jeden diktát krásy za druhý.
Zdroj: NY Post, Yahoo, Finance, Womans Health Magazine, ICI, Yahoo
Související články