4 min

Nostalgie? Ne, obyčejná láska k bližnímu. Proč bychom měli chránit evropský venkov

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Zdroj: Proboha!

Básník, esejista a filmový režisér Pier Paolo Pasolini zasvětil velkou část svého díla tomu, aby ukázal postupné odcházení a mizení rurálního světa – světa zemědělců, sadařů, řemeslníků, rybářů a všech lidí, kteří nějakým způsobem obdělávali zemi. Pasolini vtělil tento mizející obraz do svých básní a filmů, a tak není divu, že je jeho dílo dodnes reflektováno i katolickou teologií.

Zásadní Pasoliniho myšlenka spočívá v tom, že Ježíš, který pocházel z prostého, dnes bychom řekli dělnického prostředí, používal ve svém životě a svém díle slova, výrazy a obrazy venkovského světa. Přetlumočit jádro Kristova vykupitelského příběhu do jazyka městského člověka je pro všechny církve a teologie výzvou.

Pasolini nebyl nějaký nostalgik, který by fňukal nad ztraceným světem svého mládí. Jako levicově orientovaný intelektuál si uvědomoval, že Ježíš a raná církev vyjadřují něco, o co jde každému, kdo usiluje o spravedlivější podobu světa. Pasolini pochopitelně věděl, že určitá míra industrializace pomůže všem – i malým pěstitelům, rybářům a řemeslníkům.

Smrt ho zkoušela čtyřikrát. Odešel muž, který ukázal světu, že žádné postižení neznamená konec

Destrukce rurálního světa je destrukcí kultury v jejím základu

Jenže postupná „amerikanizace života“, jak říkal poválečné proměně ekonomiky a společnosti, vzala nemalé části obyvatel jižní Evropy to nejdůležitější – možnost žít a živit se tak, jak nejlépe umí, a přitom se starat o svou krajinu, kulturu, zvyky a obyčeje. Jinými slovy, nastal zlom, kdy zprvu obyčejní a chudí lidé, a později vlastně skoro všichni, byli nuceni opustit svá povolání, odejít z domova a zpřetrhat vazby, které jejich předci vytvářeli po staletí.

Když se Pasolini – a ve španělském světě třeba Pedro Almodóvar – vraceli na jih, aby zaznamenali, čím tamní lidé trpí, čtenáři jejich textů a diváci jejich filmů pochopili, že tahle destrukce rurálního světa je vlastně destrukcí kultury v jejím základu. Člověk, který nikomu neubližuje, ale naopak pracuje na své vinici, v sadu, na poli, na moři nebo něco malého vyrábí, byl nucen pod společenským tlakem začít tak jako ostatní hromadit věci, které nepotřebuje, a šetřit na to, čeho se nakonec stane otrokem.

Pasolini a Almodóvar, dva pohledy na mizející jih
Ačkoliv je dělí jedna generace a odlišný filmový jazyk, italský režisér Pier Paolo Pasolini a španělský tvůrce Pedro Almodóvar sdílejí stejnou fascinaci: tradičním venkovským jihem Evropy, který nemilosrdně drtí moderní dravý kapitalismus a konzumní způsob života.
Almodóvar: Svět matek, rituálů a solidarity
Španělský oscarový režisér se ve svých filmech (např. Volver) neustále vrací do rodného vyprahlého regionu La Mancha. Zatímco muži v jeho příbězích často selhávají nebo odcházejí do měst za ziskem, venkov v Almodóvarově podání drží pohromadě ženy – matky a babičky. Je to svět sousedské solidarity, kde se žije v rytmu starých rituálů, pečení koláčů, péče o hroby a přirozené, hluboko zakořeněné lidové spirituality.

Jen tak být a pracovat a prožívat rodinný a duchovní život v místě, kterému se říká domov, přestalo být snadné. Kdo může dnes dělat to, k čemu se cítí povolán, a žít svůj malý velký život na místech, která mu nesebere například overturismus vymknutý z kloubů? Jak se stalo, že lidská práce začala být hodnocena jen podle toho, kolik generuje zisku a jak cool zrovna je?

Pasolini, autor slavného filmu Evangelium podle Matouše, který se točil ve venkovských oblastech, byl sice v rozporu s tehdejší podobou římskokatolické církve, ale jako málokdo z intelektuálů té doby hledal, co nám ještě může říct Ježíšovo evangelium – příběh, který se odehrává v přírodě, ve venkovské krajině a který vrcholí na zanedbaném kopci nad Jeruzalémem.

Pasolini: Drsná sakralita chudoby
Pro Pasoliniho byl italský venkov a jeho chudí obyvatelé poslední oázou autentického světa, který ještě nesežrala „amerikanizace“ společnosti. V lidech z okraje, dělnících a rolnících viděl posvátnou čistotu. Právě proto své nejslavnější duchovní dílo Evangelium podle Matouše (1964) neobsadil hollywoodskými hvězdami, ale neherci s drsnými, sluncem ošlehanými tvářemi z chudého italského jihu. Kristus je v jeho podání revoluční venkovský mladík, ne uhlazený svatý z městských katedrál.

Kde vzít čas, ptají se dnes lidé, kteří tráví většinu života v práci, na duchovní život? A jak vlastně zasadit evangelní příběhy, podobenství a obrazy do toho, v čem žijeme? Nedivím se, že řada mých přátel odešla z měst a našli si někde kousek půdy, kde se pokoušejí být tím, kým mají být. Nejen papež František, ale i papež Lev by si s Pasolinim dobře rozuměli.

A pochopily to i některé regionální vlády, které se snaží, aby odtud lidé neodcházeli jenom proto, že jinde si vydělají víc na věci, které nepotřebují. Až pojedete v létě evropskou venkovskou krajinou, připomeňte si, že právě tady čerpala církev svoji největší inspiraci a sílu. A podporujte ty, díky kterým ještě máme co jíst, aniž bychom to museli dovážet přes celou planetu. To není nostalgie, ale docela obyčejná láska k bližnímu a porozumění evangeliu.

Foto: Ernest Pignon-ErnestErnest Pignon-ErnestErnest Pignon-Ernest, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons

Reklama

Další články z Proboha!

V Nolanově Odyssei o Helenu vůbec nejde, je to spíš film o nás samotných

Budoucnost AI není rozhodnutá. Papež Lev se ptá, jakou lidskou budoucnost chceme, říká anglikán Samuel Tranter

První encyklika papeže Lva Magnifica Humanitas vstoupila do veřejné debaty jako dokument o umělé...

Lekce ze zahradnictví mého dětství: Po tátovi toužím po lehkosti, vnitřní hlas matky mi vyčítá každou chybu

Úporná vedra si vybrala svou daň a některé rostliny na mém balkóně začaly viditelně strádat. Jeden trs...

Olympiáda pod palbou propagandy. Rusko zneužívá sport k válečným účelům, s Ukrajinou to není poprvé

Nad rozhodnutím Mezinárodního olympijského výboru (MOV), který předběžně povolil kvalifikace ruských...

Prezident pozval novou generaci poslanců na lánský zámek. Dokážou mladí zlomit spor Babišovy vlády s Hradem?

Zámecký park v Lánech na jedno červencové odpoledne přivítal nejmladší generaci české politické scény....

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Nostalgie? Ne, obyčejná láska k bližnímu. Proč bychom měli chránit evropský venkov

Utíkal před plameny s dcerou. O pár minut později pořídil mobilem fotku, která obletěla celý svět

Populární nešikové Pat a Mat slaví 50 let. Vrátí se na filmové plátno

Hororoví padouši nejsou psychiatrická učebnice. Jak horory zaměnily duševní nemoc za zlo

„Lidské špíny!“ Vémola neudržel emoce. Kvůli lvici Elze tvrdě obvinil ministerstvo

V 56 letech zemřel Glen Hansard. Zpěvák zahynul při nehodě, v Česku zanechal stopu