5 min

Nečekané přátelství z vězení, soudní proces a nový dokument s Míšou Noskovou

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Zpěvačka Michaela Nosková poprvé otevřeně a bez obalu promlouvá o svém příběhu domácího násilí, který se rozhodla zveřejnit v chystané dokumentární sérii Láska nebolí. V rozhovoru popisuje nejen to, jaké je znovu a znovu vracet se k bolestným vzpomínkám, ale také proč ji veřejné vystupování paradoxně posiluje. Mluví o své nové knize, o soudním procesu i o nečekaném přátelství z věznice, kterému pomohla změnit život.

Michaela Nosková u soudu

Zdroj: Profimedia

Já jsem si všimla, že budete součástí dokumentárního projektu na Nově. Můžete mi k tomu něco říct?
Je to dokumentární série, která se jmenuje Láska nebolí a zaměřuje se na domácí násilí z nejrůznějších úhlů pohledu. Já jsem její součástí a jsem za to opravdu ráda. Tomáš Klein mě oslovil a já mám pocit, že můj příběh, který zatím vždycky jen občas tak trochu probublával na povrch skrze média – když jsem někde něco zmínila – v tom dokumentu zazní celý, tak jak skutečně je. Pro mě osobně je to taková pomyslná vnitřní tečka a posun dál. Měla jsem možnost ten příběh uzavřít právě skrze tento dokument, který by měl vyjít někdy na přelomu května a června příštího roku. A zároveň s tím vychází i moje knížka Třicet střípků k temnotě, která bude dostupná už začátkem května. Je to kniha, která se snaží čtenářům vysvětlit, jak je možné, že oběť domácího násilí neodejde. Protože mi spousta lidí píše: „Jak je možné, že ta žena prostě neodejde?“ V knize se snažím popsat příběh z pohledu psychologických procesů – proč člověk zabředne do takového vztahu, proč nevidí varovné signály, proč je neposlouchá, a také jak se z toho dá postupně dostat ven.

Když přišel impuls k natáčení, rozmýšlela jste se dlouho, nebo to bylo jasné?
Vůbec ne, upřímně jsem se nerozmýšlela. Paradoxně mi dává velkou sílu právě to, že o tom mluvím, a že mám pocit, že tím dávám nějaký smysl tomu, čím jsem si prošla. Když se člověku něco takového stane, neustále si pokládá otázku: „Proč já?“ A já jsem si řekla, že jsem si tím asi musela projít právě proto, že mám možnost mluvit veřejně. To téma je strašně těžké, tabuizované a podle mě je potřeba ho víc otevírat.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Domov nemá bolet. Přesto každý pátý žije v tichém pekle

Vznikla kniha na popud natáčení, nebo se to tak jen potkalo?
Vlastně se to potkalo. Knihu jsem začala psát už asi před dvěma lety – jako takovou svou vnitřní terapii. Navíc jsem si chtěla udržet v paměti některé věci a nezapomenout je, protože jsem věděla, že pokud dojde třeba na trestní soud – a k tomu došlo – člověk má tendenci mnoho věcí vytěsnit. Takže jsem si to původně psala jako poznámky. A pak najednou volali z OnePlay a všechno se to protnulo. Pro mě to byl impuls: „Tak já to teda dopíšu, ať je to se vším všudy.“

Bylo těžké znovu procházet situace, které byly opravdu nervy drásající?
Myslím si, že ano. Ale v porovnání s tím, že jsem ten příběh říkala před kamerou, a pak minulý týden i u soudu, je to nesrovnatelné. U soudu jde člověk opravdu „na dřeň“. Je podroben výslechu obhajoby, která se vás přirozeně snaží nějakým způsobem znevěrohodnit. To je mnohonásobně náročnější.
Takže říct to před kamerou pro mě vlastně nebylo tak těžké, jako zopakovat vše u soudu.

Soud už máte tedy za sebou?
Moji výpověď ano, to už je za námi. Ale další hlavní líčení nás ještě čekají, protože je potřeba provést spoustu dalších důkazů, například videozáznamy. Takže nás toho ještě dost čeká. No… máme se na co „těšit“.

Abychom neskončily úplně smutně, Vánoce jsou tady. Co pro vás znamenají?
Pro mě znamenají vždycky stres. Každý rok je kolem Vánoc nejvíc práce – adventní koncerty, všichni po mně něco chtějí a já nestíhám. Ale letos je to trochu volnější. Chtěla jsem mít víc prostoru na holky, takže se těším na stromeček, na dárky – už je mám nakoupené – a mám radost. Myslím, že letos to bude dobré. A mezi svátky hrajeme CELINE show v Hybernii, na to se opravdu moc těším, protože letos bude mít „předsilvestrovskou“ atmosféru. A můžu už prozradit, že budeme mít i hosta – slečnu, kterou jsem poznala při návštěvách ve vězení.

Jak jste ji poznala?
Spolupracuji s projektem 23, který pomáhá lidem po výkonu trestu a dává jim druhou šanci. Tuhle dívku jsem potkala, když jsem tam měla besedu o domácím násilí. Později ji pustili a řešili jsme, že by s námi mohla zazpívat jako host. Je to neuvěřitelné.

Do vězení ještě pravidelně docházíte?
Ano, teď máme jet do věznice ve Světlé, v lednu.

Jaké to je pro člověka, který vězení nikdy nezažil?
Když jsem tam byla poprvé, měla jsem pro ženy besedu o domácím násilí. Je to zvláštní prostředí, paradoxně se tam člověk může otevřít mnohem víc než kdekoliv jinde. Jednak proto, že se to nedostane ven, a jednak proto, že mnoho žen tam pochází z prostředí domácího násilí nebo zneužívání.

Ta debata je nesmírně silná. Poprvé jsem z toho byla dva dny emočně v šoku. A další silná věc je, že když jsme byli v Novém Sedle, v části Drahonice – ženské věznici – zhruba 20 z 60 žen tam sedělo proto, že domácí násilí, které na nich bylo pácháno, „vyřešily“ tak, že se bránily třeba nožem a útočníkovi ublížily. Přijde mi to strašné – že někdo, kdo se jen brání proti tomu, že mu někdo ubližuje, nakonec skončí ve vězení. Je jasné, že není správné někomu ublížit. Ale když člověk chápe, jak dlouho bylo násilí pácháno, pochopí i tu iracionální reakci. Prostě „přepne“, řekne si: „Už dost,“ a chce to zastavit. A někdy to dopadne tragicky.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Nic mě nepřipravilo na noc, kdy se mě můj syn pokusil zabít, vyjádřila se Christina Fulton. Syn herce Nicolase Cage ale do vězení nepůjde

Setkala jste se tam i s příběhy, které pokračují i mimo věznici?
Ano, právě s tou Verčou. Já jsem jim tam zpívala a s ní jsem zpívala duet. Požádaly mě, abych poslala tři až čtyři písně, které by přicházely v úvahu, aby se mohla připravit. Vybrala si Teď královnou jsem já – a když začala zpívat, upřímně mi spadla brada. Byla jsem z ní nadšená a řekla jí: „Až tě pustí, zavolej mi.“ A stalo se to, dostala jsem zprávu, že je venku. Řekla jsem si, že by bylo fajn dát jí příležitost a druhou šanci. Takže pro ni budou letošní Vánoce opravdu krásné.

Zdroj: Autorský článek

Související články

Reklama

Další články z Žena-in.cz

Perfektní řecké brambory - svěží, rychlé, voňavé

Otestovaly jsme 5 produktů na oční okolí, které opravdu fungují: Od hydratační ikony po hit z Koreje

Oční okolí patří k nejcitlivějším partiím obličeje a nedostatek hydratace se na něm může projevit velmi...

Shixie je nejvíc trendy střih roku 2026. Dodá objem i těm nejjemnějším vlasům a nemusí se foukat

Má drzost pixie, rozevlátost shagu a přitom ho nemusíte každé ráno půl hodiny upravovat před zrcadlem....

Újmy způsobené nocí beze spánku může zmírnit jedna jednoduchá věc, potvrzuje věda

Někdy prostě není zbytí. Člověk jde spát pozdě, ráno musí vstávat do práce a místo potřebných sedmi nebo...

Takhle vypadají synové Partyšové, Basikové nebo Hrzánové. Vyrostli z nich fešáci a podobu s rodiči nezapřou

Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. A v případě následujících dětí známých českých osobností to i...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Žena-in.cz

Články ze Žena-in.cz přinášejí osobitý, často velmi otevřený pohled na ženský svět v celé jeho šíři – od vztahů, rodiny a domácnosti až po aktuální společenská témata nebo osobní zkušenosti. Jejich silnou stránkou je autenticita, blízkost a schopnost otevřít i citlivá témata s lidskostí, empatií...

Nečekané přátelství z vězení, soudní proces a nový dokument s Míšou Noskovou

Zdrcený Václav Neckář po smrti syna. Vyčerpaný zpěvák sáhl po lécích a ulehl

Agent Dolly Partonové řekl, nač zemřela. Obdiv zesnulé vyjádřili Trump i největší hvězdy

Češi ve velkém kupují nářadí Parkside z Lidlu, ale nemají tušení, kdo ho ve skutečnosti vyrábí. Prozradíme vám to

„Už ho máme docela rádi.“ Adamczyk s nadhledem popsal, jak se rodil vztah k vlastnímu synovi

Chromozomy mají vlastní „čárový kód“. DNA považovaná kdysi za odpad jim říká, koho mají hledat