Modla začíná tam, kde končí touha po Bohu samotném

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Dříve či později si každý věřící musí položit otázku: hledáme Boha samotného, nebo to, co nám může dát? Proč je v církvi tak rozšířené magické myšlení, co se skrývá za…

Modla začíná tam, kde končí touha po Bohu samotném

Doba čtení 5 min

Článek byl publikován 22.10.2026 16:39

Dříve či později si každý věřící musí položit otázku: hledáme Boha samotného, nebo to, co nám může dát? Proč je v církvi tak rozšířené magické myšlení, co se skrývá za naším voláním po vysvobození a proč je blízkost Boha stejně přirozená jako dech?

Jeden starý zenový příběh vypráví o poustevníkovi, který rozjímal u řeky. Vyrušil ho mladý muž: „Mistře, rád bych se stal tvým žákem.“ „A proč?“ zeptal se poustevník. Mladík chvíli přemýšlel. „Protože chci najít Boha.“ Mistr vyskočil, chytil ho za límec, odvlekl do řeky a ponořil mu hlavu pod vodu. Držel ho tam celou minutu, zatímco se mladík zmítal a kopal, aby se vyprostil. Teprve pak ho vytáhl. Mladík vykašlával vodu a lapal po dechu. Když se konečně uklidnil, mistr promluvil: „Řekni mi, po čem jsi pod vodou toužil ze všeho nejvíc?“ „Po vzduchu!“ „Dobře,“ řekl mistr. „Jdi domů a vrať se, až budeš chtít Boha tolik, jako jsi teď chtěl vzduch.“

Aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho, ačkoli není daleko od žádného z nás. (Sk 17,27)

Pokládám si tedy otázku: jak moc chceš Boha? Chceš ho jako ten mladík vzduch? Chceš ho víc než cokoli jiného ve svém životě? Hledáš opravdu Boha samotného, nebo je pro tebe jen cestou k něčemu jinému?

Často říkáme, že chceme Boha, a přitom potichu doufáme, že nás dovede k tomu, po čem doopravdy toužíme. Hledáme ho proto, abychom jeho prostřednictvím něčeho dosáhli. Na povrchu to tak nevypadá, naše skutečné pohnutky odhalí až zkouška, podobná té, když nás někdo drží pod vodou, dokud se nezačneme zmítat. Kolik z nás by Boha milovalo natolik, aby mu důvěřovalo, i kdyby čas plynul a uzdravení, vysvobození ani to, v co doufáme, nepřicházelo? Věřili bychom dál? Nebo by šlo najednou o něco jiného a obrátili bychom se proti Bohu?

Bůh jako automat na přání

Myslím, že postoj čarodějnictví, tedy vzpoura, magické myšlení, „zaříkávání“ a manipulace, je v církvi tak rozšířený proto, že chceme, co chceme, a hned. Čekat je těžké a vzít věci do vlastních rukou (samozřejmě ve jménu Božím) se zdá pohodlnější. Bůh se tak stal magickým automatem na přání. Chybí nám následování Boha, které je k proměně života nezbytné. Doufáme, že nás Bůh „opraví“, abychom už nikdy nemuseli trpět ani se cítit nepohodlně. Zapomínáme ale, že vysvobození často přináší i nepohodlí, protože se musíme učit žít jinak.

Pokud Boha nehledáme tak, jak bychom měli, brzy si najdeme něco nového, z čeho budeme potřebovat být vysvobozeni. Své nemoci, spoutanosti a duchovní zápasy už totiž nebudeme moci využívat ve svůj prospěch, k ovládání a manipulaci druhých.

Ve vysvobození jde o to najít Boha. Nekonfrontujeme jen to, co se nám stalo, ale i to, kdo jsme a jak jsme své spoutanosti využívali k vlastním manipulacím. Lidská přirozenost si libuje v tom, když nás druzí litují. Tvrzením, že nám nikdo nerozumí, si omlouváme, proč se držíme věcí, o kterých víme, že je musíme pustit. Strachem a zastrašováním ospravedlňujeme sami sebe, i proto lidé ve strachu zůstávají. Ovládáme chování druhých, kteří mají pocit, že k nám musí být ohleduplní a chápaví. Zastrašujeme okolí emocemi, které vybuchnou při sebemenším podnětu, ať už jde o hněv, hysterii, nebo smutek. A snad nejvíc ze všeho se tím vyhýbáme odpovědnosti.

Když hledáme vysvobození, Bůh nemaže jen příznaky. Volá nás, abychom se postavili sami sobě a podívali se na ty části svého života, kterých se křečovitě držíme. Bývají to naše obrany, zdi a emoce, které nás od Boha a jeho cest drží v bezpečné vzdálenosti.

Zamilovat se, ne jen milovat

Je obrovský rozdíl mezi tím, když opravdu zoufale toužíš po Bohu samotném, chceš ho poznat, být s ním ve společenství, chodit s ním a milovat ho, a tím, když zoufale toužíš po tom, co ti může dát. Blízkost, kterou nám Bůh nabízí, je stejně blízko jako náš dech, jako náš život, jako vzduch, po kterém lapáme, když nám dochází kyslík.

Neznámý kazatel kdysi řekl, že musíme přestat Ježíše jen milovat a začít do něj být zamilovaní. Rozdíl vysvětlil takto: milovat Ježíše neznamená věřit, že ti pomůže zaplatit složenku za elektřinu. Být do něj zamilovaný znamená, že ho budeš chválit, i když budeš sedět potmě.

Ptáš se, proč nedostáváš to, o co prosíš? Možná proto, že to hledáš víc než Boha, a pak je to modla. Až budeš chtít Boha víc než to, co hledáš, vrať se a hledej vysvobození, které potřebuješ.

Přirovnání blízkosti k dechu je důležité, protože nám připomíná první dech života, který Bůh při stvoření vdechl člověku. Od té chvíle v nás plane jiskra života, to, co mu dává smysl, účel a tvořivost. Slovo pro „dech“ v Genesis 2,7 je hebrejské nešama, které znamená „dech, duch“ a označuje jak Ducha Božího, tak ducha v člověku. Duch, který oživuje náš život, tedy pochází od Boha a je mocným poutem mezi námi a Bohem i mezi námi a ostatními lidmi. V té první chvíli opravdové blízkosti mezi Bohem a lidstvem nacházíme hlavní účel blízkosti: život. Blízkost je životní síla, která nás obklopuje, objímá a je stále s námi.

Z blízkosti vzchází život přirozený, tělesný, duchovní a jako jeho prodloužení i tvořivost. Blízkost nás inspiruje žít už tím, že víme o spojení, které přesahuje přirozený svět. Ukazuje, že život je víc než to, o čem dokážeme rozumově uvažovat. Když po blízkosti v důvěře toužíme, je to i smyslová a duchovní zkušenost s hlubokým významem. Pokud ji popíráme, popíráme jeden ze základních způsobů, jak blízkost prožíváme, a jak se dostáváme k hlubšímu objevu Boha, který působí v nás, skrze nás, mezi námi i kolem nás.

Proč se v době umělé inteligence vracíme k mystikům?

Reklama

Další články z Proboha!

Když poprava selže. Co s trestem smrti dělá křesťanská víra guvernéra

Proč nás v církvi bolí i „malé“ křivdy?

Když se mluví o zneužití v církvi, představíme si nejtěžší případy. Existují ale i menší křivdy, které se...

Proč se v době umělé inteligence vracíme k mystikům?

Máme v kapse přístup k téměř neomezenému množství informací. Umělá inteligence nám za pár vteřin shrne...

Kdo lže, ten krade. Poznáváte v tom někoho z politiky?

Moje babička nepříjemně často používala všemožná přísloví a rčení. Jedno z těch obvyklých bylo to o lháři,...

„Do určité míry jsme se stali otroky korporací.“ Kapela QAI o tom, jak algoritmy ničí novou muziku a proč přešli na češtinu

Česko-polské pomezí, anglické texty a indie pop. Právě tak se dlouho dala popsat kapela QAI. Letos 25. září...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Modla začíná tam, kde končí touha po Bohu samotném

Video pobouřilo Česko. „Doživotně bez řidičáku,“ volají lidé za zbití ženy na D6

Snoubenka Jakea Paula má jasný vzkaz: Svaly mohou být sexy. A sama odhodila stud

Těchto 5 znamení chceš mít v posteli. Ostatní ať se snaží

Olympiakos - Sparta 1:0. Hořkost pro Spartu, domácí ji ztrestali nedlouho před koncem

„Dřív dostanu facku než pivo.“ Pohlreich vyrazil do saloonu, kde ho čeká pořádný průšvih