Téměř čtyři z deseti dotázaných ve věku od 18 do 25 let, kteří pociťují omezení související se svou hmotností, přiznávají, že některé životní plány odsouvají na neurčito. Čekají na chvíli, kdy budou se svým tělem spokojenější a přestanou se obávat reakcí okolí. Vyplývá to z červencového průzkumu agentury 52pages, který vznikl v souvislosti s kampaní NEtloustneme.cz. Respondenti nejčastěji zmiňovali prostředí, kde musí před ostatními odhalovat své tělo, například bazény, sauny nebo sportovní zařízení. Odkládání se však týká také výletů, dalších pohybových aktivit a některých osobních plánů. Pro část mladých lidí se tak snížení hmotnosti stává podmínkou, kterou si stanovují před tím, než začnou dělat věci, o které mají zájem.
Strach z hodnocení může zasáhnout i do zdravotní péče
Obavy spojené s tělesnou hmotností se neomezují pouze na volný čas. Mezi dotázanými s indexem tělesné hmotnosti BMI nejméně 35, kterých se během předchozího roku týkala návštěva lékaře, preventivní prohlídka nebo vyšetření, jich 33 procent některou návštěvu odložilo či vynechalo. Výraznější rozdíl se objevil mezi ženami a muži. Zatímco u mužů šlo o 27 procent, mezi ženami dosáhl podíl 39 procent. Výsledky naznačují, že nepříjemné pocity spojené s vlastní postavou mohou představovat překážku i při rozhodování o zdravotní péči.
Samotný průzkum však neumožňuje určit, jakou část odkladů způsobily obavy z hodnocení lékařem a jakou například fyzické obtíže nebo jiné okolnosti. Souvislost mezi stigmatizací lidí s obezitou a vyhýbáním se zdravotní péči potvrzují také zahraniční odborné výzkumy. Negativní zkušenosti mohou zahrnovat nevhodné poznámky o hmotnosti, nedostatek soukromí při vyšetření nebo situace, kdy jsou zdravotní potíže automaticky připisovány nadváze bez dalšího posouzení.
Odborná doporučení zveřejněná v roce 2025 proto zdůrazňují potřebu citlivé komunikace a odpovídajícího vybavení ordinací. Důležité je také respektovat pacientovo soukromí a nepřistupovat k obezitě jako k pouhému důsledku nedostatečné vůle. Tyto okolnosti mohou rozhodovat o tom, zda pacient zdravotní péči vyhledá včas, nebo ji začne odkládat. Obezita přitom sama o sobě zvyšuje riziko řady chronických onemocnění.
S přibývajícími kilogramy ustupuje stud, přichází frustrace
Průzkum zachytil také rozdíly v tom, jak lidé svou hmotnost prožívají. Mezi respondenty s BMI pod hranicí nadváhy uvedlo stud jako hlavní problém 59 procent dotázaných. U osob s BMI 40 a vyšším představoval stejný problém už jen 18procentní podíl. Naopak frustraci z omezení každodenního života v této skupině pociťovalo 46 procent respondentů. Vyšší hmotnost totiž může postupně komplikovat chůzi, cestování, osobní hygienu i běžné domácí činnosti.
Psychická nepohoda tak nemusí ustupovat, ale může se proměňovat podle toho, s jakými obtížemi se člověk potýká. Z medicínského hlediska je za obezitu u dospělých považována hodnota BMI od 30, zatímco hodnota 35 již označuje obezitu druhého stupně. Se zvyšující se hmotností obecně roste riziko cukrovky druhého typu, vysokého krevního tlaku, srdečně-cévních onemocnění nebo spánkové apnoe.
Častěji se mohou objevovat také bolesti zad a kloubů či omezená pohyblivost. Samotné BMI však nezohledňuje například podíl svalové hmoty ani rozložení tělesného tuku. Pro posouzení zdravotního stavu proto lékaři potřebují také další údaje, výsledky vyšetření a informace o případných přidružených onemocněních. Ne každý člověk se stejnou hodnotou BMI má totožná zdravotní rizika.
Léčba nemusí znamenat návrat k ideální postavě
Odborná léčba obezity dnes nespočívá pouze v doporučení méně jíst a více se pohybovat. Zahrnovat může úpravu stravovacích návyků, přiměřenou fyzickou aktivitu, psychologickou podporu, léky a v některých případech také chirurgickou léčbu. Konkrétní postup se odvíjí od zdravotního stavu, závažnosti obezity a dosavadních výsledků léčby. Podstatné přitom je, že zdravotní přínos nemusí vyžadovat dosažení takzvané ideální hmotnosti.
Už dlouhodobé snížení původní hmotnosti o pět až deset procent může přinést významné zlepšení některých zdravotních ukazatelů. Prvním krokem může být návštěva praktického lékaře, který posoudí zdravotní rizika a případně doporučí specializované pracoviště. Zjištění průzkumu je nutné vykládat s ohledem na jeho složení.
Do dotazování byli zařazeni dospělí, kteří sami uvedli, že mají nadbytečné kilogramy, chtějí svou hmotnost řešit a již zaznamenali některé související fyzické či psychické obtíže nebo negativní reakce okolí. Výsledky proto nelze automaticky vztahovat na všechny mladé Čechy ani na celou populaci lidí s obezitou. Ukazují však konkrétní potíže, které mohou lidé s vyšší hmotností zažívat ještě před zahájením léčby. Vedle zdravotních komplikací mezi ně patří také omezování společenských kontaktů a odkládání činností, které by jinak tvořily běžnou součást jejich života.
netloustneme.cz, nzi, MaVe PR