KOMENTÁŘ. Představme si tuto situaci: k planetě Zemi se blíží obrovská flotila vesmírných lodí. Během několika málo let přistanou a nenávratně změní charakter naší planety. Úplně rozdrtí současné společenské uspořádání…
A ve fikci ještě pokračujme: většina lidí se náhle stane zcela nadbytečnou a mimozemšťanům škodlivou, zatímco úzká elita, která s touto mimozemskou entitou kooperuje (a která ji sem bez společenského konsensu pozvala), se ji bude snažit ovládnout čistě pro své osobní zájmy.
Historicky nevídaná armáda nezaměstnaných bude čelit největšímu sociálnímu a emočnímu propadu v dějinách. Z neúnosného tlaku na psychiku se začne bouřit.
Přijde největší bouře, jakou kdy lidstvo zažilo – a to vše jen proto, že pár jedinců rozhodlo o předání planety cizí inteligenci. Aniž by se kohokoliv zeptali, jestli s tím souhlasí. Aniž by někdo vůbec zkoumal, co je vlastně cílem lidského života a zda máme právo ho takto fatálně marginalizovat…
Musíme tuto novou inteligenci zkrátka přijmout a zapojit ji do budování rovnováhy našeho světa. Pokud její moc ponecháme pouze v rukou sociopatů za oceánem, spolehlivě nás zahubí.
Tento sci-fi obraz jen mírně zkresleně popisuje to, co pro nás reálně znamená nástup umělé inteligence a její exponenciální vývoj, kdy poslední modely již vlastně čím dál vyšším tempem vyvíjejí samy sebe. A ukazuje, jak zcela tristní je naše příprava na její příchod.
Místo toho, aby se stát horečnatě připravoval na největší změnu v lidské historii a na potřebu zásadní přeměny finančního a sociálního systému, na kterém jsou všichni zcela závislí, řešíme absurdní marginálie.
Česká politika urputně prostřednictvím Aleny Schillerové věnuje veškerý svůj čas a energii návratu ke starým modelům, které tu sama před pár lety zanechala. Vytahují se témata jako znovuzavedení EET nebo úprava zaměstnaneckých benefitů, jako by tyto drobnosti mohly na blížící se katastrofě cokoliv změnit. A to nemluvíme o důchodovém systému atd.
Vláda naopak zatěžuje zcela funkční stát v době blahobytu rekordním schodkem, místo toho aby ho připravovala na největší ekonomickou výzvu v lidských dějinách.
Připomíná to matku s dítětem na thajské pláži v roce 2004. Vidí na obzoru obří vlnu tsunami, která se na ně obrovskou rychlostí žene. Ale místo toho, aby popadla dítě a utíkala do bezpečí, rozhodne se kleknout do písku a opravovat zeď hradu, kterou si postavila a kterou jí narušila předchozí běžná mořská vlnka. Na jejím hradu jí záleží víc než na obří vlně. Tím dítětem na pláži jsme my.
Je už pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Musíme tuto novou inteligenci zkrátka přijmout a zapojit ji do budování rovnováhy našeho světa. Pokud její moc ponecháme pouze v rukou sociopatů za oceánem, spolehlivě nás zahubí. A přesně o tom je tento text.
Trh, který nás nezachrání
Západní demokratická společnost zdegenerovala pohodlnou iluzí, že volný trh vždycky všechno vyřeší. Nevyřeší. Mnozí dnešní politici a ekonomové připomínají generály minulé války, když donekonečna papouškují uklidňující mantru: „Je to přece úplně stejné jako při průmyslové revoluci. Lidé zkrátka jen musí najít nové kvalifikovanější profese.“
Jenže v tomto novém tržním prostředí nebudeme se stroji soutěžit o fyzickou sílu, ale o tu kognitivní. A na každé myslitelné „nově kvalifikované“ pozici jim bude okamžitě konkurovat umělá inteligence a roboti, kteří už v Číně, jak vidíme, jsou zručnější než většina lidí.
Vyvstává brutální otázka: Co budeme dělat s nadbytečnými miliardami lidí, které systém s „novými mimozemšťany“ již nepotřebuje a nemá pro ně žádné úkoly, za které by si mohli směnit svou obživu?
AI pracuje 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, nedělá chyby, nezakládá odbory a nebere výplatu. Tohle je soupeř, kterého v produktivitě neporazí ani nikdy nespící Karel Havlíček, i kdyby do sebe narval tolik pervitinu jako legendární finský voják Aimo Koivunen během války s Rusy.
Těm, kteří hystericky křičí o ochraně hranic a děsí se, že jim nějaký uprchlík z druhého konce světa vezme jejich práci nebo sociální dávky, naprosto uniká realita. Ten nejdestruktivnější migrant jménem umělá inteligence už hranice dávno překročil: sedí v jejich vlastních telefonech a počítačích.
A tak zatímco zfanatizované masy staví mentální i fyzické ploty a volí populisty, technologičtí giganti jim přímo do ekonomik a firem nasazují nespočetné digitální pracovníky: nepotřebují víza, nepotřebují jíst, nestávkují a neberou plat.
A ten nejkrutější paradox? Ti, kteří se nejvíc bojí o své jistoty, tento totální digitální převrat svou naprostou ignorancí a volbou diletantů umožňují a prosazují jeho maximální bezohlednost.
Jsme v bodě zlomu. Nové modely AI už nepotřebují lidské vedení. Samy se učí, píší statisíce řádků kódu, samy ho testují a vylepšují. Nejdříve padnou profese závislé na obrazovkách, a jakmile se ještě nepatrně vylepší humanoidní i průmysloví roboti, zmizí i zbytek.
Vyvstává tak brutální otázka: Co budeme dělat s nadbytečnými miliardami lidí, které systém s „novými mimozemšťany“ již nepotřebuje a nemá pro ně žádné úkoly, za které by si mohli směnit svou obživu?
Pokud si chceme jako civilizace zachovat alespoň elementární stabilitu a nesklouznout do neřízené krvavé anarchie odhozených bytostí, musíme urychleně vymyslet a zavést zatím nepředstavitelnou společenskou změnu. Největší úkol v dějinách se ale nepodaří přes noc a je zcela tristní, jak se tváříme, že nás žádný takový úkol nečeká.
V této nové realitě je naprosto nepřijatelné a systémově neudržitelné, aby úzká skupina lidí díky své ekonomické síle tuto AI ovládala a povýšila se nad zbytek lidstva. Pokud absolutně nepřepíšeme pravidla toho, jak naše společnost a distribuce bohatství funguje, tyto elity budou mít dříve či později jasnou tendenci nepotřebný a drahý zbytek populace jednoduše odepsat.
Stojíme před nejvyšším úkolem v dějinách – musíme od základů předělat náš sociální a finanční systém dřív, než nás ten současný pohřbí.
Politická paralýza a hybridní destrukce
K řešení této historické výzvy bychom potřebovali ty nejmoudřejší mozky, jaké kdy lidstvo mělo. Místo toho čelíme masám, jejichž vnímání reality bylo zničeno hybridními operacemi.
Algoritmy za poslední dekády zformovaly armády zmanipulovaných lidí, kteří už vůbec nechápou, jak dnešní svět funguje, a ve volbách odevzdávají moc autoritářům.
Tlak AI exponenciálně zesílí všechny současné krize. Sociální dopady budou nedozírné, protože AI nenahrazuje jen jednu specifickou dovednost, jak to dělaly stroje v minulosti. Jde o plošnou náhradu veškeré kognitivní práce.
Základní příjem musí být samozřejmě z něčeho udržitelného a naopak ziskového financován. Potřebujeme proto okamžitě nastavit tvrdé mechanismy pro zdanění umělé inteligence, která ekonomické zisky přebere.
Jedinou šancí, jak vytvořit nárazník před okamžitým kolapsem a krvavými revolucemi či anarchií, je zavedení nepodmíněného základního příjmu pro všechny, jejichž místa budou vymazána. Bez něj se systém nevyhnutelně zhroutí.
Někoho možná naplní škodolibou radostí, když uvidí, jak je elitní právník s dřívější hodinovou sazbou čtyři tisíce korun náhle ponížen do obrovské armády zbytečných. Bude sedět ve svém luxusním bytě na Praze 1 a přemýšlet, jak si na balkoně vypěstovat zeleninu nebo kam ze svých tenčících se úspor nainstalovat solární panely.
Jenže každý takto zdecimovaný člověk, který ztratí smysl života a společenský status, se stává naším kolektivním problémem. Ustát tak radikální proměnu vlastní identity bude pro většinu populace bez pomoci a zastřešující struktury pomoci neřešitelným úkolem.
Základní příjem musí být samozřejmě z něčeho udržitelného a naopak ziskového financován. Potřebujeme proto okamžitě nastavit tvrdé mechanismy pro zdanění umělé inteligence, která ekonomické zisky přebere. Je naprosto nepřijatelné, aby nadnárodní giganti sídlící v USA plošně vysávali a likvidovali naše pracovní místa, a přitom zde neodváděli adekvátní daně za své „digitální zaměstnance“, kteří ty naše lidské právě nahradili.
Tento krok ale bezpochyby narazí na brutální geopolitickou realitu a ohýbání pravidel právě těmi nejmocnějšími. Okamžitě vzniknou technologické a daňové ráje, které se zdanění AI budou tvrdě bránit. Území, která výkon AI nezdaní, totiž získají obrovskou konkurenční výhodu, vykoupenou naprostou bezohledností k lidským životům.
Sjednotit v této věci demokratický svět s režimy jako Čína bude patrně nemožné. Pokud nedojde ke globální shodě – a ono k ní patrně nedojde –, budeme muset vytvořit pevné ekonomické ostrovy západní civilizace.
Znamená to radikálně se odstřihnout od zbytku světa a uvalit neprostupnou blokádu na dovoz extrémně levného zboží a služeb z těchto nezdaněných digitálně robotických zón, ve kterých na lidských životech nezáleží a nikdo se potřebami lidí nezabývá.
Je ovšem fatální otázkou, zda voliči Západu samého, který má už nyní ve svém čele asociální a bezohledné sociopaty, vůbec dokáží pochopit, o co se nyní hraje. Zda si uvědomíme, jak nutné je se Trumpů a dalších oligarchů a jejich nekontrolované moci zbavit, dříve než nás definitivně degradují na méněcennou lidskou entitu.
Nové kastování lidstva
I když se nám ale podaří tento chráněný ekonomický ostrov udržet a základní příjem profinancovat, vyvstává další existenční otázka: čím tento příjem podmínit, aby společnost neztratila smysl existence a neupadla do sebedestrukčních modelů a totální letargie?
Jednou z mála smysluplných cest je přesměrování této obrovské, náhle uvolněné lidské síly do nápravy toho, co by nás během několika dekád zničilo i bez AI – do nápravy historických ekologických externalit.
Musíme si totiž nalít čistého vína: nepodmíněný základní příjem nebude znamenat luxus pro všechny. Bude to skutečně, minimálně na počátku, jen nepodmíněné minimum nutné k přežití – střecha nad hlavou, energie a základní kalorie.
Obnova zničených ekosystémů, ekologická proměna planety tak, aby zůstala zachována i dalším generacím, a budování udržitelné lokální infrastruktury je reálná, hmatatelná práce na celé další dekády, která může být i zdrojem osobního štěstí, protože to je nějak tajemně svázáno s kolektivně prospěšným chováním, proto by tato práce neměla být přenechána strojům.
Zároveň si totiž musíme i naplno přiznat, že jsme dlouhodobě rezignovali na naši mentální evoluci. Tu musíme nyní urychleně dohnat, jinak nás nové technologie mentálně rozdrtí.
Bude naprosto nezbytné zajistit lidem na této těžké cestě masivní psychologickou pomoc, protože náš dosavadní mentální úpadek si vybere krutou daň.
Po generace jsme byli vychováváni v nebezpečné iluzi, že naše spokojenost a štěstí se odvíjejí výhradně od výše majetku a finančního statusu. Nyní se musíme naučit, že můžeme prožívat hluboké a spokojené životy i v radikálně „nuznějších“ a skromnějších podmínkách. Životy, ve kterých se zbavíme nesmyslného konzumu a kde přestaneme drtit planetární ekologické limity i náš vlastní sociální systém.
Jakmile práce ztratí svůj dosavadní význam a zavládne (v tom lepším případě) éra základního příjmu, čeká nás obrovská sociální proměna. Pokud si ale jako civilizace dokážeme ponechat alespoň základní svobodu jednotlivce, může se nalézt i překvapivě funkční trvale udržitelné řešení.
Společnost se nevyhnutelně rozštěpí do dvou hlavních proudů a několika nových, jasně oddělených „kast“, přičemž pohyb mezi nimi nebude ničím omezován, což se dá naopak předpokládat v totalitních AI robotických společnostech.
Musíme si totiž nalít čistého vína: nepodmíněný základní příjem nebude znamenat luxus pro všechny. Bude to skutečně, minimálně na počátku, jen nepodmíněné minimum nutné k přežití – střecha nad hlavou, energie a základní kalorie.
Pokud někdo bude chtít od života víc hmotných statků, bude muset vyvinout úsilí. Společnost se tak rozdělí na ty, kteří se se základem smíří, a na ty, kteří potáhnou systém dál a budou za to logicky a spravedlivě odměňováni nesrovnatelně vyšším standardem.
Pandořina skříňka otevřena
Dosavadní text je jistě pro mnohé šílený sci-fi výlet, který na většinu mozků může působit jako utopistické šílenství. Řeč ale není o žádné vzdálené budoucnosti. Lidé, kteří stojí přímo u zdroje vývoje AI, nás varují, že tato fáze AI, vyžadující výše popsané kroky, je velmi blízko. Sami jsou z ní buď naprosto pohlceni, nebo k smrti zděšeni.
Toto pro mnohé nereálné sci-fi bylo sepsáno proto, abychom si naplno uvědomili ten propastný rozdíl: jak moc se to, co řeší současná politická scéna, liší od toho, co by měla řešit doopravdy a jak šílení jsme, pokud k tomuto úkolu delegujeme právě tyhle lidi.
Možná nám nakonec nezbude nic jiného než naši kolektivní organizaci v nějaké fázi přenechat samotné umělé inteligenci. Ta jako jediná totiž brzy dokáže zastřešit a uřídit globální společenské systémy bez lidských emocí, chyb, sobeckých zájmů a všeprostupující korupce.
Je absurdní předpokládat, že člověk, který s mocí internetu ovládl současnou politickou scénu jen proto, aby nebyl vydán ke stíhání a zajistil dotace pro svůj holding, začne náhle řídit tu největší civilizační změnu v historii. Je vlastně absurdní to po něm jako volič vůbec chtít. Nedokázal by to, ani kdyby stokrát chtěl.
Nejde jen o to, že stěží ovládá počítač, ale jeho psychika je zkrátka zaměřena úplně jinak a k řešení jakýchkoliv kolektivních otázek je naprosto nekompetentní. Skutečná skepse vás přepadne ve chvíli, kdy si uvědomíte, že vývoj je tak rychlý, že ty nejdrsnější změny ve struktuře naší společnosti by měly být uskutečněny ještě v tomto a nejpozději příštím volebním období.
Ano, v té samé době, kdy se k moci derou obskurní hajlující idioti, pornoherci a pár zkrachovalých byznysmenů, kteří na svém vlastním příkladu opakovaně ukázali, že jejich jedinou reálnou cestou k ziskům je se přisát na státní penězovody.
Je tedy mnohem pravděpodobnější, že v přicházejícím chaosu nás tato protofašistická chunta digitálních totalitářů bude dál zcela ignorovat. Bude se jen zmateně snažit najít způsoby, jak si přihrát ještě víc moci a peněz na úkor stále více upadajícího zbytku společnosti. Tato nyní nově ustanovená sekta beztrestných elit, povýšená nad běžné občany, se totiž nezmění.
Těmto elitám ale brzy dojde, že pro udržení své dominance v narůstajícím chaosu a rebelii musí dříve či později přejít k násilnějším řešením. Děsivé na tom všem je, že než si ti ještě hybridně neproměnění myslící lidé situaci plně uvědomili, stali se již společenskou menšinou.
A tak tyto existenční změny musí menšina prosadit i pro ty, kteří už byli algoritmy proměněni natolik, že budou tím hlasem ve volbách (nebo i fyzicky), co bude bojovat proti ní – na straně sociopatů, tech-oligarchie a totalitních států.
V historii se něco takového možná ještě nikdy nepodařilo, ale nezbývá nic jiného, než to zkusit. Napříč celou západní civilizací, každý svým vlastním střípkem.
Pandořina skříňka byla stvořením AI otevřena. Možná nám nakonec nezbude nic jiného než naši kolektivní organizaci v nějaké fázi přenechat samotné umělé inteligenci. Ta jako jediná totiž brzy dokáže zastřešit a uřídit globální společenské systémy bez lidských emocí, chyb, sobeckých zájmů a všeprostupující korupce.
Když se dnes plní náměstí na podporu těch ještě zbývajících prodemokratických politiků, jako je například prezident, neděje se tak jen kvůli nějakým marginálním současným politickým sporům.
Lidmi je podvědomě cítěno a prožíváno, že jde i o obranu a prosazování světa, ve kterém má lidský život ještě vůbec nějakou hodnotu a není jen zbytečnou položkou či loutkou ve hře sociopatických, sobeckých a manipulujících elit.
Poznámka autora: Tato esej zčásti vychází z tohoto virálního textu, z tezí prof. Juvala Harariho a dalších podkladů.
