Vojtěch Černý
Přestože jejich zavádění vyvolává obavy uživatelů, mohou ve výsledku přinést větší transparentnost a paradoxně pomoci i autorům, jejichž vlastní texty bývají označovány za výstupy AI.
S rozvojem generativní umělé inteligence se stále častěji řeší nejen to, co AI dokáže vytvořit, ale také jak takový obsah poznat. Týká se to obrázků, videí, zvuku i textu. Otázka původu obsahu je navíc stále důležitější i proto, že se mění způsob, jakým informace hledáme. Místo několika odkazů, u kterých si můžeme zdroj sami otevřít a posoudit, stále častěji dostáváme jednu souhrnnou odpověď přímo od AI. Jednou z cest, jak původ obsahu lépe rozpoznat, jsou takzvané watermarky neboli digitální vodoznaky.
Zavádění podobných mechanismů podporuje také evropský AI Act. Jeho pravidla transparentnosti se od 2. srpna 2026 uplatňují i v Česku a mimo jiné požadují, aby bylo možné syntetický textový, obrazový, zvukový nebo videoobsah strojově rozpoznat jako vytvořený či upravený AI. Konkrétní technologii přitom legislativa nenařizuje. Pro generativní systémy uvedené na trh před letošním srpnem platí u této povinnosti přechodné období do 2. prosince 2026. Česko současně pracuje na vlastní legislativě, která má evropské nařízení doplnit zejména v oblasti národního dohledu a praktického uplatňování pravidel.
Právě možnost označovat generovaný text vyvolává mezi uživateli rozporuplné reakce. Část lidí vnímá takovou identifikaci jako nežádoucí stopu, která prozradí použití AI. Je ale důležité podívat se na problém i z opačné strany.
Dnes se dostáváme do situace, kdy někdo text skutečně napíše a stejně se z kontrolního softwaru dozví, že ho určitě vytvořila AI. Přitom nemá moc možností, jak dokázat opak. Kdyby existoval spolehlivý způsob, jak generovaný text označit, mohlo by to naopak pomoci lidem, kteří píší sami.
Vodoznak nemusí být v textu vůbec vidět
U textu přitom nejde o viditelné označení nebo speciální značku vloženou mezi písmena. Princip může být založen například na způsobu, jakým model vybírá mezi jednotlivými slovy a dalšími částmi textu. Výsledný text tak může působit zcela přirozeně a zároveň obsahovat statistický vzorec, který lze následně detekovat.
Právě obava ze zhoršení kvality patří mezi časté argumenty proti podobným technologiím. Tahle obava ale není oprávněná. Když má model několik prakticky stejně dobrých možností, jak větu formulovat, může vybírat takovým způsobem, aby v textu vznikl zcela nenápadný, ale rozpoznatelný vzorec. Pro čtenáře se přitom nic zásadního nemění, i při rozsáhlém testování lidé nepozorovali zhoršení kvality.
Podobný princip používá například technologie SynthID od Googlu, která je určena pro obrázky, zvuk, video i text. U textu upravuje pravděpodobnosti při výběru jednotlivých tokenů tak, aby do výsledku vložila strojově detekovatelnou stopu, aniž by měla být pro čtenáře patrná.
Začne souboj mezi označováním a jeho odstraňováním
Stejně jako vznikají technologie pro označování obsahu, lze očekávat také nástroje, které se budou snažit vodoznaky odstranit. U textu může být jednou z cest například rozsáhlejší přeformulování původního výstupu.
Tím ale vzniká další problém. Uživatel nemusí mít jistotu, zda nástroj, který jeden vodoznak odstranil, do textu nevložil jiný. Je to podobný souboj jako v kybernetické bezpečnosti. Na jedné straně vzniká způsob, jak něco rozpoznat, na druhé okamžitě nástroje, které se to snaží obejít. Proto bych obecně nepředpokládal, že používání AI zůstane navždy nerozpoznatelné.
Je proto rozumné už dnes při práci s jazykovými modely počítat s tím, že generovaný obsah může určitou identifikovatelnou stopu obsahovat.
Jak lze AI obsah ověřit už dnes
Ověřování původu obsahu není jen technologií budoucnosti. OpenAI nabízí nástroj OpenAI Verify, do kterého lze nahrát obrázek nebo zvukový soubor a zkontrolovat, zda obsahuje C2PA metadata nebo neviditelný vodoznak SynthID spojený s nástroji OpenAI. Text zatím tímto způsobem ověřovat nelze.
Podobně funguje Gemini, který umí u nahraného obrázku, videa nebo zvuku zkontrolovat přítomnost vodoznaku SynthID. Google tuto technologii používá také pro text generovaný v Gemini, jeho ověřování ale zatím není běžným uživatelům zpřístupněné stejným způsobem jako u multimediálního obsahu.
Výsledek je přitom potřeba číst opatrně. Pokud nástroj žádný podporovaný signál nenajde, neznamená to automaticky, že obsah vytvořil člověk. Vodoznak mohl být poškozen, metadata odstraněna nebo mohl obsah vzniknout pomocí jiného či staršího modelu.
Vedle technických nástrojů proto zůstane důležitá i transparentnost autorů a způsob, jakým s AI při tvorbě pracují.