3 min

Komenský, povinná školní docházka a děsivé tresty 19. století

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

České školství má za sebou dlouhou cestu od temného středověku, kdy bylo vzdělání výsadou pouze privilegovaných mužů, přes zavedení povinné školní docházky až do současnosti, kdy se trendy střídají častěji než kdy předtím. Jak se proměňovalo naše školství, jaké pomůcky děti do školy nosily a jakých trestů se nejvíce obávaly?

Komenský, povinná školní docházka a děsivé tresty 19. století

Zdroj: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons

Celosvětová ikona jménem Jan Amos Komenský

Věděli jste, že ikona dnešní pedagogiky, Jan Amos Komenský, zpočátku nebyl vůbec veřejností přijat? Když totiž poprvé přišel s myšlenkou „škola hrou“, v rámci které se děti měly zábavně a přirozeně učit, oproti klasickému memorování, ťukali si představitelé církve na hlavu s tím, že tento styl výuky rozhodně nemůže nikdy fungovat. Byl to totiž v té době opravdu velice radikální krok od tehdejší školní praxe. Nakonec se ale jeho práce Svět v obrazech stala vlastně první obrázkovou učebnicí na světě a Komenský se stal pedagogickým vzorem.

Mohlo by vás zajímat: Již Komenský popsal zkrocení zdivočelých dětí. Vlci, kozy, včely i hadi zachraňovali v historii lidská mláďata

Revoluční rok, který ale nebyl moc populární

Když císařovna a česká královna Marie Terezie v roce 1774 zavedla povinnou školní docházku, mnozí rodiče nad tím neskákali radostí. Děti najednou měly od 6 do 12 let povinně chodit do školy, což v té době pro většinu rodin znamenalo ztrátu důležité pracovní síly. Jejich děti totiž běžně pomáhaly na poli a doma a posílat je do školy se rodičům jednoduše nevyplatilo. Některé rodiny dokonce platily pokuty za to, že své děti do školy neposílaly, protože je raději nechaly pracovat. Pro mnoho venkovských dětí byly školy vzdálené a cesta pěšky trvala i několik hodin, a i to byl jeden z důvodů, proč se jim do školy moc nechtělo.

Nedostatek učebních pomůcek a tvrdé lavice

Nedostatek učebních pomůcek byl na denním pořádku. Učebnice byly nedostatkovým zbožím, a tak se učili z toho, co bylo zrovna po ruce. Některé děti musely přinášet vlastní kousky křídy, které byly nezbytné k psaní na tabule, a inkoustová pera se musely sdílet mezi více žáky. Sešity na poznámky také nebyly běžně k dostání a děti tak psaly na speciální mazací tabulky. Jednou z nejkurióznějších praktik však bylo přinášení vlastního dříví na topení. Školní třídy bývaly v zimě nevyhřáté, a tak si žáci museli přinést vlastní dříví, aby si mohli vůbec zatopit. Lavice, ve kterých děti seděly, byly navíc neuvěřitelně tvrdé a nepohodlné. Šlo o prosté dřevěné lavice bez polstrování a s minimem opěrných prvků…

Školní třída z doby J. A. Komenského | Zdroj: Jiří Komárek / Creative commons, CC-BY-SA

Kuriózní tresty v 19. století

V 19. století byste asi rozhodně nechtěli trávit čas ve školních lavicích, protože školní kázeň byla v této době opravdu velice přísná. Když dnes slyšíme o trestech, které v té době byly naprosto běžné, nahání nám to husí kůži. Neposloucháš? Dostaneš pravítkem přes prsty nebo rákoskou přes záda, což byla tenkrát naprosto běžná praxe. Některé školy měly ve třídách dokonce tzv. „oslí lavice“, kam byli posazováni ti nejhorší žáci, kteří zlobili nebo si neplnili své úkoly. Tyto děti ještě navíc dostaly na hlavu papírovou čepici s nápisem „osel“, což byla zjevná snaha je ještě více veřejně ponížit. Myslíte si, že si z nich ostatní děti vzaly příklad?

Komenský, povinná školní docházka a děsivé tresty 19. století

Naučit se zabíjet Rusy zvládne každý. Ukrajinský veterán popsal, čeho se vojáci bojí

Myslela si, že syna děsí jen bujná fantazie. Pak se podívala a taky ztuhla hrůzou

Tvar stolice může napovědět, co se děje v organismu. Některé změny stojí za zvýšenou pozornost

Jaroslav Sypal otevřeně o své situaci v důchodu: Slavnému herci by bez práce zbyla naprosto směšná částka

Zadržujete kýchnutí? Tělo musí někam poslat tlak, který jste nepustili ven