Jiří Svoboda: Více dřeva do stavebnictví, ale s rozmyslem

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Více jak 40 let pracuji v oblasti výzkumu materiálů a dospěl jsem k názoru, že nám bůh nadělil tři úžasné materiály: ocel, beton a dřevo. Jistě, naše civilizace je postavena na využití i dalších materiálů jako jsou ostatní slitiny, keramika, sklo, plasty, papír, textil, …, ale ty první tři jsou prostě boží.

Konstrukce obvodového pláště rodinného domu

Zdroj: Ekolist.cz

Ocel je na bázi železa, kterého máme k dispozici relativní dostatek. Železo umožňuje vyrobit pomocí legování a tepelného zpracování tisíce druhů ocelí se specifickými, velmi rozdílnými vlastnostmi, které jsou jen málokdy překonány jinými, mnohem dražšími slitinami.

Beton je směsí cementu, kameniva a vody a lze jej považovat za (zpočátku) tekutý kámen. Cement se vyrábí vypalováním a mletím směsi jílu a vápence s příměsemi odpadních popílků a strusek. Kamenivo je tvořeno směsí písku a oblázků či kamenné drti o vhodných velikostních frakcích. Podle potřeby lze vyrobit celou řadu betonů o různých počátečních konzistencí i finálních pevností.

Na rozdíl od oceli a betonu, jejichž výroba značně zatěžuje životní prostředí a není velká naděje na její výrazné snížení, dřevo nám v lese „naroste samo“ z vody, CO2 a slunečního záření. O problémech lesnictví a dřevozpracujícího průmyslu lze hodně diskutovat, ale dopady výroby dřeva na životní prostředí jsou jistě mnohem menší (a v řadě aspektů i pozitivní) než u oceli a betonu. Navíc ve dřevu je vázán uhlík, takže jeho využívání ve stavebních konstrukcích přispívá i tímto způsobem k ochraně klimatu.

Poznamenejme, že beton, který má malou pevnost v tahu, lze kombinovat s ocelí (železobeton) a tak zajistit i jeho vysokou pevnost v tahu. Navíc dřevo úspěšně používáme při bednění železobetonových konstrukcí a můžeme jej spojovat ocelovými hřebíky, vruty či speciálními ocelovými přípravky. Tak se projevuje vzájemná synergie této svaté materiálové trojice.

Je třeba zdůraznit, že pokud je stavba dobře navržena, může 1 kg dřeva nahradit 1 kg stavební oceli nebo až 30 kg cihel či betonu. A tak by mohl vzniknout zkratkovitý názor: „Stavme vše, co je možné, ze dřeva a zachráníme planetu!“ Takto násilně a ideologicky by ale stavebnictví fungovat nemělo. Se dřevem by se mělo zacházet s rozmyslem a používat ho v co největší míře právě jen tam, kde je to přínosné.

Navíc v nosné konstrukci obvodových stěn a střechy z dřevěných sbíjených a lepených vazníků (viz obr.) lze vytvořit prostor pro uložení i více než půlmetrové vrstvy minerální vaty a pohodlně a levně docílit (super)pasivního standardu budov. Takto řešená konstrukce obvodové stěny je tvořena méně než 5 % dřeva a zbytek je prostor pro uložení minerální vaty (takový poměr nelze u železobetonových či zděných konstrukcí ani vzdáleně dosáhnout). V tomto případě ale nejde o dřevostavbu nýbrž o smíšenou stavbu, kdy vnitřní konstrukce (kromě stropu) jsou vhodněji řešeny využitím cihlových tvárnic a železobetonu, případně jinými alternativami.

Rozhodně by se nemělo dřevem plýtvat na stavbu roubenek, kde dřevo zastává (kromě možné estetické) i nepříliš dobře tepelně-izolační funkci. Také usilovat o mnohapodlažní dřevostavby, kde se masivně v konstrukci uplatňují nosné CLT panely (cross laminated timber), nepovažuji s hlediska využití dřeva za optimální.

CLT panely jsou totiž drahé, těžké a nevytvoří prostor pro uložení tepelné izolace. Stavební dřevo lze využít mnohem efektivněji. Na stavbu obvodových stěn, střechy i stropu patrového rodinného domu je potřeba asi 15 m3 řeziva ve formě hranolů, fošen a prken. Naštěstí nejsou roubenky i mnohapodlažní dřevostavby cenově konkurenceschopné, a tak nelze jejich masové rozšíření (pokud nebudou vylobovány dotační programy) očekávat.

Poptávka po bydlení je u nás obrovská a nabídka nedostatečná. To šroubuje ceny neustále nahoru a stále se uplatňují stavby postavené draze ve velmi nízkém standardu tepelné ochrany, které dalších alespoň 100 let zůstanou zbytečnou ekologickou zátěží. Abychom situaci se ctí zvládli, je třeba začít stavět ročně kolem 50 tisíc bytů, s tím, že počet bytů postavitelných jako výše popsané smíšené stavby (maximálně třípodlažní) by mohlo odpovídat asi 30 tisícům rodinných domů.

To by představovalo roční spotřebu necelého půl milionu m3 stavebního řeziva. Na to jsou současné kapacity našich lesů i dřevozpracovatelů, dostatečné. České lesy totiž poskytnou ročně kolem 15 milionu m3 dřeva, z toho asi 10 milionu m3 lze využít pro stavební účely. Bohužel, jen asi 20 % tohoto dřeva je z kapacitních důvodů zpracováno v ČR, zbytek je vyvezen.

Rozhodně bychom měli přestat se zkratkovitou „ekologickou“ argumentací, že čím více dřeva ve stavbě zabudujeme, tím lépe. Z hlediska ochrany klimatu je třeba taktéž zohlednit, kolik emisí CO2 je celkově se stavbou domu spojeno, a hlavně to, kolik emisí je spojeno se stoletým provozem domu. A pokud je dům nepříliš dobře zateplen, mohou tyto emise dominovat. Navíc je třeba uvést, že špatně zateplený dům má spotřebu energie hlavně v zimě, kdy její výroba bude ještě dlouho muset být kryta převážně fosilními záložními zdroji.

Jako i dříve, i dnes se hledí hlavně na investiční náklady na stavbu domu s tím, že provozní náklady se už „nějak“ uhradí. Ač to není příliš rozumné, je zřejmě třeba se s tímto stavem myšlení i do budoucna smířit. Stejně tak se asi málokdo bude zajímat o uhlíkovou stopu výstavby či provozu domu. Pokud tedy chceme smíšené stavby prosadit, je třeba ukázat, že je lze postavit výrazně levněji než klasické zděné stavby či dřevostavby a vyšší komfort bydlení či mnohonásobné snížení provozních nákladů chápat jen jako bonus. Jsem přesvědčen, že i podle takových kritérií smíšené stavby obstojí díky jednoduchosti výstavby a nízkým materiálovým nákladům.

Je pochopitelné, že projektanti a stavební firmy se drží svých ověřených postupů a nejsou ochotni něco zásadního měnit. Proto jsem se rozhodl zrealizovat vlastními silami pilotní projekt dvoubytového rodinného domu, který by jasně ukázal výhody smíšené stavby nejen při její výstavbě, ale i v provozu. Jeden byt tu hodlám dlouhodobě pronajmout a druhý dát k dispozici pro krátkodobé pobyty potenciálním zájemcům o stavbu takového domu. Ti si mohou třeba na týden vyzkoušet, jak se tam bydlí v zimě i v létě. Od nich pak mohu získat kritické hodnocení stavebního konceptu, o kterém si můžete blíže přečíst na https://www.optimalizmus.cz, nebo co by na svém budoucím domě chtěli vyřešit jinak.

Jsem přesvědčen, že pokud budou lidé o takové stavby projevovat zájem, nabídka projektantů a stavebních firem se přizpůsobí. Jsem též přesvědčen, že popsaný koncept by mohl velmi dobře splňovat představy o cenově dostupném sociálním bydlení.

Reklama

Další články z Ekolist.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů Ekolist.cz

Články z Ekolist.cz se věnují ochraně přírody, ekologickým tématům, udržitelnosti a dopadům lidské činnosti na životní prostředí. Nabízejí pohled na aktuální dění doma i ve světě – od legislativních změn a vědeckých výzkumů až po problémy spojené s vodou, odpady, zemědělstvím či...

Jiří Svoboda: Více dřeva do stavebnictví, ale s rozmyslem

„Nakonec se to stane.“ Experti popisují možný obrat v české politice

Od televizní ikony k těžkým životním ranám. Saskia Burešová ustála dluhy i ztrátu manžela

Záhada z Podolí. Kam zmizel devítiletý Honzík?

Tyhle polibky změnily dějiny filmu. Některé byly žhavější než celý zbytek příběhu

Nejsem líný, jsem freeze. Je polyvagální teorie krásnou myšlenkou, nebo jen přehnaně prodaným příběhem?