V českém prostředí navíc vyústila v přijetí nového Standardu péče o přírodu a krajinu (SPPK E02 005 Péče o stromy jako biotop vzácných druhů organismů), jehož formulace vyvolaly další vlnu kritiky. V této eseji proto detailně rozebereme, co pojem veteranizace skutečně znamená a k čemu slouží, vymezíme, čím není, a proč je nezbytné přistupovat k těmto zásahům obezřetně. Diskusi zasadíme do kontextu současných poznatků o péči o senescentní (velmi staré) stromy a ochrany na ně vázaných ohrožených druhů. Kriticky také zhodnotíme zmíněný český standard a jeho možný dopad na nejcennější stromové jedince.
Definice a účel veteranizace
Veteranizací se obecně rozumí cílené vytváření mikrostanovišť ve stále živých stromech, za účelem podpory organismů vázaných na staré dřevo. Respektovaná odbornice Vikki Bengtsson ji definuje jako “vytváření nebo urychlování vzniku trouchnivějících dřevních biotopů v živých stromech záměrným poškozením napodobujícím přirozené procesy”, přičemž zdůrazňuje, že “veteranizaci by se nikdy neměly podrobovat stromy staré (senescentní či veteránské)”.
Zásahy tedy spočívají v umělém mechanickém narušení stromu (např. záseky, navrtáním, odlomením větví apod.) tak, aby se urychlil vznik dutin, odumírajícího dřeva, výtoků mízy či obnaženého jádrového dřeva, tedy mikrohabitatů typicky se objevujících až ve velmi starých stromech. Důležité je, že cílem není strom usmrtit, ale naopak jej udržet naživu a pouze iniciovat dřívější rozvoj rozkladných procesů, než by k nim došlo přirozeně. Jinými slovy – techniky veteranizace by neměly strom zabít, nýbrž stimulovat tvorbu cenného tlejícího dřeva už v mladším věku stromu.
Motivací k veteranizaci je snaha „použít nástroje místo času” všude tam, kde absence dostatečně starých stromů znamená nedostatek biotopů pro ohrožené druhy. Mnohé vzácné saproxylické druhy (žijící v odumírajícím či trouchnivém dřevě) mají nízkou populační dynamiku a dlouhý vývojový cyklus, takže nedostatek starých stromů v krajině pro ně představuje kritickou hrozbu.
Jestliže na určité lokalitě chybí nastupující generace starých stromů a ze stávajících senescentních jedinců zbývají poslední kusy, hrozí po jejich odumření i vymizení navázaných populací vzácných organismů. Právě v takových případech může veteranizace “pomoci urychlit vznik habitatů a překlenout generační mezeru”. Bengtsson uvádí, že ačkoli řada arboristů váhá cíleně poškozovat mladé stromy kvůli přírodě, na místech s „velkým věkovým odstupem mezi hrstkou starých stromů a dalšími generacemi… stojí za úvahu využít veteranizaci ke zrychlení vývoje biotopů”. Nejde tedy o nahrazení staletých stromů – ty jsou unikátní –, ale o doplnění chybějících stanovišť, dokud nedorostou nové skutečně staré stromy.
Čím veteranizace není
Abychom předešli nepochopení, je nutné vymezit, co všechno není považováno za veteranizaci (ačkoli se s tím někdy mylně zaměňuje):
1. Rychlé usmrcení stromu kvůli mrtvému dřevu – Veteranizace není totéž co výroba suchého torza či „vyrobení mrtvého dřeva“. Například zlomení stojícího stromu, úplné seříznutí koruny na vysoký pařez či okroužkování kmene na bázi s cílem usmrtit strom pro hmyz patří do kategorie managementu odumřelého dřeva (deadwood management), nikoli veteranizace. Při veteranizaci se naopak cíleně vytvářejí biotopy v živém stromu, který má pokud možno dál žít po mnoho let. Cílem tedy není co nejrychleji „vyprodukovat“ mrtvé dřevo, ale zajistit dlouhodobou přítomnost dutin a trouchniviny v žijícím stromě.
2. Běžná pěstební opatření (řezy pro tvar či výmladnost) – Veteranizační zásahy se také zásadně liší od standardních technologií řezu, jako jsou hlavový řez, pollarding (opakované osekávání větví), coppicing (pařeziny) apod. Tyto tradiční postupy sice často vedou ke tvorbě dutin a trouchnivění (například je známo, že hlavové ořezy urychlují vydutění kmene oproti neřezaným stromům), avšak jejich primárním účelem je tvarování koruny či získání dřevních produktů, nikoli tvorba biotopů. Jsou to kulturní či produkční praktiky, nikoliv cílená opatření ochrany přírody – vzniklé mikrohabitaty jsou spíše vedlejším efektem.
3. Stabilizační řezy – Poměrně razantní redukční řezy koruny prováděné z důvodu zajištění biomechanické stability stromu (např. u staticky narušených jedinců) rovněž neřadíme mezi veteranizaci. I když při obvodové redukci koruny mohou rovněž vzniknout rány a dutiny, primárním cílem takového zásahu je ochrana okolí před kolapsem stromu a prodloužení jeho bezpečné životnosti, nikoli vytváření mikrohabitatů. Stabilizační řezy (např. obvodová redukce, stabilizace sekundární koruny či sesazovací řez) mají opodstatnění u rizikových stromů na frekventovaných místech – nejde však o opatření pro podporu biodiverzity.
4. Výroba torz – Odstranění většiny koruny a vytvoření vysokého torza kmene je hraniční případ. Pokud strom takový drastický zákrok přežije a obrazí sekundární korunou, vzniká scénář podobný veteranizaci – kmen začne být intenzivně dekomponovaný od středu a mohutné odumřelé kořeny vytvoří podzemní habitat, zatímco strom dále žije. Takový postup by definici veteranizace odpovídal. Ovšem v případě, že by strom uhynul buď hned, nebo během pár let po seříznutí, nejedná se o veteranizaci, ale opět jen o opatření deadwood managementu (ponechání mrtvého dřeva na místě).
Kde a na jakých stromech je veteranizace vhodná
Klíčovou podmínkou, kterou zmiňují všechny zahraniční prameny, je pečlivý výběr stromů, na nichž se mají veteranizační zásahy provádět. Shoda panuje v tom, že v žádném případě se nesmí takto zasahovat do stromů, které už mají výraznou biologickou hodnotu, tedy do jedinců starých, odumírajících s bohatými mikrohabitaty. Například britské pokyny Woodland Trust výslovně uvádějí: „Tyto techniky se nesmí nikdy provádět na starých nebo veteránských stromech, protože ty už cenný habitat obsahují“.
Veteranizace proto připadá v úvahu pouze u stromů mladších či nejvýše středně starých, u nichž je ekologická hodnota zatím malá. Typicky jde o stromy, které by jinak byly odstraněny při prosvětlení porostu nebo z důvodu konkurence vůči cílovým senescentním jedincům.
„Veteranizace je obecně nejvhodnější na stanovištích, kde je mnoho mladších stromů (které by se jinak odstranily) a kde zeje velká věková propast mezi nejstaršími stromy a mladou generací“ píše Bengtsson. V praxi to zahrnuje například situace, kdy je v okolí několik velmi starých stromů s ohroženými druhy, obklopených hustým porostem mladších stromů. Odstranění části mladých stromů bývá v takové situaci žádoucí kvůli snížení konkurenčního tlaku a zvýšení přístupu světla ke starým stromům. Veteranizací lze některé z těchto stromů místo prostého pokácení využít – záměrně je poškodit a nechat dlouhodobě existovat tak, aby začaly rychleji vytvářet dutiny a tlející dřevo, čímž poslouží jako “dočasný domov” pro ohrožené organismy, než se z mladé generace stane generace plnohodnotných starých stromů.
Je nutné zdůraznit, že veteranizovat se nemají stromy, které už samy o sobě představují cenný biotop. Zde narážíme na otázku terminologie – v angličtině se používají termíny ancient tree (strom prastarý) a veteran tree (strom veteránský). V češtině hovoříme odborně o „senescentních stromech“ (velmi starých, senescentních jedincích v poslední, byť nejdelší fázi života). Termín „strom veterán“ se v češtině občas objevuje, avšak může být zavádějící, protože svádí k domněnce, že veteranizace se týká „veteránů“. Není tomu tak – naopak, staré „veteránské“ stromy jsou objekty ochrany, nikoli kandidáti na zásah.
Evropský certifikační program VETcert definuje senescentní strom jako jedince, který např. „dosáhl na svůj druh mimořádného stáří, je v pokročilé fázi životního cyklu často s retrenchmentem (zpětným zmlazením koruny) a vykazuje komplexní stavbu s dutým kmenem, rozsáhlým výskytem rozkladu dřeva, kořeny prorůstajícími dutinou kmene či dalšími funkčními jednotkami; takový strom mívá vysokou biologickou a kulturní hodnotu“. Už z této definice vyplývá, že senescentní stromy mají jedinečnou ekologickou hodnotu, kterou nelze nahradit.
Tyto živé pamětníky se utvářely po staletí a představují nenahraditelné habitaty pro obrovské množství organismů. Současná věda neumí spolehlivě předvídat další vývoj dutin a dekompozice dřeva ani „opravit” strom tak, aby procesy stárnutí zvrátila či zastavila. Paradigma ochrany přírody proto velí zachovat tyto staré stromy naživu co nejdéle – jedině tak zajistíme pokračování jejich přirozeně vzniklých mikrostanovišť v krajině.
Přirozené stárnutí stromů a konkurenční tlak
Pro pochopení významu veteranizace v kontextu péče o staré stromy je vhodné zmínit fenomén přirozeného stárnutí koruny neboli retrenchmentu. Jde o proces, jímž strom ve vysokém stáří postupně redukuje svou korunu – odumírají vrcholové větve a strom se „stahuje” do nižší, kompaktnější koruny sekundární. Tento jev je přirozenou součástí stárnutí stromu a nastává obvykle vlivem omezené kapacity kořenů a vodivých pletiv udržet původní rozměry koruny, případně vlivem stresových faktorů jako je nedostatek vody či poškození kořenů.
V americkém arboristickém standardu je retrenchment popsán jako “proces, kdy koruna odumírajícího stromu zůstává stabilní tím, že se zmenšuje – strom postupně odhazuje periferní větve a rozvíjí nižší patro koruny. Tím se zlepšuje poměr mezi aktivní (fotosyntetickou) a statickou hmotou stromu, což pomáhá udržet dobré fyziologické funkce”. Jinými slovy, senescentní strom si tímto procesem snižuje těžiště a vznikající externí zátěž, zachovává energii a prodlužuje životnost i přes postupné odumírání částí koruny.
Retrenchment je pozvolný děj trvající desítky let. Během této fáze je strom zvlášť citlivý na zastínění – potřebuje dostatek světla pro nově se rozvíjející spodní korunu. Pokud v okolí senescentního stromu vyrůstají konkurenti, kteří jej snadno přerůstají a zastíní, může dojít k urychlenému vitalitnímu ústupu až odumření starého stromu vlivem oslabení fotosyntézy. Tento scénář je dnes velmi častý, neboť mnoho starých solitérních stromů (např. na bývalých pastvinách) bylo ponecháno obrůst mladým porostem často lesního typu po ukončení tradičního hospodaření.
Konkurence a zástin jsou proto významným rizikem pro přežití senescentních stromů v jejich retrenchment fázi. Z praktického hlediska z toho plyne, že management senescentních stromů často vyžaduje zásahy v okolním porostu – a právě zde nachází uplatnění techniky jako prosvětlování, případně i veteranizace okolních stromů. Odstranění všech sousedních stromů se často nedoporučuje, protože náhlá plná expozice starého kmene slunci může vést ke korní spále a případně také může narušit stabilitu náhle exponovaných stromů. Veteranizace vybraných konkurentů tedy představuje kompromisní řešení: snižuje jejich vitalitu a růst (čímž uleví senescentnímu stromu od konkurence), ale ponechává je na stanovišti jako zdroj nových dutin a trouchniviny pro kontinuitu biotopů.
Právní rámec a možnosti v ČR
Péče o stromy rostoucí mimo les podléhá v České republice zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Ten v § 7 zakotvuje obecnou ochranu dřevin před poškozováním a ničením – “zakázáno je jakékoliv poškozování, které vede k podstatnému nebo trvalému snížení ekologických či společenských funkcí dřeviny, nebo k jejímu úhynu”. Pro běžné zásahy (včetně kácení v odůvodněných případech) existují výjimky a povolovací procesy, avšak cílené poškozování stromů (např. vytváření dutin, kroužkování kmene apod.) není možné povolit. Až prováděcí vyhláška č. 189/2013 Sb. k tomuto zákonu stanovila, že “o nedovolené poškozování se nejedná, pokud je zásah prováděn za účelem zachování nebo zlepšení některé z funkcí dřeviny, v rámci péče o zvláště chráněný druh organismu, nebo v rámci péče o zvláště chráněné území (…)”.
Tento právní základ tedy umožňuje provádět i poměrně invazivní opatření typu veteranizace, ovšem pouze tehdy, pokud slouží prokazatelnému zájmu ochrany přírody (zlepšení funkce stromu nebo podpora ohrožených druhů či území). V praxi z toho vyplývá, že legálně lze veteranizační techniky použít téměř výhradně v rámci péče o zvláště chráněná území, kde jsou podobné zásahy předem plánovány v plánech péče. Možné je teoreticky též zdůvodnit veteranizaci jako opatření na podporu zvláště chráněného druhu (např. pokud by bez vytvoření nových dutin hrozil zánik populace chráněného brouka v dané lokalitě). Nicméně takový postup zatím není běžný a vyžadoval by pečlivé posouzení přiměřenosti – zákon žádá zvažovat, zda je zásah vhodný, potřebný a přiměřený ve vztahu k cílovému druhu a danému stromu. Lze shrnout, že v českém prostředí zatím chybí obecný rámec pro rutinní nasazení veteranizace, vyjma zvláště chráněných lokalit a výjimečných situací s oporou v § 7 a vyhlášce 189/2013 Sb.
Typy veteranizačních zásahů
A o jakých opatřeních se v souvislosti s veteranizací vlastně bavíme? Veteranizační management stromových populací v kulturní krajině nebo v prostředí se sníženým podílem senescentních jedinců často zahrnuje aktivní zásahy, jejichž cílem je urychlit tvorbu mikrohabitatů, především dutin různého charakteru. Další skupinu veteranizačních zásahů představují techniky využívající řízené poškození stromu za účelem simulace přirozených disturbancí a tím i urychlení procesů dekompozice, které by jinak probíhaly v delším časovém horizontu.
Podpora vývoje dutiny s odstraněným vrcholem stromu Jedná se o techniku, při níž je mechanicky odstraněn vrchol stromu nebo mohutná kosterní větev. Takový zásah vyvolává v místě řezu mechanické napětí, které zpravidla vede k vzniku trhlin v dřevní hmotě, rozvoji hniloby a následné tvorbě dutiny. Proces je urychlen i působením dešťové vody, mikroorganismů a rozkladu pletiv. Vzniklá dutina je pro svou velikost a umístění v koruně často atraktivní pro sekundární dutinové hnízdiče, jako jsou různé druhy ptáků (datlovití, šplhavci), netopýři nebo drobní savci. Kromě ekologického efektu je však třeba důsledně hodnotit stabilitu stromu a možné riziko jeho selhání v důsledku oslabení kmene či větve.
Umělá dutina Umělé vyřezávání dutin spočívá v mechanickém vyhloubení prostoru ve kmeni nebo silnější větvi pomocí lesnických nástrojů (motorová pila, dláta apod.). Výsledná dutina by měla napodobovat rozměry a charakter přirozených dutin, včetně oválného či kulovitého tvaru a vhodného vstupního otvoru. Výhodou tohoto zásahu je kontrola nad velikostí, tvarem i umístěním mikrohabitatu, což umožňuje cílit na konkrétní skupiny organismů. Součástí doporučeného postupu je ponechání části dřeva v dutině pro podporu rozvoje mikroflóry a mikrofauny. Existuje celá řada postupů pro tvorbu umělé dutiny s různým typem umístění, velikosti a úpravy dřeva. V odborné literatuře je doporučováno kombinovat tento zásah s následným monitoringem obsazení a stability.
Simulace výletových otvorů po ptácích V návaznosti na předchozí zásahy lze simulovat i výletové otvory po datlovitých nebo jiných dutinových ptácích. Otvory vytvořené frézou buď doprovází umělou dutinu, nebo jsou vytvářené samostatně v různých výškových úrovních kmene či větví. Důležitým parametrem je poškození kambia kolem vytvořeného otvoru (parciální odkornění), aby byl zpomalený proces uzavření vzniklého otvoru vývojem kalusu. Simulace je významná zejména pro druhy bezobratlých a některé obratlovce, kteří jsou na přítomnost těchto otvorů vázáni (např. saproxyličtí brouci, netopýři). Zásah napodobuje přirozený proces, při kterém ptáci vytvářejí dutiny pro vlastní potřebu a zároveň tím poskytují sekundární biotop dalším druhům.
Otlučení kmene (mechanické poškození povrchu dřeva) Mechanické otlučení povrchu báze kmene, často pomocí speciálních nástrojů či ručního nářadí, má za cíl narušit integritu povrchové vrstvy dřeva a kůry, čímž jsou vytvořeny vstupní brány pro mikroorganismy a houbové patogeny. Takto vzniklé rány napodobují poškození těžkými býložravci (koně, dobytek) a akcelerují rozklad dřevní hmoty, vedou ke vzniku trhlin, odchlípení kůry a v konečném důsledku i k tvorbě dutin či dalších mikrohabitatů. Tato metoda je vhodná zejména tam, kde je třeba urychlit rozkladné procesy v robustním, jinak odolném dřevě.
Okroužkování vrcholu Okroužkování spočívá v odstranění pásu borky a lýka po obvodu vrcholu stromu nebo jeho větve. Přerušením toku asimilátů a vody do distální části dochází k postupnému odumírání a vysychání této části stromu, přičemž odumřelé dřevo zůstává ve stojící poloze a poskytuje dlouhodobý substrát pro saproxylické organismy. Vytváří se tak prostředí pro rozvoj hub, hmyzu a ptáků specializovaných na mrtvé dřevo. Zásah je však nutné realizovat s ohledem na bezpečnost okolí i dlouhodobou stabilitu stromu.
Simulace poškození dobytkem V historicky pastevních biotopech nebo při jejich obnově je někdy využívána simulace poškození, jaké způsobuje dobytek olamováním kůry, okusováním či lámáním větví. Tyto disturbance urychlují vznik trhlin, ran a sekundárních dutin, což podporuje vznik mikrohabitatů a přirozenou sukcesi saproxylických druhů. V moderním managementu je tento efekt dosažen mechanickými zásahy, často ve spolupráci s ochranářskými projekty zaměřenými na obnovu tradičních extenzivních pastvin.
Simulace úderu blesku Imitace úderu blesku představuje mechanické poškození stromu – cíleným způsobem je narušena integrita povrchových částí xylemu v určité linii od vrcholu koruny k jeho bázi, což vede k rozvoji podélných trhlin, destrukci pletiv a často i k urychlení procesu rozkladu a tvorby dutin. Tento typ zásahu se provádí mechanicky vyříznutím bleskové drážky řetězovou pilou.
Standard SPPK E02 005 a jeho kontroverze
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) v roce 2024 vydala nový standard SPPK E02 005 “Péče o stromy jako biotop vzácných druhů organismů”, který má poskytnout metodické vodítko pro aplikaci podobných opatření. Tento standard vznikl s cílem sladit ochranu ohrožených druhů a právní ochranu stromů – výslovně “vymezuje situace, kdy může zájem na přežití konkrétních ohrožených druhů převážit nad ochranou jednotlivých stromů”.
Bohužel výsledné znění standardu vyvolalo mezi řadou arboristů a ochranářů znepokojení. Dokument totiž umožňuje poměrně široce provádět poškozující zásahy i na velmi cenných stromech, pokud k tomu dá souhlas orgán ochrany přírody. Doslova se uvádí, že opatření nemají být prováděna na památných stromech, “pokud nelze zvolit jinou alternativu – v takovém výjimečném případě je nutná výjimka podle § 56” zákona 114/1992 Sb. Podobně zásahy u stromů, které jsou součástí významného krajinného prvku (VKP), vyžadují jen souhlas orgánu ochrany přírody dle § 4. Jinými slovy, standard nezakazuje veteranizaci v žádné kategorii stromů – ani u památných či jinak chráněných jedinců –, pouze stanoví, jaká povolení je v daných případech třeba obstarat.
Tento přístup je z pohledu mezinárodně uznávané praxe neakceptovatelný. Zatímco odborné autority v Evropě jasně doporučují nezasahovat do biologicky cenných senescentních stromů a soustředit se na stromy mladší, český standard fakticky legalizuje záměrné poškozování i těch nejcennějších stromů, pokud úředník usoudí, že tím pomůže chráněnému druhu. Navíc je standard dokumentem „dobré praxe“ – tedy nemá jít o nouzové řešení pro extrémní situaci, ale o obecně doporučovaný postup. O to vážnější mohou být důsledky takového doporučení v rukou méně znalých správců zeleně.
Hrozí riziko nevratného poškození nenahraditelných stromů, které rostly stovky let, pod záminkou dobře míněné podpory biodiverzity. Kritici poukazují, že Česká republika je zřejmě první zemí, která institucionalizovala takto široké použití veteranizace i na chráněných stromech – v zahraničí nic podobného nenajdeme a obdobný postup by byl obecně považovaný za hrubou technologickou chybu. Lze tedy hovořit o značném rozporu s osvědčenými postupy péče o senescentní stromy.
Z uvedených důvodů je namístě přistupovat k tomuto standardu velmi obezřetně. Veteranizační techniky mají nepochybně své místo v arzenálu péče o ohrožené druhy, ale musejí být aplikovány se znalostí věci a jasným zdůvodněním, a to jen a pouze na stromech, které dosud vlastní přirozeně vytvořenou biologickou hodnotou nedisponují. Nelze akceptovat plošné nasazení těchto metod bez ohledu na povahu stromu.
Odborníci na péči o dřeviny a ochránci přírody by měli trvat na základních principech: nejcennější, biologicky jedinečné stromy musíme chránit před poškozováním, zatímco veteranizace smí přicházet ke slovu jen u vhodných kandidátů (mladších stromů s minimální ekologickou hodnotou, rostoucích v okolí ohrožených senescentních stromů). Standard SPPK E02 005 v této podobě bohužel tyto zásady nerozlišuje a potenciálně otevírá dveře i vandalským aplikacím. Proto je na místě kritický postoj: doporučit spíše individualizované posuzování každého případu a oporu v mezinárodně uznávaných doporučeních než se slepě řídit obecným standardem, který jde proti duchu ochrany senescentních stromů.
Závěr
Veteranizace stromů je moderní ochranářská technika, která může sehrát pozitivní roli při záchraně ohrožených druhů vázaných na staré dřevo – ovšem jen tehdy, bude-li používána uvážlivě a správně cíleně. Je nezbytné ji správně definovat a odlišit od jiných zásahů: nejde o vandalismus na stromech, ani o náhradu klasické péče, ale o specifický nástroj k vytvoření “ancients of the future”, tedy budoucích ekosystémů podobných těm ve staletých stromech.
Současně platí nekompromisní zásada, že existující senescentní stromy – živé klenoty naší krajiny – musíme za každou cenu uchovat bez dodatečného zbytečného poškozování. Každý takový strom je totiž dílem živé historie a domovem nespočtu organizmů, a jako takový je naprosto nenahraditelný. Jakékoli aktivní zásahy do stromů by proto měly být činěny s respektem k tomuto faktu. Cílené poškozování stromů má smysl pouze tam, kde prokazatelně přispěje k uchování vzácných forem života a zároveň neohrozí jiné hodnoty.
V českém kontextu teprve hledáme optimální rovnováhu mezi ochranou dřevin a ochranou na ně vázaných druhů. Při jejím hledání je nutné vycházet z vědeckých poznatků i mezinárodních zkušeností – a nebát se kriticky zhodnotit i vlastní standardy. Jedině tak zajistíme, že naše krajina nezchudne ani o vzácné druhy hmyzu, ani o staleté velikány, kteří jim poskytují domov.
Literatura:
AOPK ČR. Tisková zpráva k standardu SPPK E02 005, 2024. Dostupné z: https://aopk.gov.cz
BENGTSSON, V. Veteranisation: Using Tools to Speed up Habitat Production in Trees. Wood Wise, 2019. Woodland Trust. Dostupné z: https://woodlandtrust.org.uk
BENGTSSON, V. Veteranisation. Grantham: Woodland Trust, 2019. Dostupné z: https://woodlandtrust.org.uk
ČÍŽEK, Lukáš; HAUCK, David; ŠEBEK, Pavel. Ořezávané stromy – Zapomenuté dědictví. Vlašim: Agentura Gevak, 2020. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/382948629_Orezavane_stromy_-_Zapomenute_dedictvi_Historie_soucasnost_a_vyznam_v_ochrane_prirody_Pollard_trees_-_a_forgotten_legacy_History_present_and_importance_in_nature_conservation
EAC. European Arboricultural Council: European Standard Tree Pruning. EAC, 2021. Dostupné z: https://www.europeanarboriculturalstandards.eu
EU / VETREE PROJECT. Veteranisation of young trees in order to enhance green infrastructure of valuable trees, Interreg Europe, 2024.
FAY, N.; BUTLER, J. Management and Conservation of Ancient and Other Veteran Trees. In: Routledge Handbook of Urban Forestry, Routledge, 2017.
FAY, N. Development and management of ancient trees and veteran trees. In: Environmental Arboriculture, Tree Ecology and Veteran Tree Management, (Konferenční sborník / články).
HORÁK, J. et al. Veteranizace, pollarding a kroužkování versus ochrana. Ochrana přírody, 2020. Dostupné z: https://casopis.ochranaprirody.cz
INSTITUTE OF CHARTERED FORESTERS. Valuing and Managing Veteran Trees, 2024.
LONSDALE, D. (ed.). Ancient and Other Veteran Trees: Further Guidance on Management. Grantham: Ancient Tree Forum, 2013.
Lost Woods Project. Ancient & Veteran Trees. Dostupné z: https://lostwoods.org.uk
MEILLEUR, G. Retrenching Hollow Trees. International Society of Arboriculture, 2014. Dostupné z: https://wwv.isa-arbor.com
READ, H. Veteran Trees: A Guide to Good Management. Peterborough: English Nature, 2000.
SPPK E02 005. Péče o stromy jako biotop vzácných druhů organizmů. Verze 2024. Dostupné z: https://standardy.nature.cz
VOJÁČKOVÁ, B. a kol. (ed.). Péče o dřeviny rostoucí mimo les – Management senescentních stromů: Metodická příručka. Vlašim: ZO ČSOP Vlašim, [2021]. Dostupné z: https://www.starestromy.cz/vetext/metodika-pece-o-stromy/
Woodland Trust. Ancient and Veteran Trees: An Assessment Guide. Grantham: Woodland Trust, 2018. Dostupné z: https://woodlandtrust.org.uk
Woodland Trust. Life in Deadwood. Wood Wise, 2019. Woodland Trust. Dostupné z: https://woodlandtrust.org.uk
