KOMENTÁŘ. Rozsahem majetku, které církve dostaly, udělali poslanci zejména z katolické církve ekonomicky mocnou instituci, což úplně nekoresponduje s její podporou u veřejnosti. Velkoryse pojaté církevní restituce, které v roce 2012 protlačila přes určitý odpor vláda Petra Nečase, měly být majetkovým napravením historických křivd, kterých se československý stát na církvích dopustil.
Na zvolený způsob navrácení majetku měly evidentně vliv konzervativní poučky o tom, jak se má každý starat sám o sebe, jak každý soukromý majitel je nejlepší hospodář a jak je náboženství důležité.
Od roku 2013 měly církve začít směřovat k ekonomické soběstačnosti, protože v roce 2030 přijdou úplně o státní příspěvek na činnost. Z nějakého důvodu se optimistické představy našich konzervativních politiků a autorů církevních restitucí úplně nenaplnily.
Minimálně pražská arcidiecéze – tedy hlava české katolické církve – se místo očekávaného rozvoje ocitla v červených číslech. Kromě evidentně špatných ekonomických rozhodnutí navíc vzplál v nejvyšších patrech katolické církve bratrovražedným boj mezi jejími generálními vikáři, se kterým si nevěděl rady ani pražský arcibiskup.
Vedení naší největší církve tak postavilo na hlavu všechny předpoklady politiků, kteří do prosazení myšlenky církevních restitucí vložili tolik politického kapitálu.

Text, jehož autorem je Jan Vávra, komentátor a bývalý šéfredaktor zpravodajství TV Nova, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek a mezititulky jsou redakční.
Válka generálních vikářů
Vše začalo u tehdejšího generálního vikáře pražské arcidiecéze Zdenka Wasserbauera, který je podepsán pod řadou nevýhodných smluv, kvůli kterými mohla církev přijít až o stovky milionů korun.
Alespoň toto tvrdí audit, který si nechalo arcibiskupství později zpracovat. Wasserbauer například pronajal na 70 let lukrativní pozemky v Hostivaři, které byly určené k výstavbě bytových domů, golfovému areálu. Kvůli tomu úředníci změnili určení pozemků a ty dramaticky ztratily na ceně.
Stejně tak se pražské arcibiskupství zavázalo k nevýhodnému odprodeji pozemků středočeské obci Zlatníky. Tyto pozemky pak obec v řádu dnů přeprodávala se ziskem v řádu desítek procent, a získala tak přes 120 milionů, které pak končily ve firmách napojených na starostu.
Od podzimu 2024 se případem zabývá policie, která zasahovala i přímo v Arcibiskupském paláci v Praze. Existuje podezření, že za tím vším byla snaha vyvést církevní majetek a obohatit se.
Špatné ekonomické výsledky nakonec vedly k odvolání generálního vikáře Wasserbauera. Na jeho místo nastoupil v roce 2020 Jan Balík a v arcibiskupském paláci se rozhořela doslova válka vikářů. Bývalý generální vikář Wasserbauer totiž ohlásil policii podezření na nevýhodné obchody svého nástupce Balíka a ten postupoval podobně.
Navíc si pražské arcibiskupství najalo jako hlavního správce majetku jáhna Antonína Jurigu, který je dnes vazebně stíhán za znásilnění, týrání, vydírání a vyhrožování. Kromě toho je Juriga podezřelý i z hospodářských deliktů. Vyšetřovatelé zkoumají finanční operace při nákupu bytů nebo prodejích pozemků na pražském arcibiskupství.
Situaci, kdy na sebe oba generální vikáři hledali špínu, nebyl schopný vyřešit ani tehdejší arcibiskup Jan Graubner. Na Wasserbauera si stěžoval v dopise papežskému nunciovi a jeho postup označil za intriky.
Od podzimu 2024 se případem zabývá policie, která zasahovala i přímo v Arcibiskupském paláci v Praze. Existuje podezření, že za tím vším byla snaha vyvést církevní majetek a obohatit se.
Specificky pražský problém
Vyvstává otázka, jak mohl majetek, který měl zajistit fungování do daleké budoucnosti, způsobit takový rozklad ve vedení katolické církve. Nabízí se samozřejmě vysvětlení, že kněží jsou vzděláváni v úplně jiných věcech, než je ekonomika, a že správě majetku nerozumí.
Přitom vnitřní pravidla církve nařizují, že výkonné pozice mohou zastávat jen kněží. To by ale zpochybňovalo samotnou myšlenku církevních restitucí.
Je známo, že česká katolická církev je zdatnou lobbistickou organizací, která u politiků dokáže prosadit mnohem více, než co by odpovídalo jejímu postavení v české společnosti.
Jak mohl takový ekonomický odborník, za jakého je pokládán Miroslav Kalousek, tak tvrdohlavě prosazovat, aby stát vydal majetek někomu, kdo se o něho nebude schopen starat? Podlehli Miroslav Kalousek, Petr Nečas přesvědčování z církve?
Je známo, že česká katolická církev je zdatnou lobbistickou organizací, která u politiků dokáže prosadit mnohem více, než co by odpovídalo jejímu postavení v české společnosti. A Dominik Duka, za jehož episkopátu restituce proběhly, si velice dobře rozuměl obzvlášť s některými vrcholnými představiteli světské moci.
Jeho postoje se dost lišily třeba od vystupování současného papeže Lva XIV., který se dokázal jasně vymezit vůči Donaldu Trumpovi.
Katolická církev ovšem během své dlouhé historie nashromáždila značný majetek a dokázala ho spravovat. Českou církev může omlouvat, že se s majetkem zacházet odnaučila. Ale podobné problémy jsme v jiných diecézích nezaznamenali.
Hříchy na církevní půdě
Proč mělo problémy s majetkem jen pražské arcibiskupství? A jak si vysvětlit, že tváří v tvář náhle získanému majetku selhali muži, kteří byli celý život školeni v péči o duchovní spásu a dosáhli v tomto oboru významného postavení? Proč právě v jejich případě se projevila temná strana kapitalismu?
Nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl, který tento případ zdědil, se upřímně snaží o jinou tvář katolické církve. Svolal věřící na kající pouť kvůli hříchům spáchaným na církevní půdě.
Pak vyvstává otázka, zda klasické konzervativní poučky o soukromém vlastnictví, potřebě autorit a významu náboženství v éře ekonomického liberalismu ještě platí. Je současný kapitalismus kompatibilní se starostí o duši? Neměla by církev zůstat chudá?
Nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl, který tento případ zdědil, se upřímně snaží o jinou tvář katolické církve. Svolal věřící na kající pouť kvůli hříchům spáchaným na církevní půdě.
V pastýřském listu připomněl vážná podezření na mravní a majetkové delikty, násilí či zneužívání a přiznal, že důvěra v církev je narušena. Slíbil také zadostiučinění za hříchy spáchané na církevní půdě. Ovšem i on bude muset řešit vnitřní dilema katolické církve rozkročené mezi pastoraci a starost o majetek.
Ale otázka, zda selhaly špičky katolické církve nebo konzervativní poučky, zůstává.