KOMENTÁŘ. Donald Trump a jeho suita byli před volbami v polovině volebního období, takzvanými midterms, více než znepokojeni z výsledků desítek průzkumů voličských preferencí. Pokud by totiž Demokraté zvítězili v jedné, či dokonce v obou komorách parlamentu, znamenalo by to pro budoucnost Donalda Trumpa značné potíže.
V domácí politice už Trump nemohl vytáhnout žádnou novou kartu kromě rozpoutání otevřeného konfliktu a popření výsledků voleb. Zbývala politika zahraniční, kde má americký prezident tradičně podstatně volnější ruce. Poslední měsíc před volbami byl nečekanou přehlídkou někdy až nediplomatického tlaku Trumpovy administrativy na vlády členských zemí Evropské unie a na Ukrajinu.
Bylo by chybou vnímat diplomatické přešlapy a po desítky let nevídanou hrubost současné zahraničně-politické doktríny USA jako něco nečekaného. V nemalé části amerického zahraničně-politického establishmentu je nejméně od doby studené války hluboce zakořeněná představa o absolutní nadřazenosti Spojených států a nutnosti nahradit poválečnou shodu na potřebě mezinárodního systému práva a pravidel, symbolizovaného Organizací spojených národů.
Připomeňme jen až zavilý odpor části americké pravice proti vstupu středoevropských postkomunistických zemí do NATO před rokem 1997.
Zapomeňme na mezinárodní právo
Byl to právě americký poválečný multilaterismus, který Evropě zajistil přes osmdesát let míru. Z americké zahraniční politiky se nyní pod diktátem nebezpečně stupidní ideologie donaldismu-trumpismu stala kopie ruského imperialistického uvažování o světě.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio to při nedávné výhrůžné řeči v řeckých Aténách nazval „prosazováním národní moci bez omluv“. Zapomeňme na mezinárodní právo, spojenecké závazky, ochranu lidských práv a svobodný obchod.
Aby papežský nuncius opravdu pochopil, připomněl další z poradců, že ve 13. století francouzský král po téměř sedmdesát let plně kontroloval moc a vliv celkem sedmi papežů, usídlených po jeho nátlaku v Avignonu namísto v Římě.
Na domácí frontě to ministr války Pete Hegseth doplňuje masovými čistkami desítek vysokých důstojníků Pentagonu i mimo něj, které podezírá z neloajality anebo z liberalismu. Celkově hodlá propustit dvacet procent generálů a admirálů ozbrojených sil USA. V Moskvě mu připíjejí.
A tak je ještě potřeba srovnat do řady neposlušné spojence v NATO, kteří si ještě myslí, že mohou nazývat agresivní válku fašistického ruského režimu na Ukrajině podle pravdy a jak jim zobák narostl. A tak jeho šestačtyřicetiletý náměstek pro mezinárodní vztahy a strategii Eldridge Colby podle zdrojů agentury Reuters na bilaterálních jednáních s vybranými členskými zeměmi NATO v minulých týdnech nabádal jejich zástupce, aby omezili a zjemnili svoje výroky o Rusku, agresi na Ukrajině a zvláště o ruském prezidentu Vladimiru Putinovi.
Prý, že příliš ostré vyjadřování a poukazování na Ruskem vedenou hybridní válku „poškozují bezpečnost Evropy“. Zatím není známa žádná oficiální reakce pobaltských zemí a Polska, kterých se takové přátelské napomenutí mělo týkat.
Kde má papež svoje místo
Doktrinářský Colby je vnukem bývalého ředitele CIA Williama Colbyho, ale na rozdíl od něj postrádá praktické zkušenosti a podle mnohých pozorovatelů a svých kritiků v obou komorách parlamentu očividně trpí mesiášským komplexem.
Jeho cílem je úplně nový světový pořádek, postavený na mocenské koexistenci USA, Číny a Ruska. Prosazuje úplné oslabení vztahů s Evropou a NATO, zastavení nebo maximální omezení pomoci Ukrajině. Jeho ideologický fanatismus hraničí až se směšností.
Colbyho představa Evropy jsou silné národní státy a za všech okolností slabé kolektivní cítění a projekty. Přesně stejnou představu o nacionalistické Evropě konce 19. století má Vladimir Putin.
V lednu 2026 povolal do Pentagonu vatikánského velvyslance a obklopen svojí suitou mu v utajeném režimu přednesl řadu výčitek vůči výrokům papeže Lva XVI, které jsou podle něj, v rozporu s názory Donalda Trumpa a tedy USA. Jeden z jeho pobočníků prý měl papežskému nunciovi výhrůžně sdělit, že Spojené státy „mají dost vojenské síly, aby si mohly dělat, co budou chtít, a katolická církev by proto měla vědět, kde je její místo“.
A aby papežský nuncius opravdu pochopil, připomněl další z poradců, že ve 13. století francouzský král po téměř sedmdesát let plně kontroloval moc a vliv celkem sedmi papežů, usídlených po jeho nátlaku v Avignonu namísto v Římě. Neohrabané, nebo spíše nekulturní a buranské?
Polské sdělovací prostředky si zase všímají nezvyklé blízkých vztahů prezidenta Karla Nawrockého s Donaldem Trumpem. Ještě podivnější dojem však vzbudila následná důvěrná osobní schůzka polského ministra obrany Kosiniaka-Kamysze s Donaldem Trumpem, která se, podle jediného oficiálního vyjádření polského premiéra Donalda Tuska, týkala vnitřních poměrů v Polsku.
Podle nepotvrzených zpráv Trump přesvědčoval polského ministra obrany, aby odešel z Tuskovy vládní koalice a pomohl Nawrockému vytvořit „pravicový“, a samozřejmě protievropský kabinet. Přesně to odpovídá explicitně deklarované snaze vlády USA kultivovat politické spojence uvnitř evropských vlád a společností. Varšava mluví o nejvážnější ústavní krizi od roku 1989. V Moskvě opět jásají.
Destruktivní pábitel
Colbyho představa Evropy jsou silné národní státy a za všech okolností slabé kolektivní cítění a projekty. Přesně stejnou představu o nacionalistické Evropě konce 19. století má Vladimir Putin. Nakonec musíme zmínit i komické vyjednavačské duo Kushner-Witkoff, jehož jedinou kvalifikací je blízkost a příbuzenství s Donaldem Trumpem.
Bez ohledu na názor demokratické Evropy nabízejí Rusku opravení plynovodu Nord Stream, mimochodem proti vůli Německa a Evropské unie, a nákupy velkých objemů ropy opět v rozporu s unijním sankčním režimem.
Destruktivní ideologické pábení donaldismu-trumpismu je tak hloupé a pro evropské zájmy ničivé, že ho nejspíše vymysleli ve sklepech ruské FSB s požehnáním ministra zahraničí Sergeje Lavrova.
Sedmdesát sedm procent dovozu i vývozu České republiky směřuje do a pochází z Evropské unie. Pouze necelá tři procenta vývozu i dovozu pochází z USA. Pokud stabilita obchodních norem něco platí, pak současná ekonomická politika USA nemá ani hlavu ani patu. Podobně jako zatím čtyřicet sedm miliard dolarů (zhruba jeden bilion korun) vyhozených z okna na nesmyslnou válku s Iránem.
I česká vláda se silným zastoupením propagátorů slabomyslného podlézání Donaldu Trumpovi, jako jsou pánové Okamura, Macinka a Babiš, by si mohla přiznat, že od zahájení té války stoupla velkoobchodní cena nafty o deset korun. Komu to prospělo?