Pachocki upozorňuje, že nejde pouze o to zastavit technologický pokrok. Mnohem důležitější je podle něj zajistit, aby lidé nad umělou inteligencí neztratili kontrolu. Vývoj stále schopnějších systémů by proto měl jít ruku v ruce s lepším zabezpečením, dohledem a mechanismy, které zajistí, že člověk zůstane součástí důležitých rozhodovacích procesů.
Ve svém textu publikovaném na webu OpenAI Pachocki upozorňuje na nová rizika, která pokročilá umělá inteligence přináší například v oblasti počítačové bezpečnosti. Podle něj nikdo není skutečně připraven na důsledky situace, kdy bude schopnost strojů růst stejným tempem jako doposud.
Tato slova přicházejí v poměrně překvapivou chvíli. OpenAI totiž jen krátce předtím představila nový model GPT-6 Astra zaměřený především na využití ve firmách. Pachocki přesto naznačuje, že samotné uvádění stále výkonnějších modelů na trh nemůže být jediným cílem celého odvětví. Pokud se schopnosti umělé inteligence budou dál zvyšovat, je podle něj potřeba zároveň lépe rozumět tomu, co vlastně vytváříme.
Zde se podle Pachockého nachází jeden z největších problémů současného vývoje. Výzkum jazykových modelů založených na hlubokém strojovém učení je stále do značné míry experimentální disciplínou. Dokážeme vytvářet stále schopnější systémy, ale naše porozumění tomu, jak přesně jejich inteligence funguje a jak se bude vyvíjet při dalším růstu jejich schopností, není vždy stejně rychlé jako samotný technologický pokrok.
OpenAI už od svých začátků vycházela z předpokladu, že výrazný pokrok v oblasti umělé inteligence bude vyžadovat stále větší výpočetní výkon. Podobný přístup se postupem času potvrdil. Vedle nových algoritmů a efektivnějších metod sehrálo důležitou roli také budování stále výkonnější infrastruktury. Dneska existují systémy, které snadno dokážou řešit úkoly, jež byly ještě nedávno považovány za doménu lidí.
Vývoj ale přináší další otázku. Co se stane ve chvíli, kdy schopnosti umělé inteligence začnou v některých důležitých oblastech výrazně překonávat schopnosti člověka? Pachocki se obává především toho, že společnost může technologický vývoj urychlit dříve, než bude mít dostatečné nástroje pro jeho kontrolu.

Zdroj: Shutterstock
Zpomalení vývoje proto podle něj nebude znamenat úplné odmítnutí umělé inteligence, to by samozřejmě ničemu nepomohlo. Může však vytvořit prostor pro to, aby technologické korporace, vědci i vlády lépe promysleli, jakým směrem se má další vývoj ubírat.
Jedna z možností je vytváření systémů, které budou umělou inteligenci průběžně monitorovat a zároveň umožní lidem zasahovat do důležitých rozhodnutí. Člověk tak nezmizí z procesu a stále má možnost vývoj nebo konkrétní rozhodnutí systému ovlivnit. Druhá možnost je koordinované zpomalení dalšího vývoje, alespoň do doby, než bude existovat větší jistota, že nové technologie dokážeme bezpečně řídit.
Podle Pachockého přitom nemusí jít o volbu mezi jednou nebo druhou cestou. Nejlepší řešení může spočívat v kombinaci obou přístupů. AI je možné dále rozvíjet, ale zároveň posilovat bezpečnostní mechanismy, dohled a lidskou kontrolu. V případě potřeby by pak bylo možné tempo vývoje koordinovaně zpomalit.
Koordinace je ale pravděpodobně jeden z nejtěžších úkolů. Pachocki naznačuje, že budoucí vývoj umělé inteligence nebude možné řešit pouze na úrovni jednotlivých firem. Pokud budou mít stále schopnější systémy globální dopad, bude podle něj nutná také mezinárodní spolupráce a koordinace mezi vládami.
Otázkou zůstává, zda je něco takového v praxi vůbec realistické. Umělá inteligence se dnes stala jednou z nejdůležitějších technologických oblastí a společnosti i státy do jazykových modelů investují nesčetné prostředky. Pro mnoho firem představuje konkurenční výhodu a pro vlády zase strategickou technologii, která může ovlivnit ekonomiku, bezpečnost i geopolitické postavení jednotlivých zemí.
Dobrovolné zpomalení proto nebude technologický sektor příliš atraktivní. Každá společnost má totiž oprávněné obavy, že pokud zpomalí ona, její konkurence bude pokračovat dál. Přesto Pachockého upozornění ukazuje, že debata o budoucnosti jazykových modelů se postupně mění.
Už nejde jen o otázku, jak vytvořit schopnější modely nebo rychlejší systémy. Stále důležitější je také to, zda chceme a dokážeme technologii, kterou vytváříme, skutečně pochopit, kontrolovat a bezpečně začlenit do společnosti.