Když jsem před časem narazila na výzkum o migraci chemických látek z papírových materiálů do potravin, přiznám se, že jsem si nejdřív pomyslela – zase nějaká poplašná zpráva. Jenže čím víc jsem se do tématu nořila, tím víc mě překvapovalo, jak málo o svých kuchyňských pomocnících vlastně víme.
Papírové utěrky používáme k osušení zeleniny, podložíme jimi čerstvě usmažené řízky, zabalíme do nich svačinu. A právě v těchto momentech může docházet k něčemu, co vědci nazývají migrací látek – přenosu chemikálií z papíru do potraviny.
Co se vlastně může uvolňovat? Seznam látek, které mohou z papírových výrobků migrovat, je překvapivě dlouhý. Patří mezi ně minerální oleje (zejména jejich aromatické frakce označované jako MOAH), ftaláty, těžké kovy z tiskových barev, bisfenoly nebo optické zjasňovače. U recyklovaného papíru se přidávají ještě pozůstatky z předchozího použití – zbytky lepidel, barviv a dalších aditiv.
Německý Spolkový institut pro posuzování rizik (BfR), který v Evropě platí za autoritu v této oblasti, vydává doporučení s konkrétními limity – například 0,5 mg/kg pro minerální oleje. Jenže tady narážíme na první problém: pro papír ve styku s potravinami neexistuje v EU jednotná legislativa jako pro plasty. Platí pouze obecné nařízení, že materiály nesmí ohrožovat zdraví.
Kdy je riziko nejvyšší? Míra migrace není konstantní – závisí na několika faktorech, které můžeme do značné míry ovlivnit. Teplota hraje zásadní roli : horké jídlo položené na papírovou utěrku uvolňuje chemikálie mnohem rychleji než studené. Podobně důležitá je doba kontaktu – svačina zabalená v papíru přes noc představuje větší riziko než krátké osušení salátu.
Zajímavý je vliv složení potraviny. Tučné a mastné potraviny fungují jako magnety na organické sloučeniny – olej v nich obsažený doslova „vytahuje“ chemikálie z papíru. Kyselé potraviny jako rajčata nebo citrusy zase mohou urychlit uvolňování některých látek díky svému pH.
Photo by Towfiqu barbhuiya | Zdroj: Unsplash Panenská celulóza versus recyklát Tady se dostáváme k jednomu z nejdůležitějších rozdílů. Utěrky z panenské celulózy – tedy vyrobené přímo ze dřeva – jsou obecně považovány za bezpečnější. Nenesou s sebou kontaminanty z předchozího použití, které jsou typické pro recyklovaný papír.
Recyklovaný papír prochází takzvaným deinkingem, procesem odstraňování tiskových barev. Jenže tento proces nikdy není stoprocentně účinný . Zbytky barev obsahujících minerální oleje, těžké kovy nebo ftaláty v materiálu zůstávají. To neznamená, že recyklace je špatná – jen že recyklovaný papír není ideální volbou pro přímý kontakt s jídlem.
I panenská celulóza ale může být problematická, pokud výrobce používá agresivní bělení nebo přidává optické zjasňovače pro „čistější“ vzhled. Proto je důležité hledat symbol vidličky a sklenice , který označuje materiály schválené pro styk s potravinami.
Skrytá chemie mokré pevnosti Jedna vlastnost papírových utěrek, kterou považujeme za samozřejmost, má svou stinnou stránku. Aby utěrka vydržela i za mokra, přidávají se do ní mokrá pevnostní činidla – nejčastěji polyamidoamin-epichlorhydrinové pryskyřice. Tyto látky mohou obsahovat zbytky epichlorhydrinu, klasifikovaného jako pravděpodobný karcinogen, nebo se rozkládat na 3-MCPD, další potenciálně problematickou sloučeninu.
Regulační orgány stanovují limity pro tyto zbytky, ale kontrola závisí na poctivosti výrobce. U levných neznačkových produktů bez certifikace pro styk s potravinami nemáte žádnou záruku , že tyto limity byly dodrženy.
Co s tím můžeme dělat? Nejjednodušší řešení? Vrátit se k textilním utěrkám z bavlny nebo lnu pro běžné použití v kuchyni. Jsou pratelné, ekonomické a chemicky inertní. Pro jednorázové účely existují alternativy z bambusové celulózy nebo bagasy, často nebělené a bez optických rozjasňovačů.
Pokud zůstáváte u papírových utěrek, vybírejte ty s označením pro styk s potravinami . Vyhněte se kontaktu s horkým nebo mastným jídlem – položte řízky raději na kovovou mřížku. A hlavně: nenechávejte potraviny v papírovém obalu déle, než je nutné.
Možná to zní jako zbytečná opatrnost. Jenže když si uvědomíme, že jsme denně vystaveni chemikáliím z desítek různých zdrojů – z obalů, kosmetiky, vzduchu – začne dávat smysl snižovat expozici tam, kde to jde snadno . A výměna utěrky pod hranolky za nerezový tác je opravdu jednoduchý krok.
Zdroje článku: bfr.bund.de , eur-lex.europa.eu , nespechej.cz