Eva je dvaatřicetiletá manažerka, která má ve svém životě jasno. Ví, co od života chce, kam se chce podívat a co zažít, kam by se ráda dostala v kariéře a že její manžel je pro ni ten pravý. Jelikož mají dlouhé harmonické manželství, otázkám na potomky se nikdy nevyhnuli a čím víc se blíží čtyřicítka jim oběma, tím více je rodina do dětí tlačí. Eva s Michalem se rozhodli vzít to zodpovědně a prošli několika sezeními u psychologů, sami i společně, aby se opravdu ujistili, že rozhodnutí nemít děti je pro ně to pravé.
„Vím, že mnoho žen, které děti nechtěly, změnily názor a z mateřství se těší nebo svého rozhodnutí naopak litují. Nechtěla jsem naši situaci podcenit, a tak jsme si o tom s Michalem promluvili s odborníky. Nepřekvapilo mě, že jsme se po mnoha sezení s psychology a párových terapií dostali k tomu, že pro nás dva děti prostě nejsou. Ani jeden na ně nemáme nervy, nepřijdou nám roztomilé, spíš otravné. Nemám problém pohlídat mimčo sestře, nebo jít s kamarádkou a její dvouletou holčičkou do parku, ale sama si sebe v té situaci představit nedokážu a když, je mi hrozně nekomfortní,“ říká Eva.
„Potom, co jsme se s manželem shodli, že je to opravdu definitivní rozhodnutí, jsem se zeptala, jak to budeme dělat s ochranou. Je nám oběma 32, což je věk, kdy jsou muž i žena plodní a je tu tedy riziko, že bych mohla otěhotnět, i když nechci.“
Eva se snažila brát vše prakticky a rozhodla se manžela zasvětit do problematiky antikoncepce. „Hormonální antikoncepci beru od šestnácti. Vždy jsem na ochranu před početím byla hodně opatrná, nemohu ale tvrdit, že to nemá své stinné stránky. Vedlejších účinků není zrovna málo a když už jsme se rozhodli děti opravdu nemít, začala jsem hledat jiné možnosti, jak se chránit.“
Eva se nejdřív vydala za svou gynekoložkou s požadavkem o tělísko. Doktorka ji ale rychle vysvětlila, že pro ni tělísko není vhodné. Jelikož má příliš malou dělohu, do které se tělísko nevejde, tuto formu antikoncepce musela pustit z hlavy. Nabízely se další možnosti jako náplasti, pesar či injekce, s těmi Eva ale nebyla spokojená.
„Trpím na ekzémy, takže na sebe rozhodně nic lepit nebudu. Konzultovala jsem to i s dermatologem a ten si akorát zaklepal na čelo. S pesarem se necítím bezpečně a je mi nepříjemný při zavádění. No a injekce jsou v podstatě hormonální antikoncepce v jehle,“ shrnuje své možnosti Eva. Poslední možností byl kondom, který zase vadil Michalovi, což Eva chápe. „Jemu je nepříjemný a já zase nechci hledat v šuplíku ochranu, když se dostaneme do nálady.“
Situace se zdála bezvýchodná, když Evu napadlo, že nemusí být ta jediná, kdo pro to něco obětuje a navrhla Michalovi vasektomii.
„Přišlo mi to logické. Děti nechceme, jeho to nijak neovlivní, když nepočítám pooperační bolest, takže je po šestnácti letech řada na něm v tom, kdo se bude starat o to, abychom zůstali bezdětní.“
Michal pohled své manželky ale ani v nejmenším nesdílel. Přestože jde o běžnou operaci, bál se následků, ztráty libida i erekce, a jasně prohlásil, že na „šmiknutí“ nepůjde za nic na světě.
„Chápu, že z toho má strach, ale byla by to jen chvíle v porovnáním se zbytkem života, kdy bychom se o to už nemuseli starat. A já bych do sebe už nemusela ládovat hormony. Mému tělu by to také dost prospělo.“
Ať se Eva snažila sebevíc, Michal se o vasektomii odmítal bavit. „Naši debatu ukončil tím, že antikoncepce je ženská starost a že jeho „nádobíčko“ do toho nemám tahat. Naštval mě tak, že jsem práskla dveřmi. Pokoušela jsem se o tom s ním mluvit, když jsme se oba uklidnili, ale nikam jsme se nedostali. Neříkám, že jsou jeho obavy z takové operace neoprávněné, ale když děti nechceme, proč to nepodstoupit? Já to pro něj, pro nás dělala roky…“ uzavírá své vyprávění Eva.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Antikoncepce v párovém soužití, kde partneři dospěli k oboustranné dohodě nemít děti, by měla být ideálně záležitostí ženy i muže. Společné rozhodnutí – společná zodpovědnost.
Čas, ve kterém postupně vyzráváme, může měnit naše původní skálopevná rozhodnutí. Buď u jednoho, nebo u obou z páru. To samé platí i s možnými novými partnery. Těžko soudit, zda se Michal pouze bojí samotného operačního zásahu, nebo si nevědomě nechce zcela uzavírat možnost stát se v budoucnu otcem, případně by bylo jeho mužské ego ohroženo pocitem neplodnosti. V současném trendu tatínků v dědečkovském věku má Michal více možností než Eva, která bude v budoucnu omezena biologicky.
Pokud mají Eva s Michalem předchozí dobrou zkušenost s párovou terapií, bylo by dobré opět terapeuta navštívit a nechat si pomoci vyjasnit svá stanoviska a důvody, pro které nyní nejsou schopni dohody. Michalova obranná věta, že antikoncepce je pouze ženská záležitost, s důrazem na komfort „jeho nádobíčka“, zavání nejen alibismem a sobectvím, ale nabízí další otázky do budoucna o jeho představě mužsko-ženských rolí.
Eva s Michalem se dostali do patové situace, kde si každý nastavuje hranice svého komfortu a nehodlá z nich ustoupit. Eva nezmínila všechny své možnosti, jako např. podvázání vaječníků. Bylo by pro ni přínosné, aby si sama představila možnou definitivnost svého rozhodnutí. Možná by i lépe pochopila Michala… V každém případě je to pro pár hluboké téma, které si zaslouží další pozornost odborníka, který v jejich současné neshodě může poodkrýt další vrstvy možných konfliktů.
| Bc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi.
Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články